Článek
Nikdy by ji nenapadlo, že se dostane do situace, kdy se bude těšit na rozvod. Pro Dominiku se však každá další minuta s jejím nevěrným manželem stala nesnesitelnou. Přesto spolu „museli“ dočasně bydlet, ani jeden neměl kam jít. „Nechtěla jsem ustoupit. Byt jsem našla já, chtěla jsem v něm zůstat. On si myslel, že má na něj také nárok. Takže jsme žili každý v jedné části,“ vzpomínala sympatická brunetka. Pokaždé, když svého někdejšího partnera viděla, dělalo se jí špatně. Příliš živé bylo všechno to, jak jí ublížil.
Byli každý jiný, ale fungovalo to
Přitom to nevypadlo, že by se tihle dva rozcházeli, navíc za podmínek, které byly víceméně extrémní. Nebo minimálně netradiční. Vždycky si totiž jeden druhého vážili a respekt k tomu druhému jejich vztah držel nad vodou. „Neměli jsme mnoho společného. Já byla na sport, Ivan spíš na počítače a tak. To ale neznamenalo, že jsme nenacházeli společné průniky a čas, který jsme trávili spolu, jsme si užívali,“ vysvětlovala Dominika. Budoucího manžela potkala na jedné společenské akci, kde pracovala jako hosteska. Začali se bavit, zjistili, že jsou si sympatičtí. První rande měli za necelé dva týdny.
Pak to šlo celkem rychle. Chodili spolu necelý půl rok, když dostal Ivan výpověď z bytu a partneři se dohodli, že se nastěhuje k Dominice. „Stejně by na to došlo. A jestli za pět měsíců nebo za deset, to přeci nehraje roli. Oba jsme cítili, že je to správný krok.“ Zpočátku to opravdu vypadalo, že jsou si souzeni. Jeden pro druhého dělali první poslední. A když si vyšli s partou kamarádů, měli stejně oči jen pro sebe. A na této vlně „dojeli“ až zásnubám a svatbě.
Idylka se rychle změnila v noční můru
Ivan svoji drahou polovičku o ruku požádal na prodlouženém víkendu v Římě, ona nadšeně souhlasila. Brali se o osm měsíců později v kruhu rodiny a hrstky nejbližších přátel. „Byla jsem moc šťastná. V té době bych nevěřila, jak rychle mohou věci nabrat naprosto odlišný směr,“ kroutila hlavou Ilona. Asi půl roku po veselce se totiž její manžel změnil. Mladá žena začala pátrat. Když se nic nedozvěděla, od partnera, rozhodla se, že mu „projede“ telefon. A tam už našla vše, co potřebovala. Lépe řečeno nepotřebovala to k manželskému životu, potřebovala pro potvrzení svého přesvědčení, že má Ivan milenku.
Idylka, ve které Ilona žila, se tak rychle změnila v noční můru. Bývalá baletka však nepatřila mezi ženy, které by se hrotily. Chtěla však vědět, proč to její manžel dělá. Nešlo totiž o jednorázový úlet, který by se snad dal odpustit. S dotyčnou ženou se totiž pravidelně scházel, měli propracovaný systém. Také ona byla totiž ve vztahu manželském. Navíc to k sobě měli přes půl republiky, takže trocha toho kvalitního plánování byla určitě na místě. Což je ale vedlejší.
Emoce se v ní praly
Ilona si totiž vzala do hlavy, že z manžela za každou cenu dostane důvody. Potřebovala je znát. „Zapíral. Byl jak malý kluk. Ale měla jsem tolik argumentů a důkazů, že nakonec povolil a začal mluvit. Najednou jsem ale nevěděla, jestli ho mám spíš litovat, nebo nenávidět.“ Ivan se totiž opravdu rozpovídal. Vztah s Ilonou popsal jako vězení, tvrdil, že se cítí v ponížené pozici, protože ona je velitelka a on se s ní jen vezl. „A nakonec mi do očí řekl, že má ze mě strach. Proto si dle svých slov našel jinou ženu S ní se prý cítil v bezpečí. No, musím říct, že to mě fakt rozsekalo.“
Pralo se v ní několik pocitů. Manžel z ní udělal hlupačku, když ji tak dlouho podváděl. Na druhou stranu, pokud mluvil vážně a to, co říkal bylo z jeho pohledu pravda, tak se vlastně musela zlobit i sama na sebe. „Nevěděla jsem, že tak působím. Nikdo mi to nikdy neřekl. Asi proto jsem ho nechala v tom bytě do rozvodu bydlet. Svým způsobem mi ho bylo líto.“
Zdroj: autorský článek
