Článek
Kdyby jí někdo před pár lety řekl, jaké manželství bude mít, asi by to brala všemi deset. V té době totiž Adéla měla vztah, který byl všechno možné, jen ne ideální. Dalo jí hodně práce, aby se z něj „vyvázala“ a nakonec si našla muže, se kterým jí bylo dobře. Po necelých dvou letech však zjistila, že když je jí s někým dobře, tak to ještě neznamená, že je maximálně spokojená. Podvědomě stále hledala něco (někoho) jiného. Našla. Následky ale byla hodně zlé.
Potkala svého pana dokonalého
Bylo by jednoduché Adélu odsoudit. Jenže ona neměla jednoduché dětství. Otec od ní a její maminky odešel, když jí byly dva. „Máma měla co dělat, aby mě a staršího bráchu uživila. Jsem jí dodnes moc vděčná za to, jak to zvládala. I když jsem neměla zdaleka všechno, vychovala nás dobře,“ usmívala se sympatická černovláska. Celkem logicky si to chtěla jako dospělá vynahradit. Mimo jiné tím, že si najde muže, který jí bude rozmazlovat a hýčkat. Nějakou dobu to trvalo, několikrát se spálila. Nakonec ale svého vysněného partnera opravdu našla. Ne snad, že by to byl miliardář. Ale hluboko do kapsy také neměl a mohl tak částečně plnit její sny.
Potkali se úplnou náhodou. Podržel jí dveře, když bojovala s větrem a deštníkem. „Ocenila jsem to. Spousta chlapů by mě nechala a ještě koukala, jak s tím zápasím. Takže jsme se dali do řeči a zjistili, že máme hodně společného.“ Ivan měl svoji malou firmu, která slušně prosperovala. Uvažoval o expanzi, chtěl si obhlédnout nové trhy. A velmi brzy navrhnul Adéle, jestli s ním nechce vyrazit po Evropě. Váhala, znala ho jen pár týdnů. Nakonec ale souhlasila.
Bylo to moc fajn, ale…
Brzy zjistila, že udělala to nejlepší rozhodnutí ve svém životě. Téměř měsíc jezdili takřka po celé Evropě, měli různé schůzky, poznávali nové země i kultury. „Byla jsem na vrcholu blaha. To byl život, který jsem si představovala. A navíc jsme se skvěle poznali. Věděla jsem, že s tímhle chlapem chci být.“ I po návratu domů všechno běželo jako na drátkách. Za pár měsíců se k němu Adéla nastěhovala a věřila, že je to muž na celý život. Když ji zhruba o rok později požádal o ruku, nadšeně souhlasila. Asi nikdo by v té době nepředpokládal, že o všechno přijde jen svou vlastní vinou a nerozvážností.
Svatbu neměli velkou, ovšem velmi povedenou. Sjela se na ni celá jeho rodina, Adéla tak měla možnost poznat i lidi, které do té doby neviděla. „Byla jsem spokojená. Všichni byli moc fajn, sedli jsme si. Vlastně jsme se díky té svatbě začali vídat i později. Měli jsme společná témata, zájmy. Vždycky jsem je ráda viděla.“ V mladé ženě však začínal hlodat červíček. Ne pochybností, ale vkrádaly se jí do hlavy myšlenky, jestli by s někým jiným nemohla mít ještě víc, jestli by se náhodou nemohla mít ještě lépe.
Utekla za jiným chlapem
Sice si zakazovala myslet na někoho jiného, zároveň si však uvědomovala, že to úplně ovládat nedokáže. Dva roky s tím bojovala, než podlehla. Manžel byl zrovna na služební cestě, když se seznámila se šarmantním brunetem ve svém věku. Luxus, kam se jen člověk podíval. „Byl dědicem obchodního impéria. Podlehla jsem mu. Chvíli jsme měli poměr a nakonec jsem k němu utekla,“ přiznala bez servítek Adéla. Jestli ale měla do té doby manžela za trošku naivního, ale hlavně hodného chlápka, který by mouše neublížil, tak se hodně spletla.
Ivan se totiž nehodlal jen tak smířit s tím, že má přijít o manželku. A začal pálit všechny mosty, které společně vybudovali. Mimo jiné jí to stálo zaměstnání, spoustu přátel. „Netušila jsem, že by se mi takto mstil. Všem vyprávěl, jaká jsem, co jsem udělala. Proč? To se přeci v životě stává.“ Bohužel pro Adélu to došlo tak daleko, že se s novým partnerem nemohla ukázat mezi svými přáteli, ti na něj totiž koukali hodně skrz prsty a vinili ho za rozpad Ivanova manželství. „Je mi to jedno, nepotřebuji je. Mám nový život a jsem spokojená.“
Zdroj: autorský článek
