Článek
Když Československá televize v dubnu 1984 odvysílala první díl seriálu My všichni školou povinní, málokdo tušil, že vzniká jeden z nejslavnějších televizních projektů své doby. Scenáristka Markéta Zinnerová psala rozsáhlý scénář téměř dva roky a předtím dlouhé měsíce mapovala skutečné prostředí československých škol. Výsledkem bylo více než 1300 stran textu a třináct epizod, které dodnes patří mezi televizní klasiku.
Natáčení trvalo dva a půl roku
Dnešní seriály vznikají často během několika měsíců. U My všichni školou povinní tomu bylo jinak. Natáčení se protáhlo přibližně na dva a půl roku a štáb se pohyboval mezi Prahou, Libercem, Vysokým nad Jizerou, Ještědem i dalšími severočeskými lokacemi. Školní budova, kterou si diváci pamatují ze seriálu, stojí na pražských Petřinách, zatímco řada venkovních scén vznikala právě v Liberci.
Práce s velkým počtem dětských herců nebyla jednoduchá. Režisér Ludvík Ráža musel koordinovat desítky školáků, kteří kromě natáčení chodili do školy a řešili běžné starosti svého věku. „S dětmi jsou to vždycky nervy. Točil jsem s nimi velmi často, takže dobře vím, o čem mluvím. Někdy to bylo velmi náročné. Musíte to s nimi umět, používat různé triky a fígle, abyste dosáhli svého. V tomto případě to celkem šlo. Byl to lepší průměr. Hodně pomáhal štáb a také zkušené herecké osazenstvo,“ usmíval se.
Michaela Kudláčková jako Barča Hrdinová
Mezi největší zajímavosti seriálu patří skutečnost, že v něm mohl účinkovat i legendární dětský herec Tomáš Holý. Tvůrci mu nabídli roli Luboše Olivy, jenže Holý se tehdy rozhodl hereckou kariéru ukončit a nabídku odmítl. Role tak připadla Zbyňku Honzíkovi. Právě tato změna dnes patří mezi nejznámější „co by kdyby“ české televizní historie.
Děti byly ve skutečnosti mnohem starší
Diváci sledovali osmáky, prvňáky a teenagery řešící školní problémy. Realita ale byla jiná. Řada představitelů byla výrazně starší než jejich postavy. Například Zbyněk Honzík nebo Dana Vávrová hráli žáky osmé třídy, přestože jim bylo kolem sedmnácti let. Michael Hofbauer, představitel jednoho z osmáckých studentů, měl dokonce okolo dvaceti let. Také Milan Šimáček, který ztvárnil malého Jirku Olivu, byl ve skutečnosti starší, než naznačovala jeho seriálová role prvňáčka.
Natáčení zasáhla smutná událost. V průběhu práce na seriálu zemřela herecká legenda Dana Medřická, která hrála penzionovanou učitelku Elišku Zmatlíkovou. Protože už měla natočenou část scén, rozhodl se režisér její postavu v seriálu zachovat. Markéta Zinnerová však musela za pochodu přepisovat scénář a některé dějové linky úplně změnit. „Byla to vzácná žena a herečka. Musela jsem pak některé části scénáře přepisovat. Strašně to bolelo, plakala jsem u toho. Třeba scéna, kdy rozmlouvá ředitelka, kterou hrála Věra Galatíková, s malým Jirkou, měla být ještě s Danou Medřickou,“ vzpomínala scenáristka.
Diváci nenáviděli Gabrielu Vránovou
Jednou z nejvýraznějších postav byla psychicky vyčerpaná učitelka Hajská v podání Gabriely Vránové. Herečka svou roli zahrála tak přesvědčivě, že jí diváci často nedokázali oddělit od seriálové postavy. Podle vzpomínek tvůrců jí někteří lidé dokonce vyčítali, jak se chová k malému Jirkovi Olivovi. Sama Vránová později vzpomínala na telefonáty diváků, kteří ji žádali, aby byla na seriálového žáka hodnější. „Když se seriál už vysílal, mi volala jistá dáma. Kladla mi na srdce, abych byla na toho Olivu dobrá. Marně jsem jí vysvětlovala, že to není v mých silách, že by se spíš měla obrátit na scenáristy.“ Zajímavé je, že postava měla reálný základ. Markéta Zinnerová se inspirovala skutečnou učitelkou, se kterou měl zkušenost její syn.
Milan Šimáček byl jednou z nejvýraznějších postav seriálu
Kam zmizely dětské hvězdy?
Největší dětskou hvězdou seriálu byl bezpochyby Milan Šimáček, představitel nezbedného Jirky Olivy. Diváci mu po úspěchu v My všichni školou povinní a později i ve filmech Chobotnice z II. patra předpovídali velkou hereckou budoucnost. Jenže po dospění se jeho kariéra vydala jiným směrem. Na konzervatoř se nedostal a nakonec pracoval v technických profesích. Později se uplatnil jako správce počítačových sítí a informačních technologií.
Úplně jiný osud potkal Danu Vávrovou, seriálovou Moniku. Ta už jako dítě patřila k nejobsazovanějším mladým herečkám své generace. Ve třinácti letech získala hlavní roli v německém televizním projektu Kousek nebe, za který obdržela významná ocenění. Později se provdala za německého režiséra Josepha Vilsmaiera, vybudovala si úspěšnou kariéru v Německu a vedle herectví se věnovala také režii. Její životní dráhu předčasně ukončila rakovina, na kterou zemřela v roce 2009 ve věku pouhých 41 let.
Také Jana Janatová, představitelka Jitky Povejšové, se po několika dalších hereckých příležitostech z veřejného života stáhla. Podobnou cestu zvolila většina tehdejších dětských herců. Zatímco v osmdesátých letech patřili mezi známé televizní tváře, v dospělosti dali přednost běžným profesím a soukromému životu mimo svět filmu a televize.
Seriál, který nestárne
Od premiéry uplynuly více než čtyři desítky let, přesto si My všichni školou povinní drží mimořádnou popularitu. Možná právě proto, že nevypráví jen o škole. Zachycuje první lásky, rodinné problémy, rozvody, přátelství i sny dospívajících. Témata, která jsou aktuální v každé době.
A zatímco mnohé dětské hvězdy dávno žijí daleko od reflektorů, jejich seriálové příběhy zůstávají součástí televizní historie, ke které se diváci stále rádi vracejí. „Jsem moc ráda. On je totiž nesmírně nadčasový a hodí se do každé doby,“ doplnila scenáristka Zinnerová.
Zdroje: autorský článek s využitím
