Článek
Už jako malá holčička si Ilona hrála na to, že si pro ni přijede princ na bílém koni a odveze si ji na svůj zámek, kde se vezmou. Do určité míry se jí to splnilo. Erik patřil k nejkrásnějším mužům, kterého potkala. Stála se na něj fronta, on si vybral ji přesto, že nebyla prvoplánovou kráskou. A dá se říct, že měl svůj zájem, jeho dům se za něj dal při troše fantazie rozhodně považovat. Jen s tím koněm to nevyšlo, ale to Ilona řešit nemusela. Nicméně se začaly dít věci, kterých se účastnit nehodlala. Bohužel k tomu došlo až po svatbě.
Vybral si ji mezi mnoha ženami
Chtěla mát pohádkový život, velkou rodinu a kolem sebe lidi, se kterými je jí dobře. Když se seznámila s Erikem, měla pocit, že by se jí to mohlo splnit. „Měl neskutečné charisma. Když řeknu, že by se klidně dalo krájet, nebudu daleko od pravdy,“ usmívala se sympatická brunetka. Nikdy ale nepatřila mezi ženy, které by se předváděly, aby „dostaly“ vytipovaného muže. Když tedy zjistila, že by se musela „poprat“ s celou řadou konkurentek, raději vycouvala. Sice to obrečela, ale říkala si, že je to pořád lepší, než se někde ztrapňovat. Jenže se ukázalo, že právě toto její chování udělalo na Erika dojem.
Když od něj Iloně přišla zpráva, že by se chtěl vidět, byla hodně překvapená. Nečekala, že by se jí vůbec někdy ozval, natož s nabídkou na schůzku. Samozřejmě ale neváhala a pozvání na večeři přijala. „Řekl mi, že si na nic nehraju, což se mu líbí. Ostatní ženy ho prý chtěly jen proto, že má peníze a dobré postavení. Na to jsem neměla co říct, jen jsem se usmívala.“ Pro mladou ženu každopádně začalo období, kdy se cítila moc šťastná. Erik se o ni staral, dělal pro ni první, poslední. Měla pocit, že se vznáší na svém obláčku štěstí.
Svatba jako z pohádky
Ani ne po čtvrt roce se k němu nastěhovala. Jeho velký dům jí imponoval, ale představa, že ho bude muset uklízet, ji děsila. Připravena však byla na všechno. Naštěstí ale nemusela. „Měl vlastní uklízečku. Něco takového jsem do té doby viděla jen ve filmech. Koukala jsem na to jako z jara,“ culila se Ilona. Přesto se o domácnost začala starat, byť uvítala, že s úklidem jí někdo pomůže. Svému partnerovi však vytvářela takové prostředí, po kterém vždycky toužil. „Tvrdil mi, že mě mu seslalo samo nebe. Nevím, jestli to myslel vážně. Každopádně to bylo opravdu velice hezké,“ rozplývala se Ilona.
Nikoho příliš nepřekvapilo, když ji Erik požádal o ruku a ona s radostí souhlasila. Stále žila svůj vlastní sen a nechtěla si připustit, že by jí ho mohlo cokoli pokazit. Tím spíš, že na svatbě se cítila jako opravdová princezna. „Měla jsem krásné šaty, několik lidí, kteří se o mě starali. Hosté mě obdivovali. Prostě paráda.“ Nic ale netrvá věčně, ani idylka, kterou Ilona prožívala. Zhruba rok po svatbě se totiž Erik rozhodl, že bude pracovat na stavbě spolu s dělníky. Jako vlastník několik firem si chtěl na vlastní kůži vyzkoušet, jak pracují jeho zaměstnanci.
Správný chlap má smrdět, tvrdil
Iloně to nejprve udělalo radost. Byla hrdá, že do toho chce Erik jít. Brzy ale změnila názor. „Začal domů chodit špinavý, což se dalo řešit. Ale také zapocený a zapáchal. I to samozřejmě mělo řešení, on ho ale odmítal. Tvrdil, že se osprchuje až on bude chtít, protože je chlap a jako chlap je tedy také cítit. Nechápala jsem, kde se to v něm vzalo,“ kroutila hlavou Ilona. Podle jejího manžela má totiž správný chlap smrdět, jinak není chlap. Musí na něm prý být znát, že pracuje a neválí si někde šunky.
Takhle si mladá paní další život rozhodně nepředstavovala. Kdyby to bylo jednou, dvakrát, asi by to přešla. Ale dělo se to prakticky denně. „Když přišel ze stavby, chtěl mě obejmout. Bylo mi to odporné, nesnáším zápach zpocených těl. Navíc jsem z něj cítila i další lidi, nevím, asi načichli, jak makali společně. Každopádně jsem tohle nehodlala tolerovat.“ Erik ale nehodla názor změnit. Manželce dal jasně najevo, že pokud se jí to nelíbí, tak může jít o dům dál. „Podle něj jsem byla fiflena, co nic nevydrží. Já si ale jen přála, aby se osprchoval.“
Zdroj: autorský článek
