Článek
K životu přistupovala bez velkých očekávání. Přála si mít dobrou práci, aby mohla cestovat a v budoucnu v klidu vychovávat děti. A jako bonus fajn partnera, proti tomu určitě nebyla. „Kamarádky si vysnily prince, který je romanticky požádá o ruku a kdesi cosi. To nebylo nic pro mě. Stačilo mi, aby uměl vzít za práci a nebyl to ochlasta,“ vysvětlovala sympatická brunetka. To se jí splnilo, v Karlovi našla pohodáře, který byl v mnoha ohledech naladěný na stejnou vlnu.
Poznala svého osudového muže
Od začátku jim to klapalo. Poznali se na jedné společenské akci, kde Sandra pracovala jako hosteska a Karel tam byl s několika kolegy prezentovat nový produkt jejich společnosti. Zaujal jí vybraným chováním, hezkou mluvou a hlavně tím, že si na nic nehrál. „Bylo mi dvaadvacet, on byl prostě jiný než moji vrstevníci. Měla jsem několik vztahů s kluky, kteří byli stejně staří jako já. Případně starší o rok či dva. A to se prostě nedalo,“ usmívala se. Karel byl starší o osm let a bylo to hodně znát. Sandra od začátku věděla, že s někým takovým by dokázala žít.
Nepadli si však hned kolem krku. Několik měsíců si psali, občas se viděli na dalších akcích, promluvili tam spolu pár slov. Ale nebylo to rozhodně tak, že by šlo o lásku na první pohled. Sandru napadlo, že by Karla pozvala na oslavu svých třiadvacátých narozenin. „Říkala jsem si, že když už nic, tak přispěje k pohodové atmosféře. Navíc nebylo jisté, zda pozvání přijme, až tolik jsme se reálně opravdu neznali,“ vysvětlovala Sandra. Karel však přijal s velkou radostí. A brzy se ukázalo, že to bylo osudové rozhodnutí.
Všechno bylo téměř dokonalé
Právě na zmíněné oslavě se totiž začali bavit víc, poznali se mnohem víc do hloubky. A Sandra přišla na to, že jí Karel rozhodně není lhostejný. Domluvili se na dalším setkání, vyšlápli si na Petřín, pak večeře. A začal se odvíjet vztah, který vyvrcholil za zhruba dva roky svatbou. „Byla jsem si tím jistá jako ještě v životě ničím. Věděla jsem, že pokud se někdy vdám, tak právě za Karla.“ Svatbu si moc užila. Nebyla sice nijak velká, jen pár lidí z rodiny a nejbližší přátelé. Mohla se však všem věnovat, nikdo se necítil ukřivděný.
Všechno se zdálo být zalité sluncem a téměř dokonalé. Jediné, co Sandře trochu vadilo, byly „toulavé boty“ jejího manžela. Na druhou stranu vždy věděla, kde je. „Začal trávit hodně času se svým nejlepším kamarádem Borisem. Byli jak siamská dvojčata. Bylo to tak už před svatbou, takže jsem to neřešila. Spíš jsem byla ráda, že někoho takového má.“ V té chvíli Sandra samozřejmě nemohla tušit, jak to mezi oběma muži je. Dozvěděla se to až nějaké tři roky po svatbě. O to víc ji to ale zasáhlo. Není se čemu divit.
Začal s ním nový život
Když jednoho dne přišla domů, čekala večer jako každý druhý. Tentokrát ale byly věci jinak. Její manžel stál uprostřed obýváku a požádal ji, aby se posadila. „Myslela jsem že vymyslel nějakou dovolenou, něco koupil nebo tak. Místo toho mi celkem suše oznámil, že se ode mě stěhuje.“ Sandra sice byla jako opařená, ale jen několik vteřin.
Začala se vyptávat, její manžel se nejprve kroutil, pak ale musel s pravdou ven. „Řekl, že se stěhuje k Borisovi a bude s ním žít. Prý se už několik let milují a že i když se snažil a přemáhal se, abych byla šťastná, tak to nejde. Brečela jsem. Když vám manžel tvrdí, že se přemáhal, aby s vámi byl, dostane vás to.“ Nechtěla to dál řešit. Vše důležité bylo řečeno. Její praktická stránka věci zase zvítězila. Nedělala problémy, s manželem se rozvedli. A i když se s ním už nestýká, z doslechu ví, že je s Borisem spokojený.
Zdroje: autorský článek
