Článek
Když se řekne Richard Krajčo (49), většině lidí se vybaví především kapela Kryštof, herectví nebo jeho manželka Karin Krajčo Babinská. V posledních letech má ale zpěvák ještě jeden projekt, do kterého investuje značné množství času, energie i peněz. V Chotěvicích na Trutnovsku zachraňuje kostel svatého Petra a Pavla. Není to přitom žádná novostavba. Současný kostel vznikl v letech 1861 až 1863 jako novorománská stavba a stojí na místě staršího kostela, který v roce 1832 zničil požár po zásahu bleskem. Areál je navíc památkově cenný – součástí je také hřbitov, ohradní zeď a márnice. Ještě před několika lety však nebylo jisté, jaká bude jeho budoucnost.
Nápad dostala Karin při procházce
Krajčovi mají v Chotěvicích statek už více než dvacet let a k místu mají dlouhodobě velmi blízký vztah. Právě při jedné z procházek si Karin Krajčo Babinská všimla chátrajícího kostela a napadlo ji, že by ho mohli zachránit. „Já mívám tyhle šílené nápady. Richard je jejich okamžitým realizátorem,“ popsala později s nadsázkou. Podle ní byl kostel v tak špatném stavu, že hrozilo, že jednou jednoduše zmizí.
Záměr nebyl vytvořit si z historické budovy soukromý klub nebo extravagantní obydlí. Krajčo už dříve zdůrazňoval, že cílem je zachovat kostelu jeho původní význam a udělat z něj místo, kam mohou lidé přijít, posedět, rozjímat nebo se účastnit kulturních akcí. „Máme v Chotěvicích statek, zhruba dvacet let, a od roku 1984 je tady zavřený kostel. Nikdy jsme se do něj nemohli podívat, až nás do něj jednou vzal pan starosta. Úplně nás uchvátil, a to i přesto, že byl zničený a nikdo se o něj nestaral,“ vysvětloval.
V roce 2022 pak došlo k převodu kostela včetně márnice na nadaci AnděLOVÉ, kterou založili Richard Krajčo a Karin Krajčo Babinská. Církev jej podle údajů zveřejněných na webu kostela převedla za symbolickou jednu korunu.
Z chátrající památky vzniká galerie
Kdo čeká tradiční kostel s opravenými zdmi, lavicemi a několika obrazy, může být po vstupu překvapený. Krajčovi se totiž rozhodli historický interiér neskrývat, ale naopak ho spojit se současným uměním. „Ten kostel je asi zvláštní proto, že kombinujeme staré umění, které tu zůstalo, s novým,“ uvedl zpěvák.
Výraznou roli v tom má výtvarník Josef Rataj. Jeho pop-artová tvorba se v kostele postupně rozrostla z původního nápadu na několik děl a dnes tvoří jednu z jeho charakteristických částí. Vedle historických obrazů, oltářů a dalších církevních prvků tak návštěvník narazí například na Spider-Mana nebo Barta Simpsona.
To může být pro někoho nejkontroverznější část celého projektu. Na druhou stranu ale dává smysl, že Krajčo nechtěl vytvořit další dokonale naleštěný historický interiér, ve kterém by současný člověk jen tiše prošel a zase odešel. Jeho přístup je výrazný a někdo ho může považovat za příliš odvážný. Zároveň ale přitahuje pozornost k místu, které by jinak možná zůstalo zapomenuté. A přesně o to Krajčovým jde.
Spider-Man jako Ježíš? Děti mají jiný vstup
Jedním z nejvýraznějších prvků je Spider-Man umístěný v prostoru kostela. Není tam ale jen jako atrakce. Krajčo ho používá jako způsob, jak dětem přiblížit náboženské motivy prostřednictvím něčeho, co znají. Postava má na hrudi symbolicky umístěné Ježíšovo srdce. „Spiderman je kus pop-artového umění, ještě by mu mělo blikat ‚ježíšovské‘ srdce. Je to součást výzdoby,“ okomentovala to Karin Krajčo Babinská.
