Článek
Herec Saša Rašilov (54) se vrátil k období, kdy pro něj pití patřilo k večírkům i běžnému životu. V rozhovoru s Čestmírem Strakatým popsal, proč mu alkohol připadal jako řešení pro různé nálady a jak postupně pochopil, že za krátkodobou úlevu platí příliš vysokou cenu.
Pivo jako odpověď na všechno
S alkoholem měl Rašilov problémy už v době, kdy žil s herečkou Vandou Hybnerovou (57). Pití se podle jeho vzpomínek pojilo se společenským životem a dlouhými večery po představeních. Nebylo přitom nutné, aby člověk prožíval něco mimořádného. Stačila únava, špatná nálada nebo naopak příliš mnoho energie, kterou potřeboval dostat ze sebe. „Démon v tom je, že vám to pomůže, když jste smutný, bez energie, tak kámoš řekne: Pojď, dáme pivko, bude to dobrý, poveselíme se trošku, nakopneme se. A naopak, když jste moc v křeči, tenzi, kdy energie máte dost, ale mlátíte hlavou do stolu, tak: Take it easy, dáme si pivko,“ popsal herec.
Už v době, kdy byl Rašilov s Hybnerovou, se mu alkohol dostával pod kůži
V tom spočívala podle něj hlavní potíž. Alkohol mu připadal jako prostředek, který zabere bez ohledu na to, jestli se člověk cítí mizerně, nebo je naopak příliš rozrušený. Když něco podobného funguje opakovaně, snadno se z toho stane zvyk, ke kterému se člověk vrací pokaždé, když potřebuje změnit náladu.
Myslel, že si může vybírat jen to dobré
Rašilov se v rozhovoru nezastavil jen u vzpomínek na večírky. Pokusil se také vysvětlit, proč pro něj bylo tak těžké vidět v alkoholu problém, když mu současně přinášel něco, co považoval za užitečné. „Existuje nějaký medikament, něco, co by farmaceutický průmysl schválil, a bylo by možné použít na tyto oba stavy zároveň? Jedna látka? Ne, protože to moc dobře nejde. Umí to ten alkohol, ale za cenu. A tou cenou je ten život sám, který to bere. V tomhle měřítku, v téhle míře,“ řekl.
Dlouho si zřejmě nechtěl připustit, že příjemné účinky nelze od těch špatných jednoduše oddělit. Člověk by si rád ponechal uvolnění a dobrou náladu, ale zbavil se následků. Jenže s rostoucí tolerancí se dostavuje potřeba pít víc, aby alkohol působil stejně jako dřív. „Já to říkám s vědomím toho, že jdu pořád rád s kámošem na pivo. Jenom jsem měl pocit, že si tuhle superschopnost alkoholu můžu nechat. Ale to musíte pít pořád a pořád víc, protože na tu látku získáváte nějakou rezistenci.“
Pak přišla slova, kterými svůj pohled na alkohol shrnul bez zbytečného obalu: „Bohužel to není tak, že si dáte jedno pivo a bude vám jako v patnácti nádherně. Tak to prostě nefunguje a postupně vás to zničí. Nedá se s tím bojovat, nedá se to porazit.“
Zlom přišel před osmi lety
Herec nakonec dospěl k rozhodnutí, že takhle pokračovat nechce. S intenzivním pitím přestal přibližně před osmi lety. Vysvětlil, že dnes s kamarády na pivo stále zajde. Rozdíl je v tom, že si uvědomuje, kde jsou jeho hranice. „Dá se pokorně jít jednou týdně na jedno. Když tohle neumíte, nemáte pít. To jsem naštěstí pochopil včas,“ uvedl.
Jeho slova tak nejsou vyznáním člověka, který by chtěl ostatním předepisovat jediný správný způsob života. Rašilov mluví o vlastní zkušenosti a o tom, že ne každý dokáže u pití zůstat u původně zamýšleného množství. Pro něj bylo důležité rozpoznat, že alkohol přestal být pouhou součástí společenských setkání a začal plnit mnohem větší roli.
S manželkou Lídou zase našel Saša Rašilov svůj životní rytmus
Telefon zvonil, nebyl schopen ho vzít
K tématu se herec vrátil také před pár týdny v podcastu Bojs. Tam vzpomínal na období, kdy byl známý jako člověk, který dokázal dlouho vydržet na večírcích. Alkohol tehdy tvořil součást jeho života i setkávání s přáteli a kolegy. „Byla to nekonečná spirála zábavy. Byl jsem pro to nadanej. V určitou chvíli ale přišla stopka. Věděl jsem, že musím přestat.“
Popsal také chvíle, kdy po některých večírcích neměl chuť s nikým mluvit. Telefon zvonil, ale on se nedokázal přimět k tomu, aby ho zvedl. Koukal na něj, jak zvoní a nedokázal ho vzít. Z jeho vyprávění jde husí kůže. Ovšem zároveň je z něj patrné, že rozhodnutí přestat nevzešlo z jediné nepříjemné zkušenosti. Šlo o delší období, během kterého si postupně uvědomoval, že dosavadní způsob života nechce dál udržovat.
Jeho zkušenost s alkoholem přitom zůstává tématem, ke kterému se vrací bez snahy dělat ze sebe hrdinu. Nepředstírá, že se ho problém netýkal, ani netvrdí, že stačí pevná vůle a všechno se vyřeší samo. Popisuje především okamžik, kdy pochopil, že za zdánlivě snadnou cestu k lepší náladě platí příliš mnoho.
Zdroje: autorský článek s využitím
https://wave.rozhlas.cz/alkohol-byl-nekonecna-spirala-zabavy-pak-jsem-vedel-ze-musim-prestat-rika-sasa-9626938
https://zena.aktualne.cz/celebrity/nejdriv-uleva-potom-past-sasa-rasilov-promluvil-o-obdobi-kdy-alkohol-zacal-ridit-jeho-zivot
https://www.idnes.cz/zpravy/revue/spolecnost/sasa-rasilov-alkohol-cestmir-strakaty.A260923_125733_lidicky_nh
ahaonline.cz/clanek/zhave-drby/237786/drsna-zpoved-rasilova-o-boji-s-alkoholem-musite-pit-porad-a-cim-dal-vic.html
