Článek
Jen málokterá skutečná událost ovlivnila světovou literaturu tak výrazně jako katastrofa americké velrybářské lodi Essex. Příběh posádky, která po útoku vorvaně zůstala stovky kilometrů od pevniny na třech malých velrybářských člunech, dodnes patří mezi nejneuvěřitelnější příběhy přežití na moři. V jeho středu stál druhý důstojník Owen Chase – zkušený námořník, který útok přežil, vedl část posádky a po návratu domů sepsal svědectví, jež se stalo jedním z hlavních inspiračních zdrojů pro román Moby Dick (Bílá velryba).
Loď Essex patřila k nejlepším velrybářům své doby
Na počátku 19. století představoval velrybí olej jednu z nejcennějších komodit na světě. Sloužil jako palivo do lamp, využíval se při výrobě svíček i maziv a poptávka po něm neustále rostla. Americké město Nantucket bylo tehdy centrem světového velrybářství a právě odtud 12. srpna 1819 vyplula loď Essex.
Plavidlo měřilo necelých 27 metrů a velel mu kapitán George Pollard Jr. Druhým důstojníkem byl tehdy jednadvacetiletý Owen Chase, považovaný za mimořádně schopného velrybáře. Posádku tvořilo dvacet mužů a cesta měla trvat přibližně dva a půl roku. První měsíce expedice probíhaly poměrně klidně. Loď obeplula mys Horn a zamířila hluboko do Tichého oceánu, kde se nacházela bohatá loviště vorvaňů. Nikdo netušil, že právě tam na ně čeká katastrofa.
Příběh potopení lodi Essex se stal námětem mnoha příběhů
Vorvaň zaútočil dvakrát
Dne 20. listopadu 1820 spatřila posádka velké stádo vorvaňů přibližně 3 700 kilometrů západně od pobřeží Jižní Ameriky. Muži spustili na vodu velrybářské čluny. Během lovu si Owen Chase všiml obrovského samce dlouhého přibližně 26 metrů. Zvíře se nejprve pohybovalo zmateně, pak se ale obrátilo přímo proti Essexu.
Vorvaň prudce narazil hlavou do boku lodi. Náraz poškodil příď natolik, že se loď začala nebezpečně naklánět. Posádka ještě doufala, že se podaří trup opravit, jenže vorvaň se po několika minutách otočil a rozjel se znovu. Tentokrát narazil plnou rychlostí.
Podle Chaseova pozdějšího svědectví se příď lodi doslova rozpadla a voda začala zaplavovat podpalubí tak rychle, že bylo jasné, že Essex nepřežije. Dodnes jde o jediný spolehlivě zdokumentovaný případ, kdy velryba úmyslně potopila velkou loď.
Na oceánu zůstaly jen tři malé čluny
Posádka měla jen několik minut na záchranu. Muži stihli přeložit do tří otevřených velrybářských člunů trochu vody, několik pytlů sucharů, navigační přístroje a minimum dalšího vybavení. Essex se krátce nato potopila a před námořníky ležely tisíce kilometrů oceánu. Nejbližší ostrovy byly daleko a Jižní Amerika ležela více než tři tisíce kilometrů na východ.
Zpočátku zvažovali plavbu na Markézy nebo Tahiti. Nakonec ale převládl strach z údajných kanibalů na tichomořských ostrovech. Rozhodli se proto vydat na mnohem delší cestu směrem k jihoamerickému pobřeží. Toto rozhodnutí stálo mnoho členů posádky život. První týdny se posádka živila malými příděly sucharů a vody, brzy však bylo jasné, že zásoby nestačí.
Muži pili dešťovou vodu, kterou zachytávali do plachet, a občas ulovili létající ryby nebo mořské ptáky. Hlad ale sílil. Po více než měsíci dopluli na neobydlený Hendersonův ostrov. Zpočátku se zdál jako vysněná záchrana, našli zde sladkou vodu, ptáky i jedlé rostliny. Jenže ostrov byl malý a jeho zdroje nestačily uživit dvacet vyhladovělých mužů. Tři členové posádky se rozhodli na ostrově zůstat, ostatní pokračovali dál.
Rozhodnutí pronásledovalo přeživší celý život
Další týdny byly ještě horší, muži začali umírat hlady i žízní. Nejdříve pohřbívali mrtvé do moře, ale pak přišel okamžik, kterého se všichni obávali. Aby přežili, začali pojídat těla zemřelých druhů. Ani to však nestačilo. V jednom z člunů nakonec losovali, kdo bude obětován, aby ostatní měli co jíst. Los padl na mladého Thomase Nickersona, v jiném člunu padl osud na sedmnáctiletého Owena Coffina, kapitánova bratrance. Coffin přijal svůj osud s vědomím, že ostatní jinak nepřežijí. Tato událost patří k nejtemnějším kapitolám námořní historie.
Dnes Moby Dick vozí turisty
Owen Chase velel jednomu ze tří člunů, jeho skupina dokázala navzdory hladu a vyčerpání pokračovat dál. Po neuvěřitelných 89 dnech na moři je 18. února 1821 objevila britská obchodní loď Indian. Ze sedmi mužů v Chaseově člunu přežili jen tři. Celkem katastrofu přežilo osm z dvaceti členů posádky. Tři byli zachráněni později z Hendersonova ostrova.
Muž, který inspiroval Moby Dicka
Po návratu domů napsal Owen Chase knihu Narrative of the Most Extraordinary and Distressing Shipwreck of the Whale-Ship Essex, která vyšla už v roce 1821. O několik desetiletí později se s tímto svědectvím seznámil spisovatel Herman Melville. Když v roce 1841 navštívil Nantucket, hovořil také s Thomasem Nickersonem, dalším přeživším katastrofy. Obě svědectví se stala jedním z hlavních inspiračních zdrojů pro román Moby Dick, vydaný roku 1851.
Literární příběh se od skutečných událostí v mnohém liší. Kapitán Achab je fiktivní postava a bílá velryba představuje symbol posedlosti. Samotný útok vorvaně na loď i následný boj o přežití ale vycházejí z katastrofy Essexu.
Ačkoli Owen Chase přežil, následky katastrofy si nesl celý život. Trpěl nočními můrami a opakovaně se budil s představou, že kolem jeho domu plavou velryby. Několik let po katastrofě odešel z aktivní služby a zbytek života strávil v Nantucketu. Zemřel v roce 1869 ve věku 73 let, jeho svědectví však přežilo dodnes. Bez něj by pravděpodobně nikdy nevznikl jeden z nejslavnějších románů světové literatury.
Časová osa události
- 12. srpna 1819 – loď Essex vyplouvá z Nantucketu.
- 20. listopadu 1820 – vorvaň dvakrát naráží do lodi a potápí ji.
- Prosinec 1820 – posádka nachází Hendersonův ostrov.
- Leden 1821 – začínají první úmrtí hladem.
- 18. února 1821 – Owen Chase a jeho člun jsou zachráněni lodí Indian.
- 23. února 1821 – zachráněn kapitán Pollard.
- 1821 – Owen Chase vydává své svědectví.
- 1851 – Herman Melville vydává román Moby Dick.
Zdroje: autorský článek s využitím
