Článek
Vznášela se na svém obláčku štěstí, malovala si růžovou budoucnost. Ivana měla všechno, po čem toužila. Partnera, kterého milovala, dobrou práci a kolem sebe lidi, na které se mohla spolehnout. Všechny tyto tři věci ale byly jen chiméra, jakýsi oblak, který se postupně trhal na malé kousky. „Štěstí je jen taková iluze. Nic hmatatelného. Můžete o něj kdykoli přijít, byť to nečekáte a nic tomu nenasvědčuje. O to rychleji spadnete na dno,“ usmívala se hořce pohledná brunetka.
Kamarádky na něm mohly oči nechat
Štěstí! Co je štěstí? Muška jenom zlatá. Tuto větu z básně Adolfa Heyduka, kterou proslavil zejména film Škola základ života díky scéně Jaroslava Marvana a Ladislava Peška, si mohla Ivana opakovat prakticky denně. Chvíli měla všechno, během několika málo týdnů o to přišla. Přitom si nikdy nemyslela, že by se věci mohly pokazit tak rychle a hlavně téměř současně. „Nebyla jsem žádná křehká holčička. Ani přehnaně naivní. Přesto se mnou slet událostí pořádně zamával,“ přiznala zhruba po roce sama Ivana.
Tím spíš, že to dlouho vypadalo, že vztah se sympatickým Tomášem bude pohodový. Viděla v něm toho pravého. Velmi brzy ho vzala mezi své přátelé, kteří z něj také byli unešeni. Pohledný manažer jedné nadnárodní společnosti se uměl chovat, ve společnosti se cítil dobře. O jeho komunikačních dovednostech se ani není třeba bavit. Vždyť se „pusou“ živil.
Ivaně svým způsobem dělalo dobře, když na jejího vyvoleného dělaly její kamarádky oči. „Hlavně Tamara, moje kámoška ze základní školy z něj byla unešená. Řekla mi to, nic nezastírala. Zároveň mě ubezpečila, že je můj a nic že to se nezmění.“ Jak dalece se Ivana spletla, když těmto slovům uvěřila, se měla na vlastní kůži přesvědčit. Samozřejmě to ale nemohla tušit. Žila v domnění, že s Tamarou jde o opravdu silné přátelství, které nic nemůže zlomit.
Svést ho jí nedělalo problém
Až po hodně dlouho době zjistila, že přátelství bylo pryč prakticky už ve chvíli, kdy Tomáše se svou „nejkou“ seznámila. Tamara si totiž brzy našla příležitost, jak Tomáše vytáhnout na kávu, aniž by někdo tušil, že tím něco sleduje. Ivana měla totiž brzy slavit narozeniny, takže dávalo smysl, když se na organizace budou podílet její partner a nejlepší kamarádka. Dvojice se tedy začala scházet a aniž by to Tomáš tušil, dostal se do sféry vlivu ženy, které moc dobře věděla, jak na muže zapůsobit. „Nevím, jak moc se jí bránil. Každopádně co vím, tak poprvé se spolu vyspali ještě před mými narozeninami.“
Dva roky pak svůj románek tajili. Nikdo nic netušil. Nutno říct, že byli velmi vynalézaví a oba měli docela velkou fantazii. Takže vymýšlet si nejrůznější příběhy prakticky bez přípravy jim nedělalo problém. „Byli opravdu hodně uvěřitelní. Jednou jedinkrát jsem měla malinkaté podezření. Ale vyvrátili mi ho tak brilantně, že už jsem se nikdy na nic neptala.“
Přestali pro ni existovat
Těžko říct, jak dlouho by milenci svůj poměr tajili. Možná se v některém z nich hnulo svědomí, možná se prostě jen nechtěli skrývat a vymýšlet si další a další historky. Jednoho dnes zkrátka „předstoupili“ před Ivanu a všechno jí řekli. „Napřed jsem si myslela, že je to legrace, že dělají jeden ze svých přiblblých vtípků. Když se přede mnou začali líbat, došlo mi, že mluví pravdu. Dobře věděli, proč se nechtějí sejít na veřejnosti. Řvala jsem na ně snad půl hodiny v kuse.“
Jestli ale Ivana čekala, že jí Tomáš oznámí, že se chce rozejít, spletla se. Naopak. Tvrdili jí, že se dohodli, že by mohli žít všichni společně. „Tamara se usmívala a tím svým roztomilým hláskem mě ubezpečovala, že jí to nevadí. Ale mě by to sakra vadilo! Oba jsem je vyhodila z bytu. Nechtěla jsem je už nikdy vidět.“ Tomáš si přišel pro věci, když nebyla doma, dohodli se tak. Od té doby si s ním nepsala, neviděla ho. Stejně tak svou kdysi nejlepší kamarádku. Přestali pro ni existovat.
Zdroj: autorský článek
