Článek
Když se v roce 2004 objevila na obrazovkách jako finalistka první řady SuperStar, působila Šárka Vaňková (38) jako bezstarostná holka, které se právě začíná plnit sen. Druhé místo v soutěži pro ni znamenalo nejen popularitu, ale i rychlý vstup do světa showbyznysu, který umí být stejně lákavý jako náročný. Najednou byla vidět, řešila pracovní nabídky, vystupování, média. A do toho si stále hledala vlastní místo v životě.
Rodina ho milovala, ale netušili, co je zač
Právě v té době poznala partnera, který na první pohled působil jako někdo, kdo přesně ví, co chce. Byl starší, zkušenější a dokázal na sebe strhnout pozornost. „My jsme si rozuměli. Byla sranda. Ve společnosti byl milý, zábavný a bylo to fajn,“ vzpomínala s tím, že si ho oblíbila i její rodina. Pro mladou zpěvačku to znamenalo pocit jistoty i opory, něco, co v novém, hektickém období logicky hledala.
Šárce Vaňková po SuperStar ležel svět u nohou
Jenže vztah, který zvenčí vypadal ideálně, měl postupně i svou temnější stránku. Nešlo o okamžitý zlom, spíš o pozvolný posun. Nejprve drobné poznámky, kritika, snaha kontrolovat, s kým se stýká nebo jak tráví čas. Takové věci se snadno přehlédnou nebo omluví. Postupně se ale začaly opakovat a zesilovat. „Pomaličku si vás začne separovat od lidí. Třeba si pamatuji, že jsem v té době hrozně málo komunikovala s rodinou. Pak přijde první facka, šťouchnutí. Většinou to bývalo v časech, kdy nebyl střízlivý.“
Netušíte, co se stane za vteřinu
Psychický tlak se časem proměnil ve fyzické útoky. Vaňková se ocitla v situaci, která se jí vymykala kontrole, ale zároveň ji nedokázala hned opustit. Typické je, že člověk v takovém vztahu začne pochybovat sám o sobě a přesně to se dělo i jí. Místo aby hledala chybu v partnerovi, snažila se ji najít u sebe. Přemýšlela, co udělala špatně a jak to napravit.
Navenek přitom fungovala dál. Vystupovala, komunikovala s lidmi, působila klidně. To, co se odehrávalo v soukromí, zůstávalo skryté. Modřiny maskovala make-upem, dlouhé rukávy nebo vhodně zvoleným oblečením. Pro okolí tak nebyl důvod cokoliv řešit. „Ležíte na zemi a on v totálním afektu nad vámi a máte v hlavě úplné prázdno a nevíte, co se stane za vteřinu. V tu chvíli jsem nevěděla, jestli se ho strašně bojím nebo jestli chci, aby to udělal a konečně se to někdo dozvěděl. Modřinu zamaskujete, ale kdyby mi roztřískal hlavu žehličkou, tak už na to představení neodjedete,“ popisovala svoji situaci.
Útěk od něj si připravovala půl roku
Ani nejbližším se nesvěřila. Strach, stud i určitá forma loajality ji držely v tichu. Domácí násilí často funguje právě takhle, izoluje a nutí oběť věřit, že situace není tak vážná, nebo že se zlepší. Vaňková se z toho kruhu snažila vystoupit až ve chvíli, kdy zavolala policii. Ani to ale nepřineslo okamžité řešení. Po jejich odjezdu se vše vrátilo do starých kolejí, možná ještě ve vyhrocenější podobě. „Když páni policajti odjeli, tak jsem dostala ještě jednou. Zavřou se dveře a příběh pokračuje dál,“ říkala.
Zlom přišel až ve chvíli, kdy si uvědomila, že jde o víc než jen o špatný vztah. Šlo o bezpečí a zdraví. Jeden z útoků byl natolik nebezpečný, že už nešlo situaci bagatelizovat ani odkládat řešení. V tu chvíli padlo rozhodnutí odejít. Odchod plánovala půl roku. „Musela jsem si najít byt a vychytat správný okamžik, abych věděla, kdy on přijde, usne, abych měla připravené věci. Zdrhla jsem nad ránem. Dokázala jsem to.“
S Šárkou Vaňkovou to zatím Vondráčkovi klape skvěle
Štěstí našla u Vondráčka
Následné období nebylo jednoduché. Kromě vyrovnávání se s tím, co prožila, musela znovu najít stabilitu i sama sebe. Zkušenost s násilným vztahem se nedá jen tak „vypnout“. Zůstává v hlavě i v emocích, ovlivňuje důvěru i vnímání dalších vztahů. Postupně se ale situace začala zlepšovat. Vaňková se znovu soustředila na hudbu, práci i osobní život.
Dnes působí klidněji a vyrovnaněji, což potvrzuje i její současný vztah s Petrem Vondráčkem. Ten na rozdíl od její minulosti stojí na respektu, vzájemném pochopení a normální, každodenní pohodě. „Klape to, Petr je duší kluk. Miluje život. To, co dělá, dělá srdcem a naplno. I to je možná důvod, že nepociťuji, že je mezi námi jedenáct let,“ pochvalovala si.
Zpěvačka dnes o své zkušenosti mluví otevřeněji než dřív. Není to kvůli tomu, aby ji někdo litoval. Jde jí o to, aby upozornila na věci, které se dějí častěji, než si lidé myslí. A že není ostuda si přiznat, že něco není v pořádku.
Zdroje: idnes.cz, zeny.iprima.cz, super.cz, zena.aktualne.cz, denik.cz, extra.cz
