Sara Sandeva byla bosá u zmije a skutečné peklo. Čertoviny Zdeňka Trošky vznikly za 28 dní

Pohádka Čertoviny měla premiéru v lednu 2018. Zdeněk Troška v ní spojil svůj oblíbený venkovský humor s příběhem dvou pekelníků, kteří dostanou od Lucifera nelehký úkol. Popelák a Uhelák, které hrají Jakub Prachař a Dominick Benedikt, mají přivést do pekla dvě hříšné duše. Jenže pobyt na zemi jim začne vyhovovat víc, než původně čekali.

Scénář vznikal ve spolupráci s Markem Kališem. Autoři se inspirovali vyprávěním, které se tradovalo na Šumavě a v Pošumaví. „Pohádku jsme napsali s Markem Kališem volně na motivy takových těch pošumavských povídaček, báchorek. Není to přepis nějaké klasické pohádky, ale dali jsme dohromady opravdu různé pověsti, různé motivy, které jsme tak pochytali,“ vysvětlil režisér. Hlavní ženskou postavu Haničky ztvárnila Sara Sandeva, jejího milého Jana Richard Jaroslav Müller.

Troška se při výběru lokací držel kraje, který dobře zná. Natáčelo se ve Vlhlavech, Drslavicích, Stříteži u Volyně, Holašovicích i Opatovicích. Některá místa přitom mají s režisérovou tvorbou společnou minulost. V jednom ze statků se natáčelo už při vzniku pohádky Z pekla štěstí.

Zajímavou zastávkou byly Holašovice. Vesnice proslula selským barokem a zachovalými venkovskými usedlostmi. Její náves se zdobenými štíty domů se pro pohádku hodila mnohem lépe než uměle vytvořená kulisa. K jihočeské architektuře má režisér také osobní vztah. Jeho předkem byl lidový stavitel Jakub Bursa, který se podílel na podobě řady zdejších selských stavení. Není proto překvapivé, že se Troška do tohoto kraje při filmování opakovaně vrací.

Jedna z nejzajímavějších natáčecích historek se týká Sary Sandevy. Její Hanička se v jedné scéně pohybuje v lese bosá, přičemž nedaleko ní byla skutečná zmije. Nešlo tedy o obyčejnou gumovou rekvizitu, jak by si možná diváci představovali.

Zvířata měla ve filmu poměrně velké zastoupení. Kromě hada se před kamerou vystřídalo šest koní, mula, ovce, beran, kozy, slepice, kachna s housaty a pět cvičených papoušků. Jejich přítomnost znamenala pro štáb další práci. Zvířata totiž ne vždy spolupracovala podle představ režiséra.

Zajímavostí je také kostýmní výprava. Kostýmní výtvarník Josef Jelínek připravil pro pohádku celkem 103 kostýmů. Nejvýraznější oblečení dostali Lucifer, kněžna a hrabě. Čertovské postavy měly navíc speciálně připravené rohy a další doplňky.

Režisér si natáčení naplánoval na letní měsíce. Zimní filmování totiž nemá rád kvůli krátkým dnům a obtížným podmínkám. U Čertovin mu ale počasí připravilo překvapení. Podle jeho vzpomínek pro Primu vydatně pršelo a štáb musel měnit plán. „Některé scény jsme narychlo přepsali z venkovního prostředí do interiérů a problém byl vyřešen. Dokonce se podařilo i přehodit některé natáčecí dny, což při vytíženosti herců byl skoro zázrak,“ popsal Troška.

Ještě větší starosti mu způsobovala zvířata. Na place se totiž nechovala jako poslušný komparz. „To jsem si tedy opravdu zadělal. Ono se to hezky píše, ale pak to točte… Ty němé tváře prostě nechtěly poslouchat a dělaly si, co chtěly. V momentě, kdy jsem řekl: ‚Akce!‘, rozprchla se pryč a dvůr byl najednou prázdný. Museli jsme je pak všichni nahánět zpátky na plac ze všech stran, aby v tom záběru alespoň na chvilku byla,“ zavzpomínal. Potíže přinesla i žába, která se ve filmu proměňovala ve vodníka Lukáše Pavláska. Troška ji označil za mimořádně línou.

Pro scény z podsvětí posloužil areál Peklo Čertovina nedaleko Hlinska. Filmaři tak nemuseli celé prostředí stavět v ateliéru. Využili skutečné podzemní prostory a doplnili je potřebnou výpravou a světelnými efekty. Další záběry vznikaly v zámeckém parku v Dobříši, ve skanzenu v Přerově nad Labem a na Kokořínsku. Štáb se zastavil také ve Velharticích na Šumavě, kde se natáčely scény spojené s hledáním pokladu. Velkou pozornost si zaslouží také tvrz v Drslavicích na Prachaticku. V minulosti patřila mezi významná místa rožmberského panství a podle historických pramenů zde pobýval také Petr Vok z Rožmberka.

Pro pohádku byly důležité především její historické interiéry a sklepení. Právě tam vznikaly záběry, v nichž Jan hledá poklad. Troška byl z prostor natolik nadšený, že je v rozhovoru pro Český rozhlas přirovnal k profesionálním filmovým dekoracím. „Sklepení, do kterého se dostal, je to nejkrásnější, co jsme našli, když jsme hledali lokace pro tuto pohádku. Lepší bychom ani na Barrandově nepostavili,“ pochvaloval si režisér.

S tvrzí se pojí také pověst o zakopaném zlatém kočáře. Místní vyprávění zmiňuje rovněž ducha Alfonze III., který se má v historické stavbě zjevovat. Filmaři tak měli při práci k dispozici nejen zajímavé prostředí, ale také příběhy, které by samy vydaly na další pohádku.

Natáčení nakonec proběhlo poměrně svižně. Zajímavou příhodu zažil štáb při posledním natáčecím dni v Kokořínském dole. Ráno přijeli do mlhy, která se postupně rozplynula, a slunce vydrželo až do chvíle, kdy režisér ohlásil poslední záběr. Potom se strhla bouřka a začalo pršet. „Doslova. Od prvního do posledního dne od rána do večera svítilo slunce, takže na place vládla báječná atmosféra a všechno jsme natočili navzdory náročným trikům za 28 dní,“ vzpomínal Troška.

Pohádka vdiváky zaujala především tradičním příběhem, známými herci a prostředím jihočeského venkova. Kdo má Troškovy pohádky rád, může si při dalším sledování všímat i skutečných míst, která se ve filmu objevují. Některá z nich totiž stojí za výlet i bez filmových kamer.

Zdroje: autorský článek s využitím

https://budejovice.rozhlas.cz/reziser-zdenek-troska-natoci-v-jiznich-cechach-novou-pohadku-certoviny-7042325

https://budejovice.rozhlas.cz/v-drslavicich-hledal-hrdina-poklad-vznikly-tu-sceny-do-nove-pohadky-zdenka-7040578

https://www.novinky.cz/clanek/kultura-zdenek-troska-dotocil-pohadku-certoviny-o-pekelnicich-kteri-lidem-neskodi-40041537

https://www.kinobox.cz/clanky/filmy/13638-certoviny-zdenka-trosky

https://cool.iprima.cz/novinky/certoviny-zdenek-troska-pohadka