Článek
Film režiséra Otakara Fuky měl premiéru v lednu 1979. Scénář napsal Vojtěch Měšťan a inspirací mu byl skutečný případ rozkrádání socialistického majetku. Na čerpací stanici totiž nefunguje všechno tak, jak by mělo. Vedoucí Vávra, kterého hraje Josef Vinklář, si spolu s dalšími zaměstnanci našel způsob, jak z provozu vytěžit peníze pro sebe. Jenže do jejich zaběhnutého pořádku vstoupí nový kolega.
Bartoška v tak trochu jiné roli
Tím je podporučík Zdeněk Černý v podání Jiřího Bartošky. Ostatní netuší, že nejde o obyčejného pumpaře, a tak před ním postupně odkrývají své praktiky. Černý musí hrát svou roli přesvědčivě, aby mezi podezřelými nevzbudil pochybnosti.
Bartoška tehdy patřil k mladší herecké generaci a na obrazovce ho tak můžeme vidět i v podobě, která se od jeho pozdějších rolí výrazně liší. Během natáčení mu bylo 31 let, má ještě mladistvou tvář, jakou si dnes spojujeme s jeho staršími filmovými rolemi jen těžko. Vinklář se naopak ujal postavy člověka, který má na pracovišti autoritu a dobře ví, jak si zařídit věci po svém. Ve filmu se objeví také Jiří Krampol jako Mojmír Karafa, Miroslav Moravec coby inženýr Stejskal a Václav Lohniský v roli staršího pumpaře Dvořáka.
Pumpu filmaři hledali v Praze
Zajímavé je i to, kde se film natáčel. Některé záběry vznikly v Praze-Malé Chuchli, kde se ve Strakonické ulici nacházela benzinová pumpa pod mostem. Dalším místem byla Stará pošta ve Zdibech, která ve filmu posloužila jako motorest.
Na tehdejších čerpacích stanicích se už objevovaly i prvky, které se do filmového příběhu úplně nehodily. Podle popisovaných zajímavostí z natáčení filmaři v některých záběrech zakrývali barevné signalizační prvky stojanů plechovkami od oleje. Potřebovali totiž, aby pumpa na plátně odpovídala představě klasického provozu s obsluhou.
Auta, která stojí za pozornost
Ve filmu se objevuje také několik zajímavých automobilů. Inženýr Stejskal, kterého hraje Miroslav Moravec, jezdí ve starším BMW, zatímco postava Mojmíra Karafy v podání Jiřího Krampola má k dispozici výrazný mercedes. Automobily nejsou jen kulisou: patří k prostředí, v němž se postavy snaží budit dojem úspěšných a schopných podnikavců.
Při sledování si lze všimnout také opakujícího se hudebního motivu spojeného s Karafovým vozem. Film ostatně využívá hudbu i jako součást komediálních situací, nikoli pouze jako doprovod děje. Na hudbě se podílel Jiří Šust.
Drobnosti, kterých si všimnete až napodruhé
Pumpaři od Zlaté podkovy mají vedle kriminální zápletky i řadu momentů, které dnes mohou diváka pobavit svou nenápadností. Při pozorném sledování lze například narazit na drobné nesrovnalosti mezi navazujícími záběry. Například sklenice v motorestu, která se v záběrech se stejnou scénou mění. jednou je čirá, podruhé s pražským znakem. A třeba ve scéně s půjčováním automobilu má vedoucí pumpy v ruce přední registrační značku, ale vůz následně odjíždí s jinou značkou vzadu. Jde o typické filmové chyby, kdy se předmět v rukou herce nebo detail na scéně mezi jednotlivými střihy změní.
Snímek je zároveň zajímavým obrazem své doby. Vedle kriminálního příběhu zachycuje tehdejší pracovní prostředí, podobu čerpacích stanic i auta, která se na československých silnicích objevovala. Dnes tak funguje nejen jako nenáročná kriminální komedie, ale také jako připomínka každodennosti konce sedmdesátých let. A právě v tom je jeho kouzlo. Člověk může sledovat, jak se Černý snaží proniknout do party podvodníků, a přitom si všímat detailů v pozadí. Některé z nich příběh dokreslují, jiné prozrazují, že filmový svět nikdy nebyl úplně bez chybiček.
Zdroje: autorský článek s využitím
https://www.ceskatelevize.cz/porady/19796-pumpari-od-zlate-podkovy/
https://www.nfa.cz/cs/26143-pumpari-od-zlate-podkovy/o-filmu
https://www.vtelce.cz/pumpari-od-zlate-podkovy-svetr-po-majoru-zemanovi-trik-s-plechovkami-na-stojanech-a-riskantni-jizda-bartosky/
https://filmovamista.cz/912-Pumpari-od-Zlate-podkovy