Podobně fungují také komiksové Bible. Záměr je poměrně jednoduchý: pokud má kostel znovu oslovovat mladší generaci, podle Krajča nemusí nutně mluvit výhradně jazykem 19. století. Na oficiálním webu kostela se dnes ostatně přímo uvádí, že jde o prostor, kde se vedle Jana Nepomuckého objevují právě Spider-Man nebo Bart Simpson.
Staré obrazy dostaly známé „adoptivní rodiče“
Moderní výzdoba ale neznamená, že by se Krajčovi zbavili původního vybavení. Naopak. Jednou z důležitých částí rekonstrukce je restaurování historických děl. Pozornost vzbudila především čtrnáctidílná křížová cesta. Krajčovi přišli s nápadem jednotlivé obrazy symbolicky „adoptovat“ a zapojit do jejich obnovy své přátele a známé osobnosti.
Ať si o jejich práci na kostele myslíte cokoli, jisté je, že ho zachránili
Mezi lidmi, kteří se do projektu zapojili, byli například Leoš Mareš, Olga Lounová, Lucie Bílá nebo Jaromír Jágr. Přispěl také Filip Rožek, autor příběhu o psovi Gumpovi. Restaurátorské práce tak nejsou jen otázkou peněz, ale mají i konkrétní příběhy spojené s lidmi, kteří jejich obnovu podpořili. Některé výsledky už jsou přitom vidět. V roce 2024 byl například představen zrestaurovaný hlavní obraz za oltářem, starý 174 let. Pokračovaly také práce na fasádě a dalších částech kostela.
Opravy pokračují i po otevření
Důležité je, že otevřením kostela veřejnosti rekonstrukce neskončila. Krajčovi dlouhodobě upozorňují, že jde o běh na dlouhou trať. Na oficiálních stránkách projektu uvádějí, že se od roku 2020 věnují nejen samotné stavbě, ale také obnově interiéru, architektury, maleb, obrazů, soch a oltářů. Peníze získávají z vlastních zdrojů, prostřednictvím nadace, z podpory umělců i ze vstupného na kulturní akce. Koncerty se tak staly jedním ze způsobů, jak na další opravy získávat prostředky.
V červnu 2024 zde například vystoupila Lucie Bílá a výtěžek koncertu putoval na pokračování rekonstrukce. V květnu 2025 pak kostel hostil Jarka Nohavicu. Ten zde nejen vystoupil na podporu oprav, ale také odhalil další zrestaurovaný obraz křížové cesty. Předprodej byl podle dobových zpráv velmi rychlý a první koncert se vyprodal během několika hodin. Kostel se tím postupně stal místem, kde se potkává několik světů – historie, víra, hudba, výtvarné umění i poměrně současný způsob prezentace.
Neobvyklá zpovědnice a čas na kávu
Kromě obrazů a pop-artových motivů se v interiéru objevují další netradiční prvky. Jedním z nich je zpovědnice inspirovaná telefonní budkou. Návštěvníky přitom stále obklopují původní prvky kostela, takže celek nepůsobí jako klasická galerie přestavěná z prázdné budovy. Kontrast starého a nového je na celém projektu asi nejzajímavější. Historický kostel se nesnaží tvářit, že se zastavil v roce 1863, ale zároveň neztrácí původní architekturu a církevní charakter.
Zajímavostí je i občerstvení. V kostele je možné využít kávovar nebo si vzít nápoj z lednice. Pro klasický kostel možná trochu překvapivé řešení, ale zapadá do představy manželů Krajčových o místě, kde se lidé mohou zastavit a chvíli pobýt. Důvod takových „vychytávek“ je prostý. „Aby si lidé mohli něco dát, když do kostela přijdou. Můžou si udělat kávu, dát si kolu nebo vodu, když do Chotěvic přijedou třeba na kole. Chci, aby se tady lidi cítili jako doma,“ uvedla Karin. V tom je možná největší rozdíl oproti běžné rekonstrukci historické památky. Krajčovi se nesnaží pouze zachránit zdi. Chtějí, aby se do nich vrátil život.
Zdroje:
