Článek
Znali se už od základní školy. Tehdy ale ještě Jana samozřejmě netušila, že si Libora jednou vezme. Jejich cesty se propojily ještě na střední škole, pak se na několik let rozdělily. Asi ani jeden z nich nečekal, že je osud spojí dohromady. Pomohla tomu náhoda, konkrétně nečekaná smrt jejich společného kamaráda. Sešli se na jeho pohřbu, povídali si. Spolu s dalšími lidmi se dohodli, že zajdou na drink. Tam se Libor s Janou vlastně znovu poznávali, byli to v mnoha ohledech jiní lidé než ti, které které znali z minulosti. A brzy zjistili, že mají dost společného.
Už nechtěli ztrácet čas
Přesto vzájemnou náklonnost se ani tehdy nezdálo, že by si spolu začali něco víc. Libor byl ženatý, Jana měla vážnou známost. Dá se však říct, že na sebe vydrželi čekat. „Necelá dva roky to trvalo, než jsme vyrazili na opravdové rande. V té době už byl rozvedený, já byla sama. Nezačínali jsme od začátku. Zůstali jsme ve spojení, psali jsme si, občas jsme se potkali na kávu. Ale ve vší početnosti,“ vysvětlovala stále energická paní Jana. Když měli konečně „volné ruce“, rozhodli se, že to spolu zkusí. A nebyla to žádná oťukáváná, do vztahu vlétli po hlavě. Shodli se na tom, že na sebe čekali dost dlouho a nechtějí už ztrácet ani minutu.
Od prvního oficiální rande po sestěhování uběhl necelý měsíc. „Bydlel v té době na Moravě. Chtěl do Prahy, já mu nabídla, ať jde ke mě. Měla jsem velký byt 3+1, takže i s ohledem na budoucnost dostatečný. Neváhal ani chvíli, jakoby snad na takovou nabídku čekal,“ usmívala se Jana. Každopádně spolu začali žít a všechno vypadalo naprosto dokonale. Ani ne po roce přišla svatba, brzy se jim narodila dvojčata Adélka a Honzík. Po třech letech jim pak přibyl bratříček Alexandr. I když neměli vztah bez mráčků, všechny krize dokázali zažehnat.
Věci se začaly měnit
Už před nějakou dobou si jejich synové zařídili své vlastní životy. Adéle sice chvíli trvalo, než se od rodičů odstěhovala, nakonec ale našla svou životní lásku až v Austrálii. Takže se vídají sporadicky. „Je mi to samozřejmě líto. Tím spíš, že už má syna, takže vnoučka vídám jen párkrát do roka. Ale přeju jí to, je moc šťastná. Takže jsem i já,“ má jasno Jana. Když zůstali s manželem sami, někteří lidé jim předpovídali, že je to začátek konce. Oni to ale kupodivu ustáli bez problémů. Nepříjemnosti tak přišly až ve chvíli, kdy je Jana nečekala.
Její manžel se totiž začal měnit. Chodil domů později, někdy zůstal přes noc pryč. Tvrdil, že je s kamarády a že se „zapomněl“. Jana ale začínala mít pocit, že je to jinak. „Vybíral peníze, které tak těžce šetřil, kupoval si nové oblečení, hodinky, na leasing vzal nové auto apod. Zkrátka mi bylo jasné, že je v tom nějaké žena. Jen jsem netušila, jak vážné to je a jaké překvapení to pro mě všechno bude.“ Svého manžela samozřejmě konfrontovala, Libor kupodivu příliš nezapíral.
Svým způsobem jí nahradil otce
Nebyl to přitom žádný jednorázový úlet. Když Jana jeho milenku poprvé spatřila, spadla jí brada. „Mladá holka. Pětadvacet let. Hned mě napadlo, že z něj chce pouze vysát peníze a opustit ho. Jenže to trvalo několik měsíců a pořád spolu byli. Nemohla jsem dál.“ Jana požádala o rozvod, protože její manžel neměl vůli, aby románek ukončil. Naopak. Janě dal jasně najevo, že s ní být nechce, protože o čtyřicet let mladší žena je zkrátka jiná „káva“.
Pro Janu to bylo těžko, ovšem za každou cenu chtěla zjistit, proč si tak mladá žena vybrala o tolik staršího muže. „Libora jsem se zeptala narovinu. Proč si myslí, že s ním je. A on se mi rád pochlubil. Prý nikdy nepoznala svého otce a Libor jí připomínal muže, kterého znala z vyprávění. Proto si s ním začala. Přišlo mi to naprosto ujeté. Na druhou stranu, už to není má věc.“
Zdroj: autorský článek
