Článek
Když se řekne farář Otík, většině Čechů okamžitě naskočí kultovní komedie režiséra Zdeňka Trošky. Právě tato role udělala z Luďka Kopřivy jednu z nejvýraznějších tváří české filmové komedie, přestože nikdy nepatřil mezi herce, kteří pravidelně obsazovali hlavní role. Jeho doménou byly menší postavy, které dokázal proměnit v nezapomenutelné figurky. Pomáhal mu k tomu charakteristický hlas, osobitý projev i přirozený komediální talent. Vedle filmu se prosadil také v rozhlase, televizi a dabingu, kde zanechal neméně výraznou stopu.
Farářem i mimo film
Role dobrosrdečného faráře Otíka se s ním spojila natolik, že ho lidé často vnímali skoro jako skutečného duchovního. Historky z té doby kolují dodnes. Podle vzpomínek režiséra Zdeňka Trošky se například stávalo, že mu policisté ledacos odpustili jen proto, že před sebou viděli „velebnost“ ze Slunce, seno.
Podobně kuriózní byly i prosby fanoušků. Někteří si skutečně mysleli, že by mohl křtít děti nebo vykonávat církevní obřady. Kopřiva měl pro podobné situace smysl pro humor a uměl reagovat s nadhledem sobě vlastním. „Jedna babička ho poprosila, zda by jim pokřtil jejich chlapečka. Luděček odpověděl: „Což o to, já vám ho pokřtím, ale bude vám to h… platné,“ vzpomínal se smíchem Zdeněk Troška.
Zdeněk Troška zažil s Kopřivou spoustu humorných situací
Láska, která přišla až ve stáří
Soukromý život mu ale nepřinášel jen veselé okamžiky. S první manželkou Olgou, rozhlasovou redaktorkou, prožil dlouhá léta. Přáli si založit rodinu, ale děti se nikdy nedočkali. Když Olga v roce 1987 podlehla rakovině, byla to pro herce obrovská rána. Po její smrti zůstal dlouho sám. Zdálo se, že novou životní kapitolu už neotevře. Osud ale rozhodl jinak.
Ve vyšším věku poznal Evu, vdovu, která si prošla podobně bolestnou zkušeností. Spojila je nejen vzájemná náklonnost, ale také pochopení pro ztrátu blízkého člověka. Kopřiva po jejím boku znovu našel chuť do života. Když se ve svých jednasedmdesáti letech znovu oženil, mnohé překvapil.
Ještě více pak jeho rozhodnutí užívat si života naplno. S manželkou cestovali po světě, vyráželi na dovolené a plnili si sny, na které dříve nebyl čas. Dokonce se pustil do stavby nového domu, který měl být jejich společným zázemím. Na peníze tehdy příliš nehleděl a peníze, které vydělal, se tak rozkutálely.
Na konec života se připravil po svém
Na svou drahou polovičku však také žárlil. Kolovaly historky, že si od kamarádů půjčovala auto, aby ji jezdil sledovat, když nebyl doma. Ať to ale bylo jakkoli, Kopřiva byl i tak spokojený, mladá žena mu vyhovovala. Co na tom, že po něm nezůstaly velké majetky ani pohádkové dědictví. Většinu úspor zkrátka proměnil ve společné roky s ženou, kterou potkal až v době, kdy mnozí jeho vrstevníci už jen bilancovali.
Na přelomu tisíciletí herce začala trápit Parkinsonova choroba. Přesto se snažil zůstávat aktivní a velkou oporou mu byla právě jeho manželka Eva. Kopřiva si uvědomoval, že času ubývá. Praktické uvažování ho neopustilo ani tehdy. Nechal si předem zhotovit vlastní náhrobek na Vyšehradě a dal najevo, že si nepřeje okázalý pohřeb.
Zemřel v roce 2004 ve věku osmdesáti let. Fanoušci si ho ale dodnes připomínají nejen jako faráře Otíka, ale také jako herce, který dokázal z malé role vytvořit velký zážitek. A možná i jako člověka, který pochopil, že nejcennější investicí nejsou peníze na účtu, ale čas strávený s těmi, které máme rádi.
Autorský článek s využitím
