Článek
Když se dnes řekne seriál z prostředí hospody, člověku se vybaví především pozdější české televizní hity. Eliška a její rod ale přišla dávno před nimi. Vznikla v roce 1966, v době, kdy československá televize teprve hledala podobu vlastního seriálu a podobný formát rozhodně nebyl samozřejmostí.
Proč seriál funguje i dnes
Příběh se soustředil na Elišku Rabasovou, dobrosrdečnou, ale zároveň ráznou ženu, která pracuje v malé pražské hospodě a zároveň řeší starosti své rodiny i lidí kolem sebe. V centru dění nebyly žádné velké zápletky. Šlo především o mezilidské vztahy, drobné konflikty, nedorozumění a situace, které vznikají tam, kde spolu lidé tráví každý den hodně času.
V tom je seriál zajímavý i dnes. Dietl se nesnažil vytvořit svět výjimečných hrdinů. Zajímal ho obyčejný člověk a jeho každodenní problémy. Hospoda tak funguje jako místo, kde se potkávají různé charaktery a kde se jedna drobnost může během chvíle změnit v pořádný problém. Na scénáři se vedle Jaroslava Dietla podílel také Jiří Hubač. Režie se ujal František Filip, který později natočil řadu dalších známých televizních titulů.
Iva Janžurová má na natáčení seriálu krásné vzpomínky
Olga Scheinpflugová dostala neobvyklou šanci
Do hlavní role Elišky byla obsazena Olga Scheinpflugová. Dnes je její jméno spojováno především s literaturou, divadlem a samozřejmě s Karlem Čapkem, jejím manželem. Byla ale také velmi zkušenou herečkou. „Na něco takového nebyla paní Olga připravená, ale zvládla to a s velkou noblesou. Byla šťastná, že zase po dlouhé době točila,“ vzpomínala později Iva Janžurová.
Televize pro ni nepředstavovala prostředí, v němž by dostávala podobné množství prostoru jako na divadelních jevištích. Navíc natáčení bylo vzhledem k tehdejším technickým podmínkám poměrně náročné. Část seriálu se totiž vyráběla živě. Herci neměli možnost jednoduše zastavit natáčení, scénu zopakovat a následně vystřihnout chybu. Přeřeknutí nebo jiný problém tak mohl znamenat skutečnou komplikaci.
To je dnes možná jedna z nejzajímavějších věcí na celém seriálu. Současný divák je zvyklý na desítky záběrů jedné scény, střih, postsynchrony a možnost opravit prakticky všechno. V roce 1966 ale museli herci mnohem více spoléhat na přípravu a soustředění.
Josef Kemr jako Sova a otce se synem spolu
Výraznou postavou byl také Josef Kemr. Ztvárnil Svatopluka Sovu, svérázného podnájemníka, který se dostává do různých situací a zároveň patří k lidem, bez nichž by život kolem hospody rozhodně nebyl tak pestrý.
Kemr měl v té době už za sebou řadu filmových i divadelních rolí a patřil mezi velmi respektované české herce. V Elišce a jejím rodu ale nemusel hrát žádného velkého dramatického hrdinu. Stačilo mu pracovat s charakterem postavy a s drobnými reakcemi, díky nimž Sova působí jako člověk, kterého si lze poměrně snadno představit v běžném životě. Po jeho boku se objevil Jiří Sovák jako hostinský Bohouš. Právě jeho hospoda je jedním z hlavních míst seriálu a Sovákova postava patří k jeho stabilním bodům.
Jedna z nejzajímavějších věcí se týká Jiřího Sováka a jeho skutečného syna Jiřího Schmitzera. Pro Schmitzera šlo o jednu z prvních skutečných televizních rolí, v seriálu se objevil jako syn hostinského. O několik let později už jeho jméno znali diváci z celé řady filmů a televizních projektů. Jejich společné vystupování je o to zajímavější, že se později znovu setkali před kamerou. Otec a syn si zahráli například v Chalupářích a také v komedii Marečku, podejte mi pero! Tam už byl Jiří Schmitzer známou hereckou tváří.
Janžurová jako Monika
Zajímavá byla také Iva Janžurová. V seriálu dostala roli Moniky, mladé kuchyňské pomocnice. V době natáčení ještě zdaleka nebyla hereckou hvězdou, kterou se později stala. „Vedle mě stáli velikáni Olga Scheinpflugová, Josef Kemr či Jiří Sovák a byli mi velmi nakloněni,“ usmívala se.
Janžurová ovšem dostala prostor ukázat přesně to, v čem později vynikla – komediální talent, práci s tempem řeči a schopnost vytvořit výraznou postavu i z relativně jednoduchého charakteru. „Režisér František Filip mě tam úplně pustil z otěží a nechal mě vymýšlet různé vtípky mimo scénář.“ Dnes působí zajímavě sledovat vedle sebe ji a zkušenější představitele starší generace.
Dalším zajímavým rodinným propojením jsou Jana a Dana Hlaváčovy. Jana Hlaváčová hrála Eliščinu dceru Věru, zatímco Dana Hlaváčová se objevila jako mladší dcera Zuzana. Dnes jejich jména patří k výrazným kapitolám českého herectví. V roce 1966 však jejich kariéry samozřejmě vypadaly úplně jinak.
Devět dílů, ale dnes jich zůstalo jen sedm
Eliška a její rod měla původně devět epizod. První díl s názvem Dcera byl uveden 16. února 1966 a další epizody následovaly během roku. Poslední dochovaný díl, Utopenec, měl premiéru v říjnu. Dnes jsou k dispozici pouze první sedm epizod. Osmý díl Živelní pohroma a závěrečný Staročeši proti mladočechům se nedochovaly.
Nejde přitom o případ, kdy by se materiál ztratil někde při stěhování filmového archivu. Podle České televize byly oba závěrečné díly později smazány, ještě v době normalizace. U televizní tvorby z šedesátých let bohužel nejde o úplně ojedinělý problém. Tehdejší záznamová technika byla drahá a pásky se mohly znovu používat.
Výsledkem je poněkud absurdní situace: seriál, který měl devět částí, dnes známe pouze ze sedmi dochovaných epizod. O dvou ztracených dílech přitom stále existují informace o jejich obsahu. V Živelní pohromě měla například Monika způsobit pořádný rozruch tím, že Elišce prozradí, že viděla její dceru Věru s cizím mužem. Poslední epizoda Staročeši proti mladočechům zase měla řešit svatbu sedmnáctiletého syna hostinského.
Zdroje: autorský článek s využitím
