Článek
Jeho otcem byl skvělý herec Mikuláš Huba, maminka Mária Kišoňová-Hubová se zase prosadila jako sólistka opery Slovenského národního divadla. I proto jejich děti trávily hodně času s prarodiči. „Otec s matkou nás neviděli v prvním plánu svého bytí. Měli před sebou velký úkol, kterému zasvětili život. Dali nám důvěru, abychom jim to umožnili,“ vysvětluje bez špetky zášti v hlase Martin Huba.
Bál se, že bude vnímán jako protekční dítě
Hodně času tak trávil s prarodiči. Často v rozhovorech vzpomínal, jak se u oběda nesmělo mluvit a po jídle dědeček přinesl knihu s citáty Lva Nikolajeviče Tolstého. Budoucí herec dostal za úkol některých z nich vybrat a vysvětlit jeho význam. Díky nim si vytvořil žebříček hodnot, kterému je věrný dodnes. „Se sestrami nás v budoucnu mnohokrát podržel,“ říká. Každopádně díky rodičům měl o budoucím povolání poměrně brzy jasno. Už jako malý se pohyboval v prostředí, které ho okouzlilo a chtěl být jeho součástí.
Vždycky si ale dával pozor na to, aby nebyl vnímán jako protekční dítě. Sám přiznal, že se kvůli tomu ocitl v jakési křeči a začal dělat chyby. Nakonec skončil v nemocnici a uvažoval, že se herectvím skončí. Naštěstí pro něj přišla nabídka z Divadla na Korze, které se potkal se skvělými kolegy. Zůstal tam až do začátku sedmdesátých let, kdy komunisté divadlo zrušili. Nelíbilo se jim, že diváci i herci musí přemýšlet a hledat hlubší pravdy.
Martin Huba se přesunul do Slovenského národního divadla, kde na něj čekala celý řada úžasných rolí a potkal se tam i se svým otcem. Jeho kritiku vnímal, ale nebylo to nic, co by ho stresovalo. Ostatně se s ní setkával už od dětství. V divadle zůstal přes dvacet let, poté měl angažmá v několik slovenských, ale i českých souborech.
Dnes mají všechno jednodušší
Stal se z něj ale také velmi respektovaný pedagog, čím navázal na práci svého tatínka. Nutno říct, že jeho studenti to s ním nemají snadné, je na ně stejné přísný, jako sám na sebe. „Nejvíc jim kladu na srdce dvě věci: aby si uvědomovali, že být hercem je dar a že naše práce je určitou formou zpovědi. Chci po nich, aby hodně četli, protože při čtení krásné literatury mohou poznat věci, které neznají z vlastní zkušenosti a zatím si je jen představují,“ usmívá se Martin Huba.
Svět plný technologií podle něj není tím, co by odpovídalo jeho představě o vzdělaném člověku. Informace z internetu jsou slovy Martina Huby vytržené z kontextu a získané bez námahy a vzdělanost nelze omezit na rozsah informací. Je to schopnost pracovat s nimi, dát je do souvislostí, poučit se z nich. „Dnes stačí párkrát kliknout myší. K žádné hloubce a hodnotě se ale bez námahy dostat nejde. A to platí jak o informacích, tak o zkušenosti, citech i herectví,“ uvažuje herec.
Dokonalý gentleman
Jeviště je pro něj posvátným místem. Přesto, že se dokázal prosadit i ve filmu. Vzpomeňme například na vrchního Skřivánka ze snímku Obsluhoval jsem anglického krále. A samozřejmě také prezidenta Masaryka v Hovorech s TGM. Na divadelních prknech je to ale on, muž, které neustále přemýšlí o tom, jak hrát kvalitně a pro lidi. Jeho velké srdce zkrátka pro divadlo stále tluče.
Ostatně své nadšení a zároveň morální hodnoty prokazuje i v soukromí. Už víc než padesát let je věrný bývalé tanečnici Dagmar Hubové. Mají spolu dvě dnes už dospělé dcery a Huba se ke své drahé polovičce vždy chová s úctou a respektem. Je důkazem toho že praví gentlemani ještě nevymřeli.
