Článek
Takhle to prostě nejde. Slavia Praha se v letošní Lize mistrů nepředvedla. Ona se ztrapnila. Poslední duel s kyperským Pfasosem skončil 1:4, což není pouhá statistika, to je symbol něčeho hlubšího. Jde o další moment, kdy se ambice střetly s realitou a dopadly úplně mimo. Tady se nebavíme o Interu Milán ani o Arsenalu Londýn, ale v evropském měřítku o průměrném kyperském klubu, o kterém donedávna nikdo neměl ani tušení.
S Titanicem toho moc nedokážete
Ano, kyperská liga šla nahoru a bla bla bla. Nicméně nechme výmluv. Přivést kvalitní hráče může (a musí, pokud chce konkurovat) totiž i Slavia. Ona to ale nedělá. Pražané sice získali tři body v základní skupině, ale to je jako dostat diplom z kurzu „Jak přežít českou ligu“. V Lize mistrů to vypadá spíš jako kuriózní příspěvek do memů než jako sportovní výkon, který by se měl reálně hodnotit. Vzpomeňme si na první utkání, kde se žehralo na nepřízeň osudu u plichty s Nory. A kde je dnes Bodo? Mezi čtyřiadvaceti nejlepšími a postupuje dál.
Postupuje třeba i Karabach, Pfasosu to uniklo o jediný gól. Když se podíváme například na Řeky, kteří nám v klubovém koeficientu těžce šlapou na paty, tak Olympiakos Pireus slaví v podstatě v „suchém triku“. A Slavia? Na Kypru hraje pomalu s „béčkem“ a udělá jen další ostudu. Podepisuje „talenty“ jak na běžícím páse a doufá, že to nějak dopadne. Ale zdaleka ne každý je El Hadji Malick Diiuf. To je jako když si koupíte děravou bárku, natřete ji červenou barvou, říkáte jí „nový Titanic“ a čekáte, že dopluje do Ameriky. Ale ona se nedostane ani přes Biskajský záliv, protože voda proudí dovnitř rychleji, než stíháte říkat „strategie“.
Talent prostě nestačí
Neberu talent jako něco, co se nemá cenit, talent je krásná věc. Ale talent bez pevné formy a bez zkušeností je v Lize mistrů přesně to, co vidíme u Slavie: pokus/omyl. Forma „zkusím to, uvidíme co bude“ funguje v domácí soutěži, kde je tempo nižší a chyby se dají většinou schovat. V Evropě? Tam se chyby trestají. Slavia byla potrestána. Za své chyby a špatná rozhodnutí vedení. Výkony na hřišti jsou pak kapitola sama o sobě.
Je to směšné, a přitom bolestně lidské. Jako kdyby se někdo rozhodl postavit vlastnímu snu most přes řeku s gumovými páskami a nalepovacími kameny. Když přijde opravdová zkouška, most se zhroutí. Slavia má ambice objevovat Ameriku, ale postrádá základní konstrukční prvky, které by takovou plavbu vůbec dovolily.
Podepište fotbalisty, ne baletky
Tento výsledkový propad má dvě hlavní příčiny. První je nedostatek opravdových fotbalistů, tedy hráčů, kteří mají kombinaci techniky, zkušeností i mentální odolnosti potřebné pro evropskou scénu. David Luiz v dresu Pfasosu jasně ukázal cestu. Když to jde na Kypru, může to jít i v Česku. Druhou příčinou je strategická krátkozrakost. Čekat, že se tým složený z hráčů, kteří zkrátka nemohou konkurovat v Lize mistrů, je hloupé a bláhové.
Jestli někdo argumentuje tím, že když se přivede opravdu dobrý hráč za velké peníze, tak to rozloží kabinu, je mimo mísu. Kdo s tím má problém, ať se buď zlepší, aby na podobnou gáží dosáhl, nebo ať jde hrát do Opavy. Nebo na Seychely, je tam pěkně. Se vší úctou k Prekopovi a dalším, tihle hráči nejsou cesta. Nesmí být.
Slavia působí, jako by měla ambice spíš pózovat v prestižní společnosti než skutečně konkurovat. A to je špatně. Liga mistrů je bitevní pole. A zatímco ostatní kluby posilují, budují, zlepšují, Slavii se občas něco podaří díky improvizaci a náhodě. Zázraky se ale nedějí obden. Realitě se na Slavii koukli do očí, Pfasos by měl být poslední fackou. Pokud nebude, všechno další bude jen další marnost.
Zdroj: autorský článek
