Článek
Herec Marian Roden (62) je známý především divadelním divákům. Zatímco jeho starší bratr Karel Roden se výrazněji prosadil před filmovou kamerou, Marian si během kariéry vybudoval pevné místo hlavně na jevišti. Objevuje se také ve filmech a seriálech, většinou však dává přednost divadelní práci, která mu zůstala nejbližší. „Hlavně nic nehraj a jenom říkej, co si myslíš, potom je to pravdivé. Když někdo přijde a trhá kulisy, je to blbé,“ vysvětluje, jak k herectví přistupuje.
Herectví ho vůbec nelákalo
Přitom cesta k této profesi nebyla vůbec samozřejmá. Sice vyrůstal v herecké rodině, to ale bylo všechno. Hercem být nechtěl a nepřál si to ani jeho otec, herec Václav Roden. Své syny do divadelního prostředí příliš netlačil. „Tatínek nás prozíravě nikdy nebral do divadla, protože nechtěl, abychom byli herci, věděl, jak je to těžké a chudé řemeslo,“ usmíval se herec.
Jeho otec samozřejmě dobře věděl, jak náročné a nejisté toto povolání dokáže být. Marian Roden proto hledal jinou cestu, dlouho chtěl být popelářem. „Líbilo se mi, jak jezdí chlapi venku a drží se na stupačkách, to byl můj sen. Pak jsem povýšil, chtěl jsem být hasičem. Pro herectví jsem se rozhodl hodně pozdě,“ přiznal.
Rodina jeho volbu respektovala, i když si byla vědoma všech úskalí, která s sebou umělecká dráha přináší. Výhodou pro něj bylo prostředí, ve kterém vyrůstal. Divadlo a herecké osobnosti znal od dětství, takže přechod do profesionálního světa pro něj nebyl tak velkým šokem jako pro mnohé spolužáky. Trému navíc podle vlastních slov nikdy výrazně neřešil.
Marian Roden a Karel Roden žijí blízko u sebe
Když zhasnou reflektory, nastupují koně
Vedle herectví má Marian Roden ještě jednu celoživotní vášeň – koně. Vztah ke zvířatům si přinesl už z dětství a dodnes patří k jeho největším zálibám. „Babiččin bratr ve Velešíně byl koňský handlíř, takže u koní jsem byl odmalinka. Postupem času ale došlo k veliké dětské křivdě: strejda z Velešína mi říkal, že až vyrostu, koně mi koupí,“ vzpomínal. Samozřejmě se jako kluk těšil, jenže když konečně vyrostl natolik, aby mohl zvíře mít, přišla tragédie „On mi umřel a už mi nestačil koně koupit. Pro dětskou dušičku to bylo hrozné, sen se ztratil.“
Roden tak šetřil každou korunu, aby si mohl koně pořídit. Povedlo se mu to ale až po revoluci, to už měl našetřeno dost. „Tak jsem jel do Holandska a koupil si svého prvního koně. Doprovázejí mě dodnes, já mám dva, bratr tři, děláme drezúru. Koně mě naplňují energií.“ Marian si pořídil dům v areálu hospodářského dvora blízko zámku na Příbramsku, který zvelebuje jeho bratr. Život na venkově je pro něj přirozeným protipólem k divadelnímu prostředí. Když zrovna nehraje, věnuje se zahradě, psům a především koním, kterým se dlouhodobě věnuje i po odborné stránce. V minulosti se podílel na jejich výcviku a tréninku.
Práci s koňmi využil i na place
Právě díky této zkušenosti se dostal i k filmu Buko režisérky Alice Nellis. Hlavní koňská hvězda snímku, starokladrubský bělouš přezdívaný Láďa, totiž dříve patřila právě Rodenovi. Herec se na natáčení podílel nejen jako představitel jedné z rolí, ale také jako odborný poradce a koordinátor práce s koňmi. Vždyť koně dlouhá léta cvičil a dokonale tak znal jeho povahu.
Zatímco někteří herci po představení hledají odpočinek ve městě nebo na cestách, Marian Roden se pravidelně vrací do prostředí, kde je nejspokojenější. Mezi koňmi a na venkově totiž nachází klid, který mu hektický svět divadla a filmu nabídnout nemůže.
Zdroje: autorský článek s využitím
