Článek
Když se Klára Jerneková objevila v televizní pohádce Princezna Pampeliška, působila jako ztělesnění křehké ženské krásy. Měla jemné rysy, melancholické oči a zvláštní noblesu, která ji odlišovala od mnoha vrstevnic. Diváci si ji okamžitě zapamatovali a režiséři věděli, že mají před sebou herečku s mimořádným talentem. Vedle pohádkové role zazářila také jako Rozálie v populárním seriálu Byli jednou dva písaři a dlouhá léta patřila k oporám Národního divadla.
Ani jedno manželství nevydrželo
Nebyla jen krásná, byla také mimořádně nadaná. Není divu, že o ni byl zájem i mezi muži. V hereckém prostředí patřila k ženám, které bylo těžké přehlédnout. Jejím osudovým partnerem se stal herec Josef Čáp, tehdejší idol ženského publika. Vysoký, charismatický a talentovaný herec byl považován za jednoho z největších fešáků své generace. Když se dali dohromady, mnozí je označovali za jeden z nejkrásnějších párů českého divadla. Narodil se jim syn Filip a zdálo se, že mají před sebou společnou budoucnost.
Jenže právě tady se začal psát smutný zlom jejího života. Josef Čáp se zamiloval do slavné operní pěvkyně Gabriely Beňačkové a manželství s Klárou Jernekovou se rozpadlo. Herečka nesla odchod manžela mimořádně těžce. Čáp byl její životní láskou a rozchod ji hluboce poznamenal. Sama přitom patřila k ženám, které působily navenek křehce a citlivě. Právě proto pro ni byla ztráta rodiny obrovským otřesem.
Navíc ani druhé manželství jí štěstí nepřineslo. Zatímco na obrazovce stále zůstávala princeznou, v soukromí začínala být stále osamělejší. K tomu se přidávalo stárnutí, ubývající role a pocit, že svět kolem ní se mění rychleji, než dokáže přijmout. Kariéru se snažila oživit vstupem do KSČ, ale udělalo to víc škody než užitku.
Léčba by pomohla, tu ale odmítala
Další těžká rána přišla ve chvíli, kdy skončila v Národním divadle. Vůbec to nečekala, najednou ztratila smysl života. Herectví pro ni nebylo zaměstnáním, bylo její identitou. Když o něj přišla, jako by přišla i o kus sebe. Postupně začala stále častěji sahat po alkoholu. Deprese řešila léky a kombinace obojího se ukázala jako nebezpečná. Kolegové vzpomínali, že zapomínala texty, pozdě chodila na zkoušky a pracovních nabídek ubývalo. Čím méně práce měla, tím více času trávila sama. A čím více byla sama, tím častěji hledala útěchu ve sklenici.
Mohla se jít léčit, ale to odmítala. „Musela by jít dobrovolně, ale k tomu ji nikdo nepřinutil. Nakonec pila tajně a tvrdila, že už nepije,“ vzpomínala na ni její kamarádka, herečka Ljuba Skořepová. Herečka stále tvrdila, že má situaci pod kontrolou. Ve skutečnosti se však propadala hlouběji a hlouběji. Z někdejší obdivované princezny se stala žena, která trávila mnoho času se sklenicí alkoholu a zoufale hledala společnost, protože se cítila opuštěná.
Bylo smrt naaranžovaná?
Na konci července roku 2003 o sobě několik dní nedala vědět. Sousedce to začalo být podezřelé, a když se šla podívat do jejího bytu, našla ji mrtvou. Bylo jí pouhých 58 let. Okolnosti její smrti dodnes vyvolávají otázky. Její syn Filip Čáp po letech přiznal, že mu celý případ připadal nedořešený. „Nechal jsem udělat toxikologickou pitvu mojí maminky, kde se zjistilo, že neměla v krvi ani alkohol, a ani prášky. To vše na mě působí dojmem jakési naaranžovanosti a její smrt mi pořád přijde nedořešená.“
Podle Čápa měla Jerneková kolem sebe nepříjemné lidi, kteří se z ní snažili dostat co nejvíce peněz. „Vím, že byla možnost do toho bytu vyjet výtahem, nebyla tam žádná zábrana. Předpokládám, že maminku do bytu doprovázeli v různých stavech a dost ji využívali.“ Smrt princezny Pampelišky bude asi už navždy obestřenou jakousi mlhou a pocitem, že ne vše bylo tak, jak bylo veřejně prezentováno.
Nic to nemění na tom, že se s Jernekovou osud nemazlil. Žena, kterou si diváci navždy spojili s princeznou, měla vše, po čem mnozí touží – krásu, talent, slávu i velkou lásku. Nakonec ale zůstala sama.
Zdroje: autorský článek s využitím
