Článek
Jak se z pohodového manželství stane noční můra? Touto otázkou se sympatická Amálka hodně zaobírala, nakonec ale zjistila, že žádný zásadní důvod nevidí. Její manželství z Antonínem totiž bylo zdánlivě bez problémů. Trávili spolu čas, měli společné zájmy. Přesto se ale nějakým způsobem odcizili. „Nevím, kde to začalo. A vlastně ani nevím, kde to skončilo. I když, to vlastně vím docela přesně. Tehdy v našem baráku na schodech, kde se ti dva líbali jako puberťáci,“ vzpomínala s křečovitým úsměvem půvabná brunetka.
Na dítě měli dost času
Jejich okolí jim vztah přálo. Když spolu začínali, měli oba po těžkém rozchodu a zdálo se, že jsou pro sebe jako stvořeni. Antonín by svou vyvolenou na rukou nosil, ona pro něj také dělala první i poslední. Zkrátka to vypadalo dokonale. „Nic podobného jsem předtím nezažila, takže jsem si to moc užívala. A myslím, že i Tonda byl spokojený. Chodili jsme spolu necelé dva roky, kdy mě požádal o ruku a já s radostí souhlasila,“ vysvětlovala Amálka. Kdyby však věděla, čím vším si projde, asi by do toho tehdy nešla. Přitom nic nenasvědčovalo tomu, že by měly přijít problémy. A už vůbec ne pouhý rok po svatbě.
Je možné, že zásadním zádrhelem u nich bylo, že neměli děti. Když se Amálka vdávala, bylo jí pětadvacet. Miminko chtěla, ale říkala si, že je ještě čas. A přesvědčila i manžela. Začali tedy cestovat, užívali si života a jeden druhého. Pak ale Antonín přišel s tím, že by přeci jen byl správný čas na to, aby počali potomka. „Já tomu chtěla dát ještě alespoň rok. Tonda ale naléhal tolik, že jsem slíbila, že si to rozmyslím. Pak to ale vyšumělo, takže jsem si říkala, že to nechám být.“
Všechno se najednou změnilo
S odstupem času se zdá, že to byla velká chyba. Nicméně po bitvě je každý generál. Kdo ví, jak by se vše odvíjelo, kdyby Amálka otěhotněla. Místo toho se ale zdálo, že se partneři začínají stále více odcizovat. „Byl jiný, takový divný. Najednou na mě neměl čas a když už jsme někam společně jeli, tak hodem, honem, aby byl zpátky. Přitom na telefonu čas netrávil, u počítače také ne. Jen nechtěl být se mnou,“ uvažovala Amálka. Když se manžela ptala, tak jí tvrdil, že se nic neděje. Vždy se snažil zahrát věci do autu tak, aby už se na nic neptala. Atmosféra ale byla dost napjatá, takové ticho před bouří.
Amálka začala mít podezření, že její manžel má jinou ženu. „Myslela jsem, že jde o jeho novou asistentku. Spletla jsem se. Ale pouze v „obsazení“, v samotném faktu, že měl ženskou, už bohužel ne.“ Pro Amálku bylo velmi složité přijmout, že už pro manžela není jednou v jeho životě. Stále ale nemohla přijít na to, o koho jde. Pomohla jí až náhoda.
Na tohle nebyla připravená
Manželé měli takový zvyk - když se odněkud vraceli, dávali si vědět. Nic moc to neznamenalo, bylo to ještě z doby, kdy spolu začínali chodit. Tentokrát ale Amálka ono nepsané pravidlo porušila. Z práce šla o několik hodin dřív, chtěla mít chvilku pro sebe. „Slyšela jsem je už od výtahu. Proto jsem se rozhodla jít po schodech. Ve druhém patře byl můj manžel nalepený na nějakou ženskou, jazyk měla snad až v jejím krku. Sápali se na sebe jako dva puberťáci, přitom před pár vteřinami vyšli z našeho bytu.“
Když se Amálka na vlastní oči přesvědčila, jak to je, spustila křik. Řvala na manžela nejrůznější slova, který se nedají interpretovat. „Oni se mi ale smáli. Oba dva se začali smát. A on mi řekl, ať nedělám hysterku, že to stejně ničemu nepomůže. Dodal, že je doma neumyté nádobí, tak ať se o to postarám.“ Amálka nevěděla, co má dělat, jeho slova ji totálně odzbrojila a „rozsekala“. Na místě jí došla slova. „Dva mi trvalo, než jsem se vzpamatovala. Pak jsem se odstěhovala a toho troubu už nechci nikdy vidět. Arogantní zmetek, nic víc.“
Zdroj: autorský článek
