Článek
Geniální matematik Terence Tao (50) se narodil sv australském Adelaide jako syn učitelky matematiky a lékaře. Jeho rodiče si brzy všimli, že si synek nehaje s hračkami jako ostatní děti, ale místo toho si sám vytváří nejrůznější číselné úlohy. Na základní škole přeskakoval ročníky, v devíti letech už absolvoval univerzitní kurzy a ve 16 letech měl za sebou bakalářské i magisterské studium matematiky.
Změnil pohled na matematiku
Po doktorátu z Princetonu pod vedením Eliase Steina se Tao přestěhoval do Los Angeles, kde brzo získal profesuru na University of California, Los Angeles (UCLA). Ve 24 letech byl jedním z nejmladších profesorů na této prestižní univerzitě a během let se stal jedním z nejcitovanějších a nejnadanějších matematiků své generace. „Když se opravdu soustředíte, hodiny můžou utéct jako nic a zůstanete jen vy a matematický problém,“ vysvětloval svůj pohled na matematiku.
Taoova práce sahá napříč celou matematikou, od harmonické analýzy přes kombinatoriku až po teorii čísel a dynamické systémy. Mezi jeho nejznámější výsledky patří spolupráce s Benem Greenem, kdy společně ukázali, že prvočísla obsahují aritmetické posloupnosti libovolné délky. Šlo o výsledek, který změnil pohled na to, co lze v teorii čísel dokázat.
Tao je také držitelem Fieldsovy medaile, nejvyššího ocenění v matematice, a kromě toho i dalších prestižních cen, které odrážejí jeho přínos pro čistou i aplikovanou matematiku.
Terence Tao a Paul Erdos v roce 1985
Jak dnes přemýšlí o matematice a technologiích
Jedním z fascinujících aspektů Taoovy kariéry je, jak se jeho zájem přesouvá k tomu, jak se matematika dělá, nikoli jen co se dělá. Místo osamělého intelektuála v knihovně se Tao angažuje ve snaze otevřít vědecký proces většímu počtu lidí a moderním metodám spolupráce. Už dlouho se zajímá o crowdsourcing matematických důkazů a projekty, které kombinují síly vědců, studentů i nadšenců. „Lidská komunita jako celek vytvoří nejvyspělejší inteligentní systémy a má větší šanci dosahovat průlomových objevů,“ má jasno. Inspirací mu byla například iniciativa Polymath Project, kde stovky matematiků společně diskutují a řeší komplikované úlohy online. Takové techniky ukazují, že matematika nemusí být jen izolovaná disciplína, ale může se stát kolektivní hrou nápadů a přístupů.
V posledních letech navíc Tao aktivně sleduje, jak do matematiky proniká umělá inteligence. Nevidí v ní hrozbu, ale spíše nástroj, něco jako „spolupilota“ pro vědce. Vysvětluje, že současné modely AI jsou sice „chytřejší“ než dřívější software, ale často pořád řeší problémy spíše mechanicky než hluboce. Přesto může AI pomoci s opakujícími se úkoly, generováním nápadů, psaním kódu nebo překlady mezi matematickými jazyky, což uvolní čas na skutečně originální myšlení.
Tao sám vyzkoušel spolupráci s nástroji jako ChatGPT při řešení konkrétních úloh, kde mu umělá inteligence pomohla ušetřit hodiny rutinní práce. Třeba vytvářením Python kódu nebo návrhem parametrů pro výpočty. I když AI nedokáže samostatně nalézt hluboký, originální důkaz, v kombinaci s lidským uměním dokazování se stává cenným pomocníkem.
Terence Tao v roce 2006
Podobně se Tao podílí na projektech využívajících proof assistant jazyky jako Lean, které umožňují formalizovat matematické důkazy tak, aby je mohl ověřit počítač. To otevírá cestu k větším, mezinárodním a „mnohaúčastnickým projektům“, kde je každý krok rigorózně kontrolován, což může zásadně změnit způsob, jakým se matematika dělá v budoucnosti.
Lidská stránka matematiky
Navzdory tomu, že se Tao věnuje technicky náročným věcem, má běžné zájmy: rád jezdí na kole, sleduje anime nebo hraje badminton, a když přijede domů do Austrálie, nezapomene si skočit zaplavat nebo zajít na burger. Třeba i s tím vědomím, že už nechutná úplně jako dřív.
Ačkoliv se o sobě někdy s úsměvem vyjadřuje, že na všechno nemá talent, například jeho rukopis nebo výtvarné dovednosti nejsou nic, čím by se chlubil, pro matematický svět je jeho práce inspirací. Je to člověk, který se dokáže ponořit do abstraktních problémů, ale zároveň je ochoten sdílet své poznatky s ostatními a myslí dopředu o tom, jak se věda může otevřít novým nástrojům i lidem.
Pokud jsme dodnes měli při slově „génius“ v hlavě třeba Shaldona Coopera ze seriálu Teorie velkého třesku se vší jeho podivností a výstředností, Tao tyto pohledy mění. Není jen génius se seznamem publikací, je také myslitel, který se snaží propojit tradiční vědu s novými technologiemi a způsoby spolupráce. Ve světě, kde se matematika a umělá inteligence stále více prolínají, může jeho přístup znamenat něco jako vstupenku do nové éry. Navíc, co si budeme povídat, Shaldona Coopera by s přehledm strčil do kapsy.
