Článek
Už jako malý kluk se Leoš tak trochu vymykal. Zatímco jeho kamarádi po škole hodili učebnice do kouta a mazali ven, on se nejraději zavíral v pokojíčku, studoval mapy, případně pátral po tom, kdo mohl být mezi jeho předky. Už tehdy si vysloužil řadu narážek a nelichotivých poznámek. Bylo mu to ale jedno. Jak se mu tyto vlastnosti hodily na vysoké škole! Neměl problém ji dokončit, dokonce s červeným diplomem. A pokud by si někdo myslel, že na poli lásky byl za břídila, hodně by se spletl.
Mezi kamarády byl oblíbený
Leoš totiž nebyl prvoplánový šprt. Vzdělávání ho bavilo a hlavně mu šlo do hlavy vše, co si jednou přečetl. Uměl toho pak využívat, v konverzaci byl kabrňák, málokdy se našel někdo, kdo by ho dokázal doběhnout argumenty. Samozřejmě se našla celá řada žen, které ho za vědomosti oceňovaly a byly s ním rády. „Musím říct, že pokud jde o holky, nikdy jsem neměl problémy se seznámit, s někým být a tak. Ale vždycky jsem měl své ideály, hledal jsem někoho na celý život, nevyhledával jsem románky a úlety na jednu noc,“ usmíval se sympatický chlapík. I v tomto byl jiný než většina jeho přátel. Ti ho ale brali takového, jaký je, v partě byl celkem oblíbený.
Možná i proto, že zatímco jeho kámoši „dělali“ do holek, on se držel stranou a nelezl jim do zelí. Každopádně měl několik vztahů, nebyly však dlouhé ani povedené. Když však potkal pohlednou Marii, všechno se v něm začalo bouřit. „Věděl jsem hned, že je to ta pravá. Prostě jsem to cítil. A následující měsíce mě v tom jen utvrdily.“ Poznali se na jedné společenské akci a dá se říct, že to byla oboustranná láska na první pohled. Jelikož byli oba nezadaní, mohli hned začít zjišťovat, jestli to někam povede.
Všechno vypadalo dokonale
Brzy jim došlo, že jsou si souzeni. Marie sice byla daleko akčnější, strhávala však i svého partnera. Leoš poznal věci, o kterých neměl ani tušení. Bavilo ho to. Fungovalo jim to skvěle, takže nikoho příliš nepřekvapilo, když ji mladý muž po několika měsících požádal o ruku. „Někdo říkal, že je to příliš brzy, že mám ještě počkat. Ale čekat na co? Abych to samé udělal za rok? To se mi nechtělo,“ vzpomínal. Karolína samozřejmě s radostí souhlasila. Vlastně okamžitě začali chystat veselku. Shodli se, že by neměla být velká, takže o to měli méně zařizování. Jejich den se povedl, všichni si ho užili.
I nadále si užívali život, přesně tak si to Leoš představoval. Jeho paní sice občas vymyslela nějakou „koninu“, ale to jí rád odpouštěl. Asi ale bylo jen otázkou něco, co při Leoš při své zásadovosti „překousnout“ nedokáže. Jednoho dne mu totiž Karolína oznámila, že pro něj má večer velké překvapení. „Neměl jsem se na nic ptát, jen poslouchat její pokyny. Fajn, akceptoval jsem tuto hru a byl jsem zvědavý, co z toho vyleze.“
Začátek konce jejich manželství
Jeho drahá polovička mu dávala pokyny přes textové zprávy. Přesně mu nalinkovala, co si má obléknout, kam dojet, kam jít. Nasměrovala až do jednoho malého, útulného hotýlku. „Myslel jsem si, že bude romantická noc. Těšil jsem se. Nakonec to ale dopadlo úplně jinak.“ Když totiž Leoš otevřel dveře pokoj, kam ho pokyny zavedly, na posteli seděly dvě ženy. Kromě jeho manželky také její kamarádka. Obě zdobila pouze mašle s nápisem „rozvaž si nás“. Asi není třeba dvakrát popisovat, co mělo následovat. Nestalo se však vůbec nic. Tedy, vlastně stalo, ale nic, co bylo ve „scénáři“.
Pro Leoš bylo totiž naprosto neakceptovatelné, aby měl něco s jinou ženou, když byl ženatý. „Nevím, co si Karolína myslela. Vytočila mě do ruda. Udělal jsem tam scénu, otevíraly se dveře u vedlejší pokojů a lidé koukali, co se děje. Nepoužíval jsem zrovna nejvybranější slova.“ V onom hotelovém pokoji v podstatě skončilo Leošovo manželství. O měsíc později podal žádost o rozvod. I když si to s Karolínou vyříkali, on už s ní prostě být nechtěl. „Zklamal jsem se v ní. Nabízet mi něco takového, to je pod mojí úroveň. A s takovým člověkem být nechci. Nikdy.“
Zdroj: autorský článek
