Článek
Znali se už od základní školy a oba věřili, že už se nemohou ničím překvapit. Na jednu stranu to možná jejich vztahu neprospívalo, na stranu druhou ale byl díky tomu pevný. Alespoň si to mysleli. Každopádně byli důkazem, že i dva velmi dobří kamarádi to nakonec mohou dát dohromady a může jim to klapat. Než se však stane něco, co by celou řadu mužů jistě potěšilo. Ovšem rozhodně ne Pavla, jeho morální kompas se varovně rozblikal na plné obrátky a jeho reakce byla neslučitelná s pokračováním jinak celkem pohodového společného života dvou lidí.
Z kamarádů se stali milenci
Měli se přitom dobře, nechybělo jim prakticky nic. Oba dva velmi slušně vydělávali a na utrácení peněz měli podobná názor - je třeba si užívat! Takže cestovali, jedli ve vybraných restauracích, měli pěkně zařízený byt. Plánovali, že se vezmou, zároveň to ale nijak nehrotili. „Nepotřebovali jsme papír jako důkaze, že se máme rádi. Jen jsme to chtěli udělat vzhledem k plánovaným dětem. Přišlo nám důležité, aby maminka a tatínek byli svoji,“ vysvětloval Pavel. Ten znal svoji drahou polovičku od druhého stupně základní školy. Tehdy se s rodiči přistěhovala a začala chodit do „jeho“ školy. Líbila se mu už tehdy.
Dlouho to však vypadalo, že mezi nimi bude „jen“ kamarádský vztah. Byli si sice blízcí, ale ani je nenapadlo, že by vzniklo něco víc. Chtělo to však pouze čas. Po střední škole se na nějakou dobu rozdělili, Pavel studoval v Anglii, samozřejmě měli každý své vztahy. Jenže nevyšly. A když se znovu po několika letech potkali, bylo to mezi nimi jiné. „Cítili jsme, že je mezi námi chemie. Něco, co dřív nebylo. Mluvím za nás oba, protože jsme se o tom později samozřejmě bavili. Zkrátka jsme se začali vídat a nakonec skončili v posteli,“ usmíval se sympatický chlapík.
Nemá rád překvapení
Všechno pak vzalo rychlý spád a dělo se tak nějak samozřejmě. Začali spolu chodit, brzy také bydlet. A začali se bavit o budoucnosti. Řekli si, že ještě nějakou dobu dají zábavě, poznají další kus světa. A za rok, za dva začnou pracovat na miminku. Byl to plán, se kterým byli srozuměni oba. Ostatně, byla to jedna z mnoha věcí, na kterých se bez problémů shodli. Jediné, co mezi nimi někdy drhlo bylo, že zatímco Pavel byl spíš na klidnější trávení času, jeho drahá polovička to viděla naopak. Pokaždé ale našli vhodný kompromis tak, aby to vyhovovalo oběma.
A ještě tu byla jedna věc, vlastně dvě. Pavel neměl rád překvapení. A nesnášel, když se k sobě dva lidé nechovali k respektem, například to, aby měl cokoli s jinou ženou, pro něj bylo naprosto tabu. „Mám v sobě zakódovaný fakt, že když si chce člověk užívat, je to v pořádku, ale ať není ve vztahu.“ Jeho partnerka to věděla, jenže její temperament a smysl pro vymýšlení nových a nových věcí se s tím občas nedokázal poprat. Bohužel to „nedomyslela“ ani ve chvíli, kdy partnerovi vymýšlela narozeninový dárek.
Už s ní nemohl být
Přišlo jí totiž jako skvělý nápad objevit se před Pavlem nahá. Což by určitě její partner přivítal. Jenže ona se držela za ruku s kamarádkou. V ruce měly každá svíčku a zpívaly „happy birthday“. Pro Pavla nic, co by chtěl podstupovat. „Moje reakce byla jednoduchá, otočil jsem se a odešel. Napsal jsem jí jen textovku, že pokud si chce hrát na lehkou holku, ať ale nedělá ze mě někoho, kdo spí s kdekým.“ Jeho přítelkyně nechápala, co udělala špatně. Nedošlo jí, že když před Pavla postaví jinou ženu, začne si o ní myslet, že to dělá i ona s jinými muži. Bral to zkrátka jako nevěru a začal věřit tomu, že jeho milovaná žena podvádí jeho, proto mu dle jeho názory chtěla „dát“ svoji kamarádku.
Později to dlouho probírali. „Vysvětlovala mi, že nikoho jiného nemá. Já měl ale zafixováno, že chtěla mít krytí na to, až bych jednou přišel na nějaký její poměr, aby řekla, že já měl přeci taky jinou ženu. Nemohl jsem s ní být, už to dál nešlo.“ I když se měli rádi, nakonec šli od sebe. Dnes sice Pavel uznává, že možná jedna zbrkle. Jedním dechem však dodává, že by své chování neměnil.
