Článek
Dlouhá léta nepatřil mezi muže, kteří by toužili po spořádaném rodinném životě. Jan si rád a hodně užíval života. Cestoval, střídal ženy a myslel si, že to takto půjde donekonečna. Jenže pak poměrně vážně onemocněl a jeho život visel nějakou dobu na vlásku. Díky tomu přehodnotil priority. Došlo mu, že spoustu let proflákal a chtěl s tím něco udělat. Mimo jiné začal toužit po ženě, se kterou by měl děti a po jejímž boku by zestárl. Jenže ne nadarmo se říká, že karma je zdarma.
Musel si na ni počkat
Pro Honzu nikdy nebyl problém najít si milenku. Na charismatického a vcelku pohledného chlapíka ženy zkrátka vždycky letěly. Tentokrát to ale bylo jiné. Nehledal ženu pouze do postele, chtěl začít randit, dotyčnou poznávat. A stále víc zjišťoval, že to není tak jednoduché. „Žádná mi nevyhovovala. Hlavně, pokud jde o mozkovou kapacitu,“ usmíval se. Přiznal, že zkusil i seznamku, ovšem výsledek byl pořád v nedohlednu. Pomohla mu až náhoda. Na narozeninách kamaráda se totiž seznámil s pohlednou Simonou, která splňovala jeho přísná kritéria. Ale co čert nechtěl - ona se nijak neměla k tomu, aby kývla na jeho nabídky na večeři či kino.
V první řadě byla totiž zadaná. A i když to mezi ní a jejím partnerem nebylo úplně ideální, jak se Jan dozvěděl od společných přátel, za zády mu žádnou neplechu dělat nechtěla. Mladý muž se tak musel obrnit trpělivostí, což nebyla zrovna jeho nejsilnější stránka. „Věděl jsem, že ji chci. Ale měl jsem co dělat, aby ji neodstřihnul, když se pořád k ničemu neměla. Asi až po půl roce konečně kývla a vyrazili jsme na pouť,“ vzpomínal. Odpoledne si moc užili, Honza se jen ubezpečil v tom, že by si se Simonou dokázal představit budoucnost.
Všechno vypadalo dokonale
Dohodli se na další schůzce, pak jich následovala celá řada. Byli si stále bližší. Pro Honzu to bylo něco nového. Samozřejmě kdysi randil, ovšem poslední roky mu šlo vždy jen o jedno. I když, vlastně se Simonou také - chtěl si ji vzít, což věděl prakticky od prvních setkání. „Byla úžasná. Jiná než holky, se kterými jsem se do té doby stýkal. Měla přehled, vlastní názory. Zkrátka žádná loutka, která by jen kývala a hloupě se usmívala mým vtípkům.“ Naštěstí pro něj to půvabná blondýnka cítila stejně, jako on. začali spolu oficiálně chodit a zdálo se, že je všechno na dobré cestě. Tím spíš, když se k sobě nastěhovali velmi brzy, zhruba po třech měsících.
Idylka byla dokonána ve chvíli, kdy ji Jan požádal o ruku a ona souhlasila. Vzali se a začali pracovat na miminku. I v tomto ohledu šlo vše jako na drátkách. Narodila se jim dvojčátka, kluk a holčička. Janovi bylo sedmadvacet a myslel si, že bude žít svůj dokonalý život. Jenže se spletl. „Po pěti letech manželství jsem se dozvěděl, že si manželka našla milence. Zcela nepokrytě mě podváděla, dokonce s ním chodila na drink na místa, kde je mohli vidět naši známí. Samozřejmě mi to řekli,“ kroutil hlavou Jan. Jeho sny se tak náhle zhroutily jako domeček z karet.
Myslel jen na sebe
Okamžitě to začal řešit, chtěl se rozvést. Jeho manželka ale přišla s tím, že udělala chybu, sypala si popel na hlavu a chtěla vztah urovnat. Jan brzy zjistil, proč takový obrat. „Ten její se k ní totiž začal chovat hnusně. Já ale moc nepřemýšlel, měl jsem rudo před očima. Jakoukoli pomoc jsem odmítl, chtěl jsem, aby si v tom, co si nadrobila, vymáchala nos.“ Bohužel mu nedošlo, že v toxické atmosféře se pohybují i jeho děti.
Oči mu otevřela až dcera, který mu začala brečet v náručí s tím, aby ji a brášku odvedl od maminky a strejdy. Prý na sebe pořád křičeli, házeli po sobě věci a ona i bratr se báli. „Cítil jsem se hrozně. Myslel jsem jen na sebe, abych byl rychle rozvedený a už se na svoji exmanželku nemusel dívat. Jenže to odnesly děti. Napravil jsem hned, co jen šlo. Snad to bylo ještě včas.“
