Článek
Její manželství byla velká chyba. Věděla to Jana, věděla to její rodina, věděli to její známí. Přesto v něm stále zůstávala, téma rozvod pro ni bylo tabu. Nechtěla o tom zkrátka ani slyšet. Měla totiž až panickou hrůzu z toho, že zůstane sama, to byl jeden důvod, proč o rozchodu s Petrem neuvažovala. A pak tu byla její pocit, že kdyby k rozvodu došlo, bude mít všude ostudu. Tyto utkvělé představy ji tedy držely ve svazku, který neměl budoucnost. Ona však měla plán, jak to toho ven, který nakonec opravdu uskutečnila.
Žádost o ruku ji překvapila
Přitom když si Petra brala, neměla pocit, že dělá špatný krok. Měla ho ráda, on měl rád ji. Skoro rok spolu randili, měli hodně společných zájmů. Když si od sebe potřebovali odpočinout, prostě si to řekli a vyrazili třeba na víkend každý sám. Spousta věcí tedy fungovala bez problémů. „Neměla jsem se vztahy moc zkušeností. Lépe řečeni s těmi, které by se daly počítat mezi vážnější. Takže musím přiznat, že tohle mě vážně bavilo,“ vzpomínala sympatická brunetka. Nikdy neuvažovala o svatbě, s Petrem si ale dokázala představit, že by k tomu jednou došlo. Stalo se tak ale dřív, než si myslela.
Po necelém roce ji totiž partner požádal ruku. Byli ba večeři, nečekala, že by cokoli tak velkého mohlo přijít. Odpověděla mu však „ano“. Byla přesvědčená o tom, že jestli má s někým žít, tak to bude s Petrem přesto, že ne vše bylo ideální. „Uměl mě rozesmát, vydělával slušné peníze, nebyl lempl, byl na mě hodný. Co víc jsem si mohla přát? Spousta mých kamarádek by dala hodně za to, kdyby se jí od jejich chlapů dostávala toho, co mě od Petra.“
Nepomohla ani placená společnice
Začali tedy připravovat veselku a Jana si to začala užívat. Bavilo ji vše organizovat, připravovat menu apod. V obřadu si vybrali místo na Vysočině, bývalý statek uprostřed krásné přírody. Byla šťastná, přesně tak si to představovala, pokud někdy připustila, že k tomu vůbec dojde. „Říkala jsem si, proč vlastně ne? Proč bych se neměla vdát? Hodně lidí se přeci bere, takže to asi nemůže být tak špatné. Kolem sebe jsem sice neviděla moc šťastných manželství, ale co už. Věřila jsem, že my spokojeni budeme.“ Jenže člověk míní a osud si velmi často hraje svoji vlastní hru.
Nejprve všechno vypadalo v pohodě, první měsíce po svatbě běžely tak, jak Jana předpokládala. Rok, dva a mladá žena najednou stála před rozhodnutím, co bude dál. Manžel ji tlačil do miminka, o tom ale ona nechtěla ani slyšet. „Necítila jsem se, nechtěla jsem. V té době jsem totiž začínala tušit, že manželství neudržíme. Jenže jsem nemohla jen tak vyskočit. Ostuda by to byla veliká, také jsem nechtěla být sama. Víc než cokoli jiného na světě jsem si přála, aby si manžel našel milenku.“ Došlo to dokonce tak daleko, že mu tajně zaplatila společnici - měla ho prostě sbalit. Jenže její manžel se ukázal jako věrný chlap.
Měla to promyšlené
Jana nevěděla, kudy kam. Rozhodla se, že manželovi prostě otráví život. Když s ní bude nešťastný, snad si někoho najde, uvažovala. Nutno říct, že se jí to nakonec povedlo. „Další skoro dva roky trvalo, než si opravdu našel milenku. Já byla tak šťastná! Tohle mi totiž hrálo do karet, s oběma jsem měla plán,“ vysvětlovala. Vymyslela to totiž tak, že když si někoho najde její manžel, ona bude moci být za podváděnou chudinku. Pak nebude mít ostudu ona, ale on. A ještě ke všemu ji bude muset vyplatit nějaké peníze.
I když to byl ďábelský plán, tak vyšel. Dokonce ještě lépe, než původně předpokládala. Její manžel se totiž do dotyčné ženy zamiloval. „Sehrála v mém plánu důležitou roli. Kdyby ho neokouzlila, tak by mi to asi nevyšlo. Dnes jsem rozvedený, nikdo se na mě nedívá skrz prsty. Skvělé!“
Zdroj: autorský článek
