Článek
Na muže neměla nikdy štěstí. A vlastně se dá říct, že to Aleně vydrželo i po svatbě. „Asi jsem zakletá, nevím, co se to děje,“ posteskla si sympatická plavovláska. Nutno říct, že se jí opravdu dějí velmi podivné věci. Její první láska jí utekla, dotyčný totiž zjistil, že není vztahový typ. Zajímavá výmluva. Další chlap měl manželku, o čemž se Aleně „zapomněl“ zmínit. Takže ho vykopla ještě ten den, kdy se to náhodou dozvěděla. A aby toho nebylo málo, tak její v pořadí třetí partner se sice jevil jako dokonalý, ale když jí z bytu začaly mizet věci, už jí to tak nepřišlo.
S jeho rodinou si nakonec „sedla“
Když se v jejím životě objevil sympatický Antonín, žádné velké naděje si nedělala. Měla pocit, že každý chlap má nějakou chybu, která dříve či později znemožní, aby s ním mohla být. Jenže pokud jde o Antonína, na nic nemohla přijít. „Čím víc času jsem s ním trávila, tím víc mi přišlo, že je prostě dokonalý. Na jednu stranu to bylo super, na druhou mě to ale dost děsilo,“ usmívala se Alena. Zatímco jiní muži trávili čas po hospodách s kamarády, Tonda se držel doma. Tvrdil, že je nejraději se svou drahou polovičkou a nemá potřebu někam „utíkat“.
Dalším plusem bylo, že Antonínova rodina byla moc fajn. Sice Aleně připadali poněkud zvláštní a místy malinko paranoidní, ale po prvotním vzájemném oťukávání ji přijali. „Měla jsem pocit, že tam pořád visí něco ve vzduchu. Jakoby se nikdy pořádně neotevřeli. Ale neřešila jsem to, začala jsem je tak prostě brát a měla jsem pokoj.“ Postupem času došla k názoru, že čím méně věcí řeší, tím je to pro všechny lepší. A její vztah s rodinou partnera byl od té doby v podstatě ideální. Bavili se prakticky o všem a žádné třenice už nebyly.
Jeho brácha? Ale proč?
Alena s Antonínem měli pohodový život. Cestovali, užívali si společnosti druhého a všechno spělo k veselce. Tonda se sice „ošíval“, že ji nepotřebuje, že je mu dobře tak, jak to je. Ale Alena byla spíš konzervativní a bez svatby se jí prostě nechtělo zakládat rodinu. Takže do toho nakonec šli. „Bylo to moc fajn. Trošku mě zmátlo, když mi jeho máma říkala, že brzy budeme tři. Ale myslela jsem, že si přeje vnoučátko. Což jsem chápala a jen se usmívala. Ovšem netrvalo dlouho a zjistila jsem, že to bylo myšleno úplně jinak.“
Dva dny po svatbě jí manžel řekl, že pojeden pro bratra. Jen tak mezi řečí. Když se Alena zeptala, proč pro něj jede a kam pojedou, Antonín jí oznámil, že Cyril s nimi bude bydlet. „Vůbec jsem nechápala, proč by to tak mělo být. Napřed mi přišlo, že si ze mě dělá srandu. Ale nedělal. Cyrilovi bylo dvaadvacet, vždycky mi připadal jednodušší, ale byl to fajn mladík. Nicméně bydlet s námi? To bylo na hlavu.“ Manžel jí vysvětloval, že doma slíbil, že až se jednou ožení, tak se o bráchu postará, aby ho doma neměli „na krku“. Proto prý nechtěl veselku. Když Alena namítala, že jí to měl říct, tak suše odpověděl, že by porušil slib daný rodičům.
Musel by si najít partnerku
Alena brzy zjistila, že Antonín a Cyril jsou prakticky totožní. „Měli úplně stejné požadavky v podstatě na všechno. Jídlo, oblečení, zábava. Přišlo mi, že mám dva totožné chlapy. Pořád jsem ale nesouhlasila s tím, že s námi žije. Vždyť já si s manželem vzala i jeho bráchu, a to fakt nebylo pro mě.“ Jenže se nezdálo, že s tím může něco udělat. Antonín trval na tom, že slib rodičům je pro něj svatý a nebude na tom nic měnit.
Mladá žena tak žije v podivném světě. Cyril s nimi sdílí vlastně všechny chvíle, všechen prostor v domě. Podivné pouto, na které její manžel kývnul bude trvat tak dlouho, že si i Cyril najde nějakou ženu. „To ale zatím nehrozí. Spíš mi přijde, že je s námi moc rád a nemá vůbec potřebu to měnit. Netuším, co budu dělat.“
Zdroje: autorský článek
