Článek
Někdy je lepší manželství ukončit, než se trápit a nakonec se dočkat veřejné ostudy. Eliška už to dnes moc dobře ví, ovšem musela na to přijít způsobem, který jí rozhodně nebyl příjemný. Do poslední chvíle věřila, že manželství s Tadeášem zachrání. Až příliš pozdě jí došlo, že to není možné. Na druhou stranu, když si to konečně uvědomila, věci šly ráz na ráz. Začala jedna s razancí, o které ani nevěděla, že v sobě má. Ne nadarmo se však říká, že když se kácí les, tak létají třísky. V tomto případě jich létalo opravdu hodně.
Jednorázovou nevěru by mu odpustila
Manželství Elišky a Tadeáše trvalo sedm let. Mladá žena je nechtěla jen tak zahodit. Sice věděla, že se její manžel stýká s jinou ženou, věřila však, že to není vážné. „Možná to někteří lidé nepochopí, ale úlet bych mu odpustila. Proč? Protože i já měla před třemi lety románek s jedním kolegou. Tadeáš se o tom nikdy nedozvěděl. Uvnitř sebe jsem ale cítila, že mu něco dlužím. Takže nevěru bych mu odpustila,“ vysvětlovala pohledná černovláska. Jenomže se ukázalo, že v tomto konkrétním případě je to mnohem složitější.
Ze strany jejího manžela totiž nešlo jen o chvilkové poblouznění. Stále více se totiž ukazovalo, že jsou v tom pravděpodobně i city. „Tím se všechno změnilo. Náhodou jsem četla nějakou jejich konverzaci a tohle prostě nebyli dva lidé, kteří se spolu scházejí jen kvůli fyzickému potěšení.“ Přesto Eliška nejednala okamžitě, což dnes vidí jako velkou chybu. Věřila, že manželství ještě dokáže zachránit. Plánovala dovolené, výlety, různé romantické akce. Chvíli to dokonce vypadalo, že odejde jako vítězka.
Jeho milenka ji „přepadla“ v kanceláři
Pak se ale stalo něco, co „běh dějin“ změnilo s definitivní platností. Eliška měla kancelář téměř uprostřed obrovské místnosti. Jednou si takhle něco dělala, když se bez zaklepání rozrazily dveře a dovnitř vpadla žena, kterou do té doby nikdy neviděla.„Spustila na mě, že jsem nicka, která si myslí, že udrží manželství, které nefunguje. Podle oné osoby bych měla někam zalézt a neničit štěstí dalším lidem. Prostě řvala jak pominutá.“ V mladé ženě se začala vařit krev a když konečně popadla ze šoku dech, přešla do protiútoku.
Možná si neuvědomovala, kolik lidí na ně zírá, spíš jí to ale už bylo jedno, ostuda byla stejně na světě. „Koukala jsem na ni asi ze dvou centimetrů. Dost jsem jí musela poprskat obličej, když jsem jí poměrně rázně říkala, že včera se manžel nezmínil, že by byl nešťastný, když jsem ho několikrát uspokojila tak, že byl úplně vyčerpaný. A že je docela smutné, když má milenku, ale raději to dělá s manželkou. Zkrátka jsem jí totálně vyvedla z míry. Co na tom, že to, co jsem říkala, nebyla pravda. Ta furie odcházela jako spráskaný pes.“
Milenka jejího manžela se už nezmohla na slovo. Začala brečet a utekla. Eliška se rozhlédla a viděla, jak ji všichni užasle sledují. „Kolegové nechápali. Pak se ale začali usmívat a zatleskali mi.“ Každopádně pro mladou ženu to bylo konečně znamení, že nemá smysl manželství slepovat, lépe řečeno pokoušet se o to. S manželem se kupodivu docela klidně dohodli, že půjdou od sebe. Pro oba to bylo nejlepší řešení.
