Článek
Hádky mezi nimi prakticky neexistovaly, měli pohodový vztah, který jim hodně lidí závidělo. Zažili rozvody přátel, dramatické scény, bitvy o děti. Oni tím vším proplouvali, jakoby snad žili na jiné planetě. „Měli jsme vlastní svět, kam jsme se vždycky dokázali ukrýt. A i když občas bylo špatně, nikdy ne natolik, abychom si něco vyčítali. Naopak, špatné dny nás semkly,“ vzpomíná Dana.
Nevěděla jsem, co tam dělá
Vychovali tři děti, všechny se v životě svým způsobem „chytily“. Dva synové podnikají v České republice, dcera žije v Anglii a pracuje se svým skotským manželem. „Můžeme si pyšně říct, že se nám všechny děti povedly. Ne každý se takto pochlubí, v okolí vidíme, že někdy není čím, lépe řečeno kým.“ Asi by všechno bylo v pohodě, kdyby se pan Alois nezačal měnit.
Podle Dany se mu něco stalo, někdo mu něco řekl. Nebo se prostě rozhodl, že potřebuje v životě ještě něco dokázat. „Zavíral se do sklepa, udělal si tam něco jako dílnu. Byla jsem s tím v pohodě. Vlastně jsem byla ráda, že si našel v sedmdesáti koníčka, který ho naplňuje. Jen mi za žádnou cenu nechtěl říct, co tam dělá. Myslela jsem, že klasicky kutí něco vyrábí. Ale hodně jsem se mýlila.“
Byla stále zvědavější
Když se odhodlala, že se půjde do dílny na manžela podívat, nešlo to. „Zamkl dveře a já netušila, kde má klíč. Bylo to prostě divné. V poslední době jsem slyšela takové divné zvuky, které se z toho jeho království ozývaly. Moje zvědavost byla čím dál tím větší. A mohl si za to sám. Kdyby mi řekl nějakou lež, věřila bych mu a dala pokoj. Takhle ve mně hlodalo, co se tam asi děje.“
Dana byla odhodlaná, že „záhadě“ přijde na kloub. Tím spíš, že se ze sklepa nesl podivný zápach, který dřív necítila, nebo spíš nechtěla cítit. „Jeden večer jsem si řekla, že budu jednat. Bylo to docela snadné. Klasicky jsem mu večeři nechala za dveřmi s tím, že si ji tam vezme. Jenže jsem si schovala a jakmile otevřel dveře, vpadla jsem dovnitř.“
Konečně poznala pravdu
To, co viděla, jí vyrazilo dech. Její partner preparoval zvířata! „Měl tam nějakého zajíce, myši a nevím co ještě. Všude hrozný smrad. Udělal si odvětrávání, aby ten zápach šel ven, ale nestačilo to. Bylo to opravdu nechutné. Najednou jsem zjistila, že svého manžela vůbec neznám. On, milovník zvířat, dělal takové věci!“
Pan Alois se snažil manželce vysvětlit, že se mu to zkrátka zalíbilo. Našel si věc, u které byl šťastný. Zvířata prý kupoval už mrtvá. „Sám je ale vykuchal a pak zkoušel různé postupy, jak je vycpat, ale i balzamovat. Nevím, co ho to popadlo. Byla jsem znechucená, uvažovala jsem, že od něj odejdu. Nakonec jsem to neudělala, ale už to není ten chlap, kterého jsem měla ráda. Je to příšera.“
