Článek
Herec, režisér a moderátor Ondřej Sokol (54) si dnes může vybírat z řady pracovních příležitostí, přesto o některých obdobích svého života mluví bez příkras. Jeho dětství totiž nebylo zdaleka tak bezstarostné, jak by se při pohledu na jeho současnou kariéru mohlo zdát. Sokol vyrůstal v Šumperku a už jako dítě se musel vyrovnávat s oční vadou. Kvůli ní nosil brýle, které se staly jedním z důvodů, proč si z něj spolužáci dělali legraci. „Byl jsem pro ostatní divnej, posmívali se mi pořád. Fakt jsem trpěl,“ popsal své zkušenosti. Podobné zážitky jsou jedním z důvodů, proč se dnes na téma šikany dívá jinak než člověk, který ji nikdy nezažil. Navíc to nebyla jediná věc, která ho potkala.
Otec emigroval do Kanady
Výraznou ránu pro něj představoval odchod otce. Když bylo Ondřeji Sokolovi osm let, jeho otec emigroval do Kanady. Podle Sokolova pozdějšího vyprávění byl jeho otec velmi podnikavý a neklidný člověk, který střídal různá zaměstnání a se socialistickým Československem se podle syna nedokázal smířit. „Bylo jasný, že mu komunismus bude malej, proto utekl,“ vysvětloval Sokol.
Pro malého chlapce ale politické důvody nebyly tím hlavním. Najednou mu chyběl člověk, ke kterému silně vzhlížel. Vyrůstal s matkou a babičkou a na otce si postupně vytvořil vlastní představu. „Stýskalo se mi po něm strašně moc. Stal se pro mě takovou fiktivní, mytickou postavou,“ řekl později. Situaci navíc komplikovalo napětí v rodině. Sokol vzpomínal, že babička se mu snažila otce zprotivit. „Systematicky pracovala na tom, abych ho nenáviděl co nejvíce,“ popsal její tehdejší přístup. Výsledek byl ale podle něj opačný, otce si pak totiž idealizoval ještě víc.
Ondřej Sokol si pohlednou Nikolu nemůže vynachválit
Po revoluci se museli poznávat znovu
Kontakt s otcem během let úplně nezmizel. Občas spolu telefonovali, skutečný vztah ale podle Sokola vznikal znovu až po změně režimu, kdy se mohli osobně setkat. Jenže dlouhé odloučení se nedalo jednoduše vymazat. „Prakticky jsme o sobě nevěděli a ten vztah jsme navazovali vlastně od nuly,“ přiznal. Ani později se jejich vztah nevrátil do podoby, jakou si jako dítě představoval. „Fakt je, že se vídáme hodně málo. Každý už máme své životy,“ dodal.
Je to možná jedna z nejzajímavějších částí Sokolova příběhu. Zatímco jeho současná veřejná image stojí především na humoru, energii a schopnosti bavit ostatní, v osobních rozhovorech se občas objeví mnohem vážnější stránka jeho života.
Rozvod pro něj nebyl jednoduchý
Rodinné zkušenosti se promítly i do jeho pozdějšího pohledu na partnerské vztahy. S herečkou Kateřinou Lojdovou se oženil v roce 1998 a společně mají dvě děti, Ester a Adama. Manželství vydrželo dvanáct let a skončilo rozvodem. Sokol později přiznal, že pro něj bylo důležité, aby jeho vlastní děti měly kompletní rodinu. Právě kvůli vlastní zkušenosti z dětství pro něj rozvod představoval mnohem větší zásah, než by možná okolí čekalo. „Přál jsem si, aby moje děti měly kompletní rodinu, rozvádět jsem se za žádnou cenu nechtěl,“ řekl v rozhovoru.
Dnes už ale o svém soukromí mluví podstatně klidněji. Jeho partnerkou je pohledná Nikola Šantavá, která je o 21 let mladší a pracuje jako učitelka v mateřské škole. Dvojice se zasnoubila v Londýně a svatbu plánovala také v Las Vegas. Pandemie covidu jejich původní plány překazila a k obřadu zatím nedošlo. Sokol přitom netvrdí, že by absence svatebního obřadu znamenala problém. Už před lety říkal, že jejich vztah se postupem času spíš upevňuje. Jeho partnerka navíc není součástí hereckého prostředí, což mu může vyhovovat i vzhledem k tomu, jak náročný je jeho vlastní pracovní život.
Z divadla se nikdy neztratil
Sokolův profesní příběh je přitom mnohem širší než televizní zábava. Na DAMU studoval činoherní herectví a režii a po angažmá v Městském divadle v Mladé Boleslavi nastoupil v roce 1999 do Činoherního klubu. Právě tam postupně výrazně prosadil také jako režisér a překladatel.
Za inscenaci Osamělý západ získal Cenu Thálie pro mladého umělce a také dvě Ceny Alfréda Radoka. V Činoherním klubu později působil rovněž jako umělecký šéf. Jeho kariéra tedy nestojí pouze na televizní popularitě, ale také na dlouholeté divadelní práci. V posledních letech se k tomu přidala výrazná televizní role moderátora soutěže Na lovu. V seriálu Vraždy v kraji zase dostal odlišnou polohu, zahrál si plukovníka Davida Kučeru, zkušeného policistu a vášnivého včelaře, který není postavený na Sokolově tradičním komediálním projevu.
Ondřej Sokol a Aleš Háma moderují Českého slavíka
Současnost o minulosti nemusí říkat vůbec nic
Možná i proto je zajímavé sledovat rozdíl mezi Sokolovým veřejným vystupováním a tím, co o sobě říká v osobnějších rozhovorech. Člověk, který dlouhé roky baví diváky v Partičce, moderuje Na lovu a pracuje jako režisér, přitom zažil v dětství období, kdy se sám necítil dobře mezi vrstevníky a přišel o každodenní kontakt s otcem.
Jeho příběh ukazuje, že sebejistota, kterou člověk působí navenek, nemusí nic vypovídat o tom, čím si prošel dříve. A u Sokola je možná právě tahle životní zkušenost jedním z důvodů, proč vedle své komediální stránky dokáže fungovat i jako výrazný divadelní režisér a herec.
Zdroje: autorský článek s využitím
