Článek
Herec Pavel Nový (77) patří k těm typům, které si člověk automaticky spojí s pohodou. Kraťasy, úsměv, lehká ironie. Jenže za tímhle „bezstarostným“ dojmem je docela tvrdě odžitý příběh. A také dost nečekaných zatáček. Vlastně je až s podivem, jak se ze všeho dokázala dostat a zůstat pozitivní.
Tatínka mu zavřeli do uranových dolů
Herectví Pavla Nového chytlo dřív, než stihl pochopit, co to vlastně znamená. Rodinné publikum, stůl jako pódium a první potlesk. Na chvíli ho sice svedla jiná představa, konkrétně chtěl řídit lokomotivu, ale to byla jen epizoda. Jakmile vystoupil z kabiny, bylo jasno. Jeho dětství ale nebylo idylické. Narodil se v Plzni, vyrůstal na Šumavě, kde jeho otec pracoval jako sládek. Jenže padesátá léta zasáhla rodinu naplno, tatínek skončil v uranových dolech a rodina přišla o zázemí.
Tahle zkušenost se v Novém dost podepsala. Ne jako trauma, spíš jako vnitřní nastavení: nedůvěra k autoritám a schopnost dělat si z nich legraci, když je to potřeba. Právě to mu později komplikovalo cestu. Na DAMU se nedostal ani napotřetí, a tak nastoupil „tvrdší školu života“. „Vyzkoušel jsem si, jaké to je být lesní či traťový dělník - podbíjel jsem trať, opravoval železniční mosty a tak podobně a byla to dřina. Chvíli jsem byl i vysokohorský nosič a šofér u geologického průzkumu uranových dolů, kde pracovala moje manželka, ale nejraději jsem dělal číšníka,“ vzpomínal.
Pavel Nový nikdy neztratil svůj smysl pro humor
Normalizace a střet s realitou
K divadlu se dostal oklikou, přes angažmá v Příbrami. Nečekal ho červený koberec, spíš menší role a opatrný odstup kolegů. Jenže postupně se ukázalo, že právě jeho „nehereckost“ je výhoda. Nepůsobil naučeně, byl přirozený, a hlavně měl timing, což je u komedie zásadní. Pak přišla normalizace a s ní i střet s realitou. Nový si nebral servítky, dělal si legraci z vedení a atmosféry, která mu nebyla vlastní.
Výsledek byl logický – konec v divadle. On to ale nebral tragicky. Spíš jako další životní fázi. Vrátil se k manuální práci a řešil praktické věci: rodinu, dvě malé dcery, běžný provoz. „Můžeš být naštvaný, nebo se radovat. Je to volba,“ zní jeho celoživotní motto. A zejména v těchto případech se mu hodilo dokonale.
Zpátky k herectví se dostal až po letech. A poměrně stylově, když těsně před rokem 1989 nastoupil do Divadlo Ypsilon, které dlouhodobě obdivoval. Tady si vše sedlo tak, jak mělo. Ypsilonka mu dala prostor pro improvizaci, nadsázku i civilní humor, který je pro něj typický.
Učil se znovu chodit, začal nový život
Filmově ho většina lidí spojuje hlavně s S tebou mě baví svět, ale jeho filmografie je výrazně širší. Objevil se třeba v „Baladě pro banditu“, „Postav dom, zasaď strom“ nebo ve filmech jako Spiklenci slasti nebo Otesánek . Zapomínat se nesmí ani na nekonečný seriál Ulice a roli profesora Kaliny či Zdivočelou zemi. Právě tahle kombinace z něj dělá docela neobvyklého herce. Není to typ, který by se držel jedné škatulky, spíš přechází mezi žánry podle toho, co mu dává smysl.
Hodně silnou kapitolou v jeho životním příběhu znamenal rok 2007. Nakazil se západonilskou horečkou, když ho při pobytu v zahraničí štípnul infikovaný komár. Následky byly drastické. Ochrnutí, ztráta řeči, dlouhé týdny v kómatu. „Přišel za mnou psychiatr pan doktor Šedivý a ptal se mě, co vidím. Tak jsem mu říkal: ‚Čoveče, lezou na mě takový hnusný zelený veliký červi ze zdi.‘ On se ptal: ‚Prosím tě, jak vypadají?‘ Já jsem se na něj tak koukl a říkám: ‚A víš, že jsou ti hodně podobný?‘ A to je poslední, co si z ‚minulýho‘ života pamatuju,“ vzpomínal.
Následovalo několik měsíců rehabilitace v Kladrubech, kde se učil znovu chodit. Tohle je moment, kdy by většina lidí zpomalila. On naopak přidal. Díky fyzičce a tvrdohlavosti se vrátil nejen do běžného života, ale i na jeviště . A možná i proto dnes působí tak „lehce“, protože už ví, jak rychle se to může změnit.
Ester Geislerová a Pavel Nový těsně po premiéře Snowboarďáků
Bába z ledu mu sedla dokonale
Jeho životní styl tomu odpovídá. Otužování, plavání, kolo. Žádné extrémy, spíš dlouhodobá disciplína. Tahle stránka se promítla i do filmu Bába z ledu, kde hrál otužilce a za roli získal Českého lva. Pro něj to nebyla stylizace, ale v podstatě rozšíření vlastní reality.
Zajímavé je, že jeho kolegyně Zuzana Kronerová si tímhle procesem musela projít úplně od nuly. Zatímco Nový byl na studenou vodu zvyklý, ona se do ní dostávala postupně a s respektem. Výsledek ale fungoval. A právě kontrast těch dvou přístupů dodal filmu autenticitu.
Vedle práce si drží i jasný životní postoj, velkoměsto ho nikdy úplně nelákalo. Dlouhodobě žije s manželkou mimo Prahu, v přírodě, kde má klid a prostor na pohyb. Do hlavního města dojíždí, ale nepotřebuje ho k životu. Za zmínku stojí i ocenění, které dostal v posledních letech, třeba Zlatý střevíček za přínos kinematografii pro děti a mládež . Není to typ herce, který by se stylizoval do legendy, ale jeho práce má dlouhodobý přesah. A to je jeho odkaz.
Zdroje: novinky.cz, hitradiocernahora.cz, frekvence1.cz, idnes.cz, vlasta.cz, prozeny.cz
