Článek
Manželství, které existuje vlastně jen na papíře, nemá smysl udržovat. To si asi řekne téměř každý. Dává to logiku - proč žít ve vztahu, který člověka stresuje a ubijí. Magda to však vidí jinak. Pro ni je svazek s Lukášem důležitý hned z několika důvodů. Je ochotna překousnout prakticky cokoli, omluvit jakoukoli „skopičinu“ svého manžela. Vidina rozvodu ji děsí a budí ji ze spaní ještě víc než to, že postel vedle jí je opět prázdná a ona nemá tušení, kde muž, se kterým si slibovali lásku až do konce životů, je neznámo kde a neznámo s kým.
Rodiče ji vychovali tak, že je v koncích
První věc je, jak byla Magda vychovávána. Její rodiče jí vždycky vštěpovali, že muž je živitel a ona musí být ta, kdo mu vytvoří zázemí a bude ho víceméně poslouchat. „Naši jsou z vesnice. Navíc z poměrně malé, horské obce, kde se žije úplně jinak. Takže i já jsem v tom vyrůstala. A dostat to z hlavy je strašně těžké už proto, že rodiče stále žijí a pořád mají tendenci na mě dohlížet,“ vysvětlovala sympatická zrzka. Sama přiznává, že kvůli tvrdé výchově je někdy v koncích a vlastně neví, co dělat. Na jedné straně to, co jí doma říkali. Na straně druhé její vlastní hlava a věci, které se kolem ní dějí. Tyto dva směry se zkrátka někdy neslučují.
Ruku v ruce s tím jde to, že má Magda svým způsobem strach zůstat sama. „Máma mi říkala, že když se rozvedu, jsem poznamenaná. Tak to vnímala, to mě učila. V nitru vím, že to tak není, že nežijeme ve středověku. Ale představa, že přijedu domů a řeknu, že jsem se rozvedla, je prostě nemyslitelná.“ Mladá žena tak žije v jisté paralýze a obavách z toho, co by mohlo nastat.
Přišla bych o všechny jistoty
Podstatnou věcí jsou také peníze. Vydělává málo, má práci na zkrácený úvazek proto, aby mohla pečovat o domácnost. Zase jsme u toho, jak ji to doma učili. „Manžel má milenky. Já to vím, protože on se tím nijak netají. Vodí si je dokonce domů, s nekterými mě seznámil. Usmívám se mlčím, jinak by bylo zle. Přišla bych o vše, co jsem budovala, o zázemí, o jistoty,“ vysvětluje svůj pohled na věc. I když už ji celá řada lidí přesvědčovala, aby byla raději sama, ona o tom zatím nechce ani slyšet.
Je otázka, jestli někdy dojde do bodu, že že už bude mít všeho dost. Možná po smrti rodič začne přemýšlet jinak. Jakkoli to může znít drsně, tak to mohou být právě oni, kdo brzdí její myšlení. „Ano, asi to tak je. Ale teď s tím opravdu nic neudělám. Nemohu je zklamat, nemohu jim udělat ostudu před jejich známými. To by mi nikdy neodpustili.“
Magda se snaží oprostit od toho, co dělá její manžel. Tvrdí, že jinak je to fajn chlap, který ji má rád. Těžko říct, jak vážně to myslí, když v další větě hovoří o jeho milenkách. Na druhou stranu ne nadarmo se říká, že každý je svého štěstí strůjcem.
Zdroj: autorský článek
