Článek
Do manželství se nikdy nehrnul. Několikrát měl Karel vážný vztah, přesto si neuměl představit, že by si dotyčnou vzal. Až když poznal nádhernou Karolínu, tak se v něm něco zlomilo. Možná si tehdy uvědomil, co je to opravdová láska a že do té doby bylo všechno jen jakési poblouznění či okouzlení. Najednou si však dokázal představit, že se svou vyvolenou stráví zbytek života. Byl šťastný, když kývla na jeho nabídku k sňatku. Jenomže to ještě netušil, jakou bolest prožije.
Ztratil se v jejím úsměvu
Byla pro něj jako zjevení z jiného světa. Když ji potkal na firemní akci, kde dělala hostesku, nejprve si ji příliš nevšímal. Karolína totiž nebyla žádná prvoplánová kráska. Navíc tehdy jí práce nebavila, chtěla být někde úplně jinde. Ale jelikož potřebovala vydělávat na nájem a živobytí, na poslední chvíli zaskočila za kolegyni. „Vlastně mi došlo, že tam je až ve chvíli, kdy jsem zakopl a přistál jí u nohou. Když jsem zvedl hlavu a viděl ten perfektní úsměv, byl jsem ztracený,“ vzpomínal Karel na první setkání se svou budoucí láskou.
Pomohla mu na nohy, prohodila pár slov. On ji ale nevnímal, stále jí visel na rtech a „nasával“ její úsměv. Ona si toho všimla, lehce se začervenala a její úsměv se protáhl snad až od ucha k uchu. „Už v tu chvíli jsem věděl, že ji chci. Jen jsem si nebyl jistý, jestli mi nebude stačit jen jedna noc. Jak se později ukázalo, tak ani náhodou.“ K intimním hrátkám však bylo ještě hodně daleko. Karolína ten den neměla na seznamování náladu. Karel se musel hodně snažit, aby mu na sebe dala alespoň mailovou adresu.
Plánoval budoucnost, vzal si hypotéku
Napsal jí ještě ten samý večer. Odpovědi se však dostal asi až za dva týdny. A to ještě takové, kterou si rozhodně nepřál. „Napsala mi, velmi slušně, že nemá zájem a ať jí už nepíšu. Respektoval jsem to, ale nehodlal jsem se vzdát.“ Našel si kontakt na její agenturu a prosadil u vedení firmy, aby na další akci znovu půvabnou Karolínu zajistili jako hostesku. Díky tomu se s ní opět potkal, i když to trvalo tři měsíce. Měl štěstí, protože už byla v mnohem lepší náladě. Začali si povídat a postupně zjišťovali, že mají hodně společného.
Jak šly věci do té doby pomalu, tak pak vzaly rychlý spád. Od prvního rande k žádosti o ruku uběhlo jen několik měsíců. „Věděl jsem, že je to ta pravá. A vím, že ona to tenkrát cítila stejně, milovala mě stejně, jako já ji. Byli jsme si prostě souzeni.“ Proběhla veselka a Karel plánoval společnou budoucnost. Vzal si hypotéku, pořídil byt a chtě založit rodinu. Dělal zkrátka věci, které si do té doby nedokázal s nikým představit. Jenomže idylka netrvala dlouho. Krutou pravdu mu pomohla odhalit náhoda. Kamery, které nainstaloval, aby zjistil, jaká zvířata mu chodí po balkóně, sdělily i něco jiného.
Viděl úplně všechno
Manželce o kamerách neřekl, nebylo to schválně, prostě to ale nepovažoval za důležité. Vůbec nečekal, že by na záznamu bylo něco, co by ohrozilo jejich vztah. „Byl jsem asi naivní hlupák. Když jsem si záznamy projížděl, všiml jsem si, že jedna z kamer míří do ložnice. Přišlo mi to úsměvné, ovšem jen do té doby, než se tam objevila nahá Karolína a s ní nějaký borec. Viděl jsem všechno, jako kdybych se díval na televizi.“ Pro Karla to znamenalo velkou ránu, zhroutil se mu život. Zjistil, že jeho manželka měla minimálně dva milence. Vodila si je domů, do jejich postele.
Kamery mu tak odhalily mnohem víc, než chtěl vidět. „Pokud jde o ta zvířata na balkoně, tak to byly kočky. Nevím, odkud se tam braly, ale lítaly tam hodně. Jen už mi to bylo úplně jedno. Manželku jsem vystěhoval, skončil jsem s ní, nechtěl nic vědět. Tohle by nikdo nezvládl, rozvedli jsme se velmi rychle.“ Dnes je Karel sám. Zatím v sobě nenašel sílu, aby uvěřil další ženě.
Zdroj: autorský článek
