Článek
Anežka Rusevová (39) patří k herečkám, které si diváci spojují s přirozeností, civilním projevem a sympatickým humorem. Na obrazovkách působí sebejistě, v osobních rozhovorech ale otevřeně přiznává, že její cesta k sebevědomí i spokojenosti nebyla vždy jednoduchá. „Nevěřila jsem si. Takže když přišla příležitost odjet na stáž do Německa, brala jsem to jako výzvu, protože jsem se nacházela v bodě, kdy jsem měla pocit, že mi to herectví ani moc nejde,“ vysvětlovala před časem.
Občas se nesprávně zamiluje
Herectví ji přitom provází od dětství. Vyrůstala v uměleckém prostředí, posunulo ji i zmíněné studium a stáž v Německu. „Seznámila jsem se tam s režisérkou, která mě posléze oslovila do projektů v Norimberku a Berlíně. Myslím, že němčina je strašně dramatický jazyk a na jevišti zní velice dobře,“ tvrdila. Diváci ji znají třeba ze seriálu Ulice. Práce je pro ni důležitá nejen jako zdroj obživy, ale i jako prostor pro seberealizaci a radost. Není tajemstvím, že právě profesní svět jí v některých obdobích pomáhal držet rovnováhu, když osobní život nešel podle představ.
O lásce přitom mluví Rusevová s až odzbrojující upřímností. „Občas se hrozně nesprávně zamiluju, partnerský život se mi spíše vyhýbá. Jsem si velmi dobře vědoma toho, že pokud bych měla mít dítě, tak mám nejvyšší čas. Čas je bohužel nemilosrdný,“ zoufala si. Jak sama přiznala, rodinu by si moc přála. Jenže bohužel není s kým ji založit. Sem tam se sice objeví nějaké spekulace, že někoho má. Jednou to byl někdejší kolega z Ulice Jan Řezníček. Spíš ale šlo jen o povídačky.
Touha po blízkosti, rodině a stabilitě je však z jejích slov patrná. Realita vztahů ale bývá často složitější než romantické představy. Faktem také je, že herečka si své soukromí střeží. Nikdy nepatřila k těm, kdo by své vztahy vystavovali na odiv nebo je používali jako součást mediálního obrazu. O to víc je znát, že když o tématu partnerství mluví, jde spíš o sdílení pocitů než o konkrétní příběhy. Naznačuje, že některé vztahy pro ni byly zklamáním, ale zároveň z jejích slov nevyplývá hořkost
Lidé jí psali, že je hnusná
Velkou kapitolou jejího života je také proměna vztahu k vlastnímu tělu a vzhledu. V minulosti se netajila tím, že čelila posměškům i necitlivým poznámkám. „Vždycky jsem byla produkcemi brána jako ‚ta hnusná‘ a už mě to hodně trápilo. Tím, že jsem zhubla, zase podle soudu lidí vypadám staře. Mám vrásky, no. Třeba mi píšou doslova, že jsem hnusná, odporná,“ svěřila se před nějakou dobou.
Co ji ale zasáhlo opravdu hodně bylo, že nejrůznější komentáře měli i lidé z jejího okolí, z řad jejích kolegů. „To mě bolí možná ještě víc. Že jsem to nenávistné chování, posměšky zažila právě od nich, od těch, kteří ve své profesi taky vždy netočí jen mistrovská díla,“ zavzpomínala na nepříjemné období.
Změnila životní styl, začala o sebe víc pečovat. Důležité ale je, že sama opakovaně říká, že nejde jen o číslo na váze, ale o pocit ze sebe sama. Sebevědomí se podle ní nerodí přes noc a nevychází jen z vnější proměny. „On je to proces, a já na to teď, po dvou letech, zase koukám trošku jinýma očima. Kdysi jsem tvrdila, že jsem se sebou spokojená, ale je pravda, že jsem asi tak moc spokojená nebyla,“ uvažovala.
Za psychologa se nestydí
Otevřeně také mluvila o panických úzkostech a o tom, že vyhledala odbornou pomoc. „Jít k terapeutovi je jedině dobrá věc. Trpím panickou úzkostí, což je bohužel důsledek toho, že mi v dětství zemřel táta, následně babička, oba na rakovinu. Do toho přišly další životní události,“ potvrdila. V českém prostředí je to stále téma, o kterém mnoho lidí mlčí, a právě proto může být její přístup pro ostatní inspirující. Ukazuje, že starat se o duševní zdraví není slabost, ale zodpovědnost k sobě.
Když přijde řeč na budoucnost, nezastírá, že by si přála rodinu a blízkého partnera. Zároveň ale nepůsobí jako někdo, kdo by chtěl naplnit společenský „harmonogram za každou cenu“. Spíš hledá rovnováhu mezi přáním a realitou. Učí se netlačit na sebe víc, než je nutné, a připouští, že každá životní cesta má vlastní tempo.
A jestli jí štěstí v lásce ještě čeká? To ukáže čas. Jisté je, že má co nabídnout nejen jako herečka, ale jako člověk, který dokáže o svých slabostech mluvit otevřeně. A to je kvalita, která se neztratí na jevišti ani v životě.
