Článek
O Daniele její přátelé často říkali, že je domácí puťka, které by jakkoli nicotný příval adrenalinu způsobil žaludeční problémy. Možná právě proto se dala dohromady s Honzou, který byl jejím přesným opakem. Dobrodružný, nespoutaný chlap, který byl ochoten jít do čehokoli po hlavě. „Fascinovalo mě, jak si z ničeho nic nedělá. Žádná věc mu nedělala, problém, pustil se do všeho, co mu přišlo do cesty. A naučil mě hodně věcí, které bych dřív rozhodně nezkusila,“ usmívala se sympatická brunetka.
Nikdy mu v ničem nebránila
Díky svému partnerovi se odhodlala skočit s padákem, udělat si zbrojní průkaz, dokázala přežít několik dní v přírodě jen tak pod širákem atd. Zkrátka z domácí puťky se stala poměrně statečná žena, které různá dobrodružství rozhodně nedělala problém. „Je to tak. Zároveň ale bylo jasné, že se Honzovi nikdy nevyrovnám. Byl v tomto ohledu úplně někde jinde. Ale já to brala. Nikdy jsem mu v ničem nebránila, ani by to nemělo cenu.“
Když se tedy její partner sebral a odjel s partou kamarádu třeba na měsíc procestovat Ameriku, neřešila to. Věděla, že se vrátí. „Věci se začaly měnit ve chvíli, kdy jsem otěhotněla. Chtěla jsem mít minimálně pocit, že jsme fungující rodina, že jsme zajištěni. Byť jsme se vzali, což jsem kvitovala s povděkem, tak jsem pořád měla pocit, že je to málo a že Honza všechno bere jako dobrodružství.“
Přesto ho stále omlouvala, bránila ho před rodinou i přáteli. Hodně lidí jí totiž tvrdilo, že vztah nemá budoucnost a že by z něj měl vycouvat. To bylo ještě předtím, než zjistila, že čeká dítě. „Pak už se toho moc dělat nedalo. Tedy pokud jsem nechtěla skončit jako strhaná matka samoživitelka.“
Vrátila jsem se domů, už tam nebyl
Honzovi se bála říct, že je těhotná. Kupodivu to však podle jejích slov přijal vcelku dobře. „On si asi moc neuvědomoval, co to obnáší. Měl pocit, že všechno zastanu já a jeho život bude pořád stejný. Snažila jsem se mu vysvětlit, že to tak není a že by měl začat být zodpovědnější. Tyhle debaty se mu moc nelíbily, cítila jsem, že se v něm odehrává velký vnitřní boj.“
Několik měsíců se snažil, zapojoval se do všeho podstatného, dokonce sám navrhl, že by chodili na jakousi formu poradny pro nastávající rodiče. Ale pokud si Dana malovala, že všechno bude růžové, tak se hodně spletla. „Byla jsem hodně naivní,“ přiznala bez obalu.
Zhruba dva měsíce před jejím porodem začal být Honza nervózní, Dana tušila, že se něco děje. „Několikrát naznačil, že odejde, že se sbalí a zmizí. Rozmlouvala jsem mu to s tím, že bude mít krásnou holčičku. Měla jsem si to ušetřit. On totiž udělal scénu přímo na porodním sále. Měla jsem bolesti a on mi oznámil, že tohle nejde. Pak si odmítl dceru pochovat a oznámil mi, že až se vrátím domů, on už tam nebude, protože na tohle není stavěný. Rozbrečelo mě to. Naštěstí mi pomáhají rodiče, jinak bych to nezvládla. Honzu jsem od té doby neviděla, rozvodové papíry jsou u jeho rodičů. Snad si je někdy milostivě vyzvedne.
