Článek
Kdysi měl normální rodinu, dnes tráví většinu času v ostravských garážích mezi lidmi, kteří se ocitli mimo běžný život. Roman Dvorský (61), otec siláka a mistra světa v benchpressu Radka Filipiho (42), žije už roky v provizorních podmínkách v Mariánských Horách. Se synem se neviděl více než 25 let. „Když slyším Lucku někde zpívat, automaticky si vybavuji také Radka,“ vysvětluje Dvorský.
Čtvrt století se neviděli
Lucii Bílou (60) osobně nikdy nepotkal, přesto o ní mluví s respektem. Doufá, že by jednou mohli sedět u jednoho stolu. Sám ale připouští, že je to nejspíš jen představa. Jeho současný život připomíná spíš improvizované přežívání než klasické bydlení. Už zhruba dvě dekády obývá garáž bez oken. Elektřinu sice má, ale toaletu nebo koupelnu ne. Topení řeší podle možností, stejně jako většina lidí v okolních garážích. Lokalita poblíž bývalé koksovny v ostravských Mariánských Horách patří dlouhodobě mezi nejproblematičtější místa ve městě a sociální situace zdejších obyvatel je často na hraně.
Rodinu si člověk nevybírá, Lucie Bílá by mohla vyprávět
Dvorský tvrdí, že po synovi nic nechce, i když ví, že peníze má. O ty ale podle všeho nestojí. „Nemluvil jsem s ním celé čtvrtstoletí. Od té doby, co jsem opustil jeho matku, to mu bylo patnáct. Kdyby mě teď navštívil, byl by to nejkrásnější vánoční dárek.“ Kontakt na Filipiho nemá a moderní technologie nepoužívá. Pokud by se prý syn rozhodl přijít, lidé z okolí ho bez problémů navedou.
Mluví o něm jako o zlém násilníkovi
Jenže druhá strana vidí minulost úplně jinak. Radek Filipi se už dříve vyjádřil velmi ostře a dal jasně najevo, že o obnovení vztahu nestojí. „Vím, že je řada lidí, kteří si to, že jsou na ulici, opravdu nezaslouží. Ale vy se mě ptáte na agresivního, zlého, násilnického alkoholika a gamblera, který léta tak ubližoval celé naší rodině, že ho už více než 25 let nepovažujeme za jejího člena. Nepřeji mu nic zlého, ale na ulici se dostal sám,“ má jasno manžel Lucie Bílé.
Podle něj se do současné situace dostal vlastními rozhodnutími a pprávě tahle minulost je důvodem, proč mezi nimi dodnes panuje úplné ticho. Roman Dvorský dnes vychází hlavně ze sociálních dávek. Po zaplacení nájmu za garáž mu zůstává minimum peněz. Část jídla proto hledá v kontejnerech. Nejde podle něj o zbytky po lidech, ale o neprodané nebo prošlé potraviny, které obchody a domácnosti vyhazují. „Dřív toho bývalo víc. Dnes lidé šetří a v popelnicích je to znát,“ popisuje. Rostoucí ceny a ekonomická nejistota se podle něj propsaly i do toho, co končí v odpadu.
Někdy minulost opravdu změnit nejde
Velkou oporou je mu pes Lucky, německý ovčák, který s ním v garáži žije několik let. O něm mluví možná s větší něhou než o sobě. Granule pro psa by prý přijal raději než pomoc pro sebe. Ale hlavně by se chtěl setkat se synem. „Snad to mezi námi přebolelo. Jasně, opustil jsem ho, ale s jeho matkou už jsem nebyl schopen žít. Všechno se to stalo dávno, mohli bychom si odpustit a třeba zajít na kávu.“
Nějak podobně žije Roman Dvorský
Někomu to může znít jako úpěnlivé prosby otce, aby se nad ním syn slitoval na jedné straně, a na straně odmítání kruté odmítání. Jenomže realita může být úplně jiná. Asi jen málokdo zcela vidí to toho, jak to mezi dvěma muži kdysi bylo, jak se rozcházeli, co si řekli, když spolu naposledy mluvili. A hlavně, co si udělali, případně neudělali. Některé vztahy zkrátka slepit nejdou, ani kdyby se člověk stavěl na hlavu.
Radek Filipi si evidentně uvědomuje, že lidé mohou být na ulici proto, že se jim stalo něco zlého, že měli smůlu apod. Ale pokud tvrdí, že s jeho otcem je to jinak, něco na tom asi bude. Přes všechno to, jak se chce pan Dvorský dost možná upřímně napravit. Minulost prostě nikdo změnit nedokáže.
Zdroje: autorský článek s využitím
