Článek
Neštěstí nechodí po horách, ale po lidech. Lumír si platnost tohoto přísloví několikrát vyzkoušel na vlastní kůži. O první manželství přišel, protože se jeho partnerka zamilovala do jiného chlapa. Rozvedli se a opustila ho i s jejich tehdy pětiletým synem, skoro ho nevídá. Na motorce měl nehodu, od té doby nemůže částečně hýbat několika prsty na levé ruce. Těsně před tím, než měl prodat byt, ho vytopil soused. A tak by se dalo pokračovat ještě hodně dlouho. Když tedy potkal Marii, myslel si, že konečně našel své životní štěstí.
Naprosto ho okouzlila
Dobře věděl, že najít tu správnou ženu pro život není snadné. Navíc si dobře uvědomoval, že ani s ním není jednoduchý život. „Měl jsem práci, ve které jsem nevěděl dne ani hodiny. Mohl jsem být odvolaný klidně i z dovolené, když na to přišlo. A to ne každá žena snáší dobře, což naprosto chápu,“ tvrdil sympatický vousáč. S Marií to však vypadalo dobře. Věděla, do čeho s ním jde, uvědomovala si, s kým začíná randit a co dělá za povolání. On před ní nic netajil, nechtěl, aby kvůli tomu v budoucnu vznikaly rozepře. Takže když věci přijala tak, jak jsou, byl Lumír hodně spokojený.
Jeho vyvolená patřila mezi ty ženy, které se mu perfektně měnit z noblesní dámy na „přírodního“ člověka, který nemá žádný problém třeba se spaním pod širákem. „Byl jsem z toho naprosto unešený. Nic takového jsem u ženy do té doby nezažil. Jeden večer kouzlovala společnost a zařídila, aby do mé nově vznikající firmy přitekly nějaké peníze. A další den jsme se váleli v lese a lezli po nás nejrůznější brouci a další havěť. Byl to můj splněný sen.“ Lumír věděl, že je to ta pravá. Netrvalo dlouho a požádal ji o ruku. Ona souhlasila.
Jeho žena se začala nudit
Měli krásnou svatbu a kdo je znal, tak ho rozhodně nepřekvapilo, že se brali na mýtině uprostřed lesa. Na té, kam spolu rádi jezdili, kam utíkali od pohledů lidí a užívali si svůj vlastní klid. Následný večírek se trochu protáhl, tedy, spíš o něco víc. Končilo se totiž až za tři dny. „Hodně kamarádů nestihlo jít v pondělí do práce. Buď s námi ještě ráno pařili, nebo byli tak vyřízení, že celý den prospali. Ani už nevím, jestli z toho neměli nějaký průšvih,“ usmíval se chlapík, který v té době netušil, že jeho dokonalý život brzy dostane zásadní trhliny. Netrvalo totiž dlouho a jeho drahá polovička se začala nudit.
Jakoby snad Marii omrzela rutina, kterou si ale nastavili oba dva. Spadli do toho, vše sice běželo v zajetých kolejích, ale právě to byl problém. „Toužila po nových věcech. Já neměl problém třeba s cestováním, ale abych obrážel různé akce, jako výstavy, divadla a tak, to rozhodně ne. Možná jsem to měl zkusit,“ uvědomuje si dnes Lumír. Když nechodil on, na jeho místo nastoupil někdo jiný. Ivan byl sympaťák, Lumír ho od vidění znal. Ani to mu ale nezabránilo v tom, aby si s jeho ženou začal románek.
Nemohl mu nic udělat
Nejprve o ničem nevěděl, postupem času ale začal tušit, že něco není v pořádku. A jelikož chtěl mít vždycky ve všem jasno, začal pátrat. Nemusel být elitní detektiv, aby po pár týdnech věděl, že má jeho žena milence. Dobře věděl, kde Ivan bydlí, takže najít ho mu nedělalo sebemenší problém. „Chtěl jsem mu domluvit, možná mu i nějakou ubalit. Jenže se to zvrtlo úplně jinak, než jsem čekal. Choval se totiž, jak to říct? Prostě se choval jako ženská.“
Když totiž Lumír na svého „soka“ v lásce zvýšil hlas a hrozil, že mu dá pěstí, Ivan se rozklepal a začal brečet. A Lumír místo toho, aby se pomstil za to, že mu chodí za ženou, začal nebožáka utěšovat. „Dokonce jsem mu řekl, ať s Marii klidně je, že už ji stejně nechce. Začal řvát, že on také ne, že to byl jenom úlet a že ho v podstatě ukecala. Nevěděl jsem, co s ním. Nakonec jsem ho tam nechal a šel domů.“ Uvědomil si, že viníka musí hledat právě tam, u své manželky. V té době už přesně věděl, co chce udělat. Nemohl být s ženou, která ho podváděla. Rozvedli se za několik měsíců. Dnes Lumír znovu randí, do třetího manželství už se ale dle svých slov rozhodně nepožene.
