Článek
Když se v roce 1984 objevila v pohádce S čerty nejsou žerty jako křehká a dobrosrdečná Adélka, působila Monika Stará (60, tehdy ještě Pelcová) jako zjevení. Blondýnka z Olomouce neměla za sebou žádné velké herecké zkušenosti, přesto si diváky získala téměř okamžitě. A nebylo to jen rolí hodné dívky, která čeká na svého Petra Máchala. Velkou roli sehrála i chemie mezi ní a Vladimírem Dlouhým (†52).
Pro Dlouhého s Vetchým byla „krásná kořist“
Právě během natáčení mezi nimi přeskočila jiskra. Podle vzpomínek lidí z okolí štábu si byli velmi blízcí i mimo kamery a nějakou dobu se vídali. Monika byla mladá a slavný herec pro ni znamenal úplně nový svět. „Mirek Dlouhý byl můj filmový princ, měl obrovské charisma a měli jsme spolu společné zážitky,“ zasnila se před časem. Dlouhý ji brával do divadla, mluvili spolu o herectví a ukazoval jí zákulisí profese, o které tehdy ještě sama úplně nerozhodla.
Jenže jejich vztah dlouho nevydržel. Tehdy jí prý opravdu zlomil srdce. Později se navíc objevily i vzpomínky herečky Dany Bartůňkové, představitelky Angelíny, která popsala, že Vladimír Dlouhý i Ondřej Vetchý byli v mládí velcí bouřliváci a mezi ženami velmi oblíbení. „Holky po nich šílely, mohli mít každou, na kterou si ukázali. V té době soutěžili, kdo bude mít lepší skóre, kdo jich víc sbalí. A když se na scéně objevila Monika, tedy Adélka, které bylo šestnáct let, bylo o zábavu postaráno. Krásná kořist. Oba zbystřili, kdo bude první.“
Splnila si svůj sen o princezně
Přitom k filmu se dostala spíš náhodou. Původně se hlásila na JAMU, ale u přijímaček neuspěla. Právě tam si jí ale všiml režisér Hynek Bočan, který hledal ideální představitelku Adélky, tedy někoho, kdo bude působit jemně, nevinně a bude přesným opakem temperamentní Angelíny. Monika do jeho představy zapadla okamžitě.
Krátce nato jí domů dorazil telegram s pozváním na Barrandov. A během chvíle se z obyčejné studentky stala jedna z nejvýraznějších tváří českých pohádek. „Odmala jsem snila o tom, že budu buď princeznou, nebo učitelkou, a vlastně se mi splnilo obojí,“ tvrdila. Zajímavostí je, že její skutečný hlas ve filmu téměř neuslyšíte. Kvůli výraznému moravskému přízvuku ji v mluvených scénách dabovala Naďa Konvalinková. Sama Monika zpívá jen známou písničku „Petře, Petříčku“.
Natáčení prý bylo plné improvizací a momentů, na které se nezapomíná. Dodnes fanoušci v jedné scéně poznají, jak se Monika snaží nesmát poté, co Petr Nárožný nechtěně poškodil dveře od kočáru. Udržet vážnou tvář nebylo vůbec jednoduché.
Od herectví za katedru
Mnozí čekali, že po úspěchu pohádky přijde další herecká kariéra. Nabídky skutečně dostala, dokonce i z pražského divadla. Jenže Monika si vybrala úplně jinou cestu. Vrátila se do Olomouce, vystudovala pedagogickou fakultu a začala učit český jazyk a hudební výchovu. Zatímco její filmoví kolegové dál stáli před kamerami, ona dala přednost normálnímu životu, rodině a škole. Našla tam jistotu, kterou jí svět showbyznysu nenabízel. Ona sama říkala, že učitel musí být trochu herec, aby dokázal děti zaujmout. V tom je veliký kus pravdy.
Dnes už by ji fanoušci poznávali jen těžko, hodně se změnila. Z někdejší něžné Adélky je elegantní žena, která se veřejnosti spíš straní. Na slavnou pohádku ale nezanevřela. Občas poskytne rozhovor nebo dorazí na setkání s fanoušky a je vidět, že si role, která jí změnila život, stále váží.
Zdroje: autorský článek s využitím
