Článek
Říkat o ní, že je líná, by bylo příliš jednoduché. Irena se práce nebála, ovšem rozhodně ne manuální, určitě nechtěla být zavřená někde v kanceláři a nikdy by se dle svých slov nesnížila k tomu, aby se jakkoli umazala či zapotila. Tvrdila, že to ženám nepřísluší. Podle ní mají být hýčkané a pokud možné chované jako v bavlnce. Tímto životním krédem si řídila dlouho. Vysnila si, že si najde bohatého muže, který ji odveze někam do ciziny. Splnilo se jí to. Ale následovaly věci, které si nedokázala představit ani v nejhorším snu.
Jak si vybrat správného boháče?
Pravidelně vyrážela se stejně nastavenými kamarádky do vyhlášených pražských barů s vidinou toho, že se tam s někým zajímavým seznámí. Věděla, že to možné je. Ostatně některé její kámošky si takto partnera našly. Věřila tedy, že to bude i její případ. „Padesátkrát z toho nic není, po jedenapadesáté se na vás ale usměje štěstí. Hlavní bylo nepolevit, chodit neustále dobře naladěná a dávat najevo, že s vámi to dotyčný vyhraje. Přípravy na takový večer mi zabraly pět, šest hodin,“ líčila sympatická brunetka. Odjet někam na dovolenou nebo město v pátek či v sobotu pro ni dlouho nepřipadalo v úvahu. Pokud samozřejmě nešlo o cestu s případným novým objevem.
Irena a její kamarádky měly vždy velmi rychle jasno, jestli je dotyčný opravdu bohatý, nebo si jen na něco hraje. Kritéria byla jednoznačná. „Ruce poví strašně moc. Má na nich tvrdou kůži, neděj Bože špínu? Znamená to, že o sebe za prvé nepečuj, za druhé že dlouhodobě manuálně pracuje. Takže vám je hned jasné, že tudy cesta nepovede,“ vysvětlovala, jak s kamarádkami odhadovali, co jsou potenciální nápadníci zač a z jakých kruhů pocházejí. Oblečení bylo kapitolou pro sebe. Stejně jako vlasy. Mastné vlasy, lupy apod. pro muže automaticky znamenaly „diskvalifikaci“.
Konečně se objevil ten pravý
Jednoho dnes se dočkala také Irena. Skupina přátel se dobře bavila, když si ji jeden z pohledných mužů všiml. Byl to přesně ten chlap, na kterého čekala. Věděla, co má dělat. Začali se bavit, ona se rychle dostala do své role. „Zjistit, co má rád, povídat si o tom. Když jste naladěni stejně, jen dobře. Když ne, předstíráte.“ Každopádně ten večer byl pro ni úspěšný. Věděla, že se chlapík chytil na udičku a že se brzy ozve. Nespletla se, volal hned následující den a pozval ji na víkend do Paříže. Neváhala a nabídku přijala. Během krátké doby přesně věděla, odkud její vyvolený pochází, jak je na tom finančně, s kým se stýká atd. Co na tom, že byl o víc než pětadvacet let starší. Nehrálo to roli.
Nějakou dobu spolu randili, Irena se podívala do mnoha zemích. A žila si přesně tak, jak si vždycky přála. Měla všechno, nic nebyl problém. Ovšem také ona o něco přišla. V podstatě se vzdala svobody, další mejdany už pro ni neexistovaly. Ż jejího pohledu ale nebylo co řešit. Jestli chtěl, aby se mu plně věnovala a byla jen pro něj, měl na to v jejích očích právo.
Velmi kruté vystřízlivění
Po necelém roce ji požádal o ruku, svatbu měli nádhernou. Na pláži v exotické zemi, tehdy měli část ostrova jen pro sebe. Brzy se však začalo ukazovat, že to, co si Irena vysnila, nebylo úplně to, co reálně žila. Z jejího manžela se totiž vyklubal pořádně vykutálený ptáček. „Nějaké peníze měl, ale rozhodně ne tolik, jak to vypadalo. Měl hodně kamarádů na vlivných místech, to ano. A právě ti mu často poskytli službičku, o které mi pak tvrdil, že ho to stálo balík. Luxusní auta, parádní domy, to vše bylo jen půjčené na nějakou dobu. A já myslela, že si takhle pěkně cestujeme a že je všechno jeho.“
Ireně se to nelíbilo, chtěla z manželství pryč. Jenže její manžel dobře věděl, že stačí, když jí pohrozí, že už si v Praze ani neškrtne. Vrátit se z ostudou, to by bylo pro budoucnost velmi těžké. Rozkřiklo by se to, byla by vyřízená. „Rok jsem držela ústa a krok. Bylo to peklo. Už si na nic nehrál, takže jsme bydleli v nějakém domě, který se pomalu rozpadal. Tedy, já tam bydlela, on si dělal věci stejně, jako předtím. Naštěstí si našel jinou ženu, na kterou sehrál to své divadlo. A konečně jsme se mohli rozvést.“
Zdroj: autorský článek
