Článek
Už úvodní titulky mají nápad, který by byla škoda přehlédnout. Místo obyčejného seznamu jmen se totiž objeví portréty členů štábu upravené tak, aby připomínaly policejní fotografie zločinců. K filmu o trojici bývalých kriminálníků se takový začátek docela hodí. Sovák, Menšík a Krejča ve snímku hrají muže, kteří se po propuštění z vězení chtějí dostat k penězům. Vyhlédnou si vesnické družstvo, jenže brzy zjistí, že s jeho financemi už si po svém pohrává rodina Musilových.
Pokud chtějí něco získat pro sebe, musejí nejdřív družstvo dostat z problémů. Z původního plánu na krádež se tak stává docela nečekaná snaha o nápravu hospodaření. Na poctivost si přitom hlavní hrdinové nezvyknou všichni stejně snadno.
Velké sklenice měly v domácnostech praktické využití
Na filmu je zajímavé také to, jak zachycuje fungování tehdejších zemědělských družstev. Hospodaření, kontrola peněz a odpovědnost za společný majetek tu nejsou jen kulisou pro komické situace. Zápletka si bere na mušku i lidi, kteří družstvo využívají ve vlastní prospěch, zatímco ostatní nesou následky jejich rozhodnutí. Právě střet mezi papírově správným hospodařením a skutečností tvoří důležitou součást humoru celého snímku.
Venkovské prostředí filmu například připomíná dobu, kdy se potraviny uchovávaly jinak než dnes. Zajímavým příkladem jsou vejce, která se dříve konzervovala pomocí takzvaného vodního skla. Nešlo o obyčejnou vodu, ale o roztok křemičitanu sodného, jenž pomáhal omezit pronikání vzduchu přes skořápku.
Metoda se používala hlavně v domácnostech, kde bylo potřeba uchovat větší zásoby na delší dobu. Bez ledniček, které dnes považujeme za samozřejmost, se lidé museli spoléhat na sklep, spíž a různé způsoby konzervace.
Větvená pšenice není výmysl scenáristů
Ve filmu se objeví také zmínka o větvené pšenici. Pro diváka, který se o zemědělství nezajímá, může jít o podivnou drobnost, ve skutečnosti však existují formy pšenice s neobvykle rozvětveným klasem. Nejde o běžnou plodinu, kterou by zemědělci ve velkém pěstovali na polích, ale o botanickou zajímavost.
Podobné detaily dobře zapadají do prostředí družstva, kde se řeší výnosy, účetnictví i každodenní práce. Film se díky nim neopírá jen o dialogy a komické situace, ale připomíná také venkovský život své doby.
Vejtonice jsou fiktivní, štáb natáčel v jižních Čechách
Vesnice Vejtonice, do které trojice bývalých vězňů přijíždí, ve skutečnosti neexistuje. Filmový štáb ale využil skutečné jihočeské prostředí, mimo jiné obec Plástovice na Českobudějovicku. Plástovice si dodnes zachovaly tradiční podobu lidové architektury. Typické jsou pro ně zdobené selské usedlosti ve stylu takzvaného selského baroka, s bohatě tvarovanými štíty a uzavřenými dvory. Takové prostředí se filmařům hodilo pro příběh z venkovského družstva. Zajímavostí je také krátký film, který tehdy doprovázel projekce komedie Mezi námi zloději. Šlo o snímek Táto, přečti to! z roku 1963, který režíroval Dušan Klein.
Komedie tak dnes nabízí víc než příběh tří mužů, kteří chtějí přijít k penězům bez práce. Při dalším sledování stojí za to všimnout si úvodních portrétů, venkovských reálií i způsobů, jakými se dříve hospodařilo. Některé z těchto detailů totiž snadno zapadnou, když člověk sleduje hlavně Sováka a Menšíka.
Zdroje: autorský článek s využitím
https://taborsky.denik.cz/zpravy_region/tri-filmovi-trestanci-odesli-zbohatnout-do-plastovic-20140614-cv9m.html
https://www.vtelce.cz/mezi-nami-zlodeji-zemedelske-kuriozity-a-prastara-metoda-nasich-predku/
https://www.centrum.cz/clanek/mezi-nami-zlodeji-zemedelske-kuriozity-a-prastara-metoda-nasich-predku-228502
https://www.nfa.cz/cs/25703-mezi-nami-zlodeji/pro-kina
https://www.ceskatelevize.cz/porady/12059685760-co-nase-babicky-umely-a-na-co-my-jsme-zapomneli/217562220460003/0/54868-jak-uchovat-vejce-cerstva/
