Článek
Spolu s Emilií Vášáryovou a její sestrou Magdou patří Božidara Turzonovová (83) k slovenským herečkám, které v minulých desetiletích natáčely stejnou měrou na obou stranách česko-slovenské hranice. Často se spekulovalo o tom, že právě s Emilií má Božidara komplikovaný vztah, protože obě byly v mládí podobně tajemné tmavovlasé krásky s uhrančivým pohledem svých hlubokých očí. Poznaly se ale nikoliv při hraní, nýbrž na brigádě v Bánské Bystrici, kde společně umývaly okna.
Škola ji moc nebavila
Ke hraní to Božidaru Turzonovou táhlo už od dětství. Chodila do dramatického kroužku a recitovala na soutěžích, také krásně zpívala a hrála na klavír. Tam všude se jí hodil její temperament, za který určitě vděčí svým rodičům, protože po tatínkovi sahají její kořeny k řecké Soluni a po mamince je Srbka. Otec byl inženýr architekt, který vystudoval v Berlíně a mimo jiné vyvinul prefabrikáty, kterých se používalo při výstavbě panelových domů. Božidara už vyrůstala na Slovensku, ve velmi vzdělané a uměnímilovné rodině, kde se hodně dbalo na dobré vychování. A protože Bratislava byla vždycky velmi kosmopolitní město, nepřipadala si tam se svým trochu exotickým původem nijak výjimečně.
Navzdory intelektuálnímu prostředí, které ji obklopovalo, ji ale škola moc nezajímala. Po návratu domů hodila raději tašku s učením někam do kouta a vyrážela za aktivitami, které ji bavily. Například do dětského rozhlasového souboru, kde se potkala už jako dítě s mnoha svými pozdějšími hereckými kolegy, třeba s Juliusem Satinským nebo Pavlem Mikulíkem.
Zamilovala se na hřbetu koně
Po maturitě si podala přihlášku na hereckou akademii a pro jistotu ještě na dějiny umění, ale touha stanout na prknech, která znamenají svět, zvítězila. Na škole se připravovala poctivě nejen na své budoucí povolání, ale sešla se tam také svého osudového muže, s nímž pak prožila více než 50 let společného života. Tím byl Jozef Adamovič, kterého si starší generace spojuje především s hlavní roli ve vynikajícím slovenském dobrodružném seriálu Vivat Beňovski.
Hrála v něm i Božidara, ale potkali se mnohem dříve, při natáčení filmu Most na tú stranu. Podle Adamoviče to byla láska na první pohled, ale jeho žena se několikrát přiznala, že ze začátku jí tak úplně sympatický nebyl, protože někdy vypadal jako nablýskaný hezoun a nejspíš nevěděla, co si o něm vlastně má myslet. Často spolu ale chodili jezdit na koních a ona ho postupně vzala na milost, a hlavně se skutečně zamilovala.
Život plný dobrodružství
Prožili spolu dlouhá desetiletí a patřili k nejstálejším dvojicích mezi hereckými kolegy. Božidara to ale se svým mužem neměla vždycky jednoduché. Adamovič přišel do slovenské metropole z Hlohovce a tehdy to pro něj bylo skutečné velkoměsto, protože tu například poprvé uviděl tramvaje. Ani na talentové zkoušky na akademii nebyl nijak zvlášť připravený, nicméně je složil a hned po škole dostal angažmá v Slovenském národním divadle. Jeho temperament byl skutečně pověstný a jeho život dramatický, skoro jako kdyby ho někdo vystřihl z filmového scénáře.
Přežil těžkou autonehodou, po které mu zůstala charakteristická jizva na tváři a kratší noha, pak zase zázrakem vyvázl z hořícího letadla. Nejhorší zkouškou ale pro Turzonovovou nejspíš byla jeho aféra z počátku 90. let, kdy ho mladá hotelová recepční, s kterou se zapletl, označila jako otce své nemanželské dcery Jozefíny. I když otcovství zpočátku popíral a nechal si udělat testy DNA, k dcerce se po čase přihlásil a snažil se o ni aspoň na dálku starat.
Kozí farma je málem zničila
Krátce po revoluci opustil divadlo, kde hrál dlouhá léta, a věnoval se hodně pedagogické činnosti na akademii v Bánské Bystrici, kterou pomáhal zakládat. Ani tehdy se s ním ale Turzonovová nedočkala klidnějších časů, protože vážně onemocněl rakovinou. Rozhodl se nespoléhat na tradiční medicínu a léčil se sám. Nejdříve si nasadil hladovku, kdy pil jenom debakterizovanou a demineralizovanou vodu, pak přidal speciální dietu, při níž pil čerstvě podojené kozí mléko od kozy, kterou měli doma na balkoně. Pravda je, že se skutečně uzdravil, ale pak zase rodinu finančně zruinoval, protože založil na venkově kozí farmu, která zkrachovala, a oni přišli o velkou část majetku.
Po celé jejich manželství se objevovaly fámy, že se rozvádějí, a herečka to jednou komentovala slovy, že je „rozvádějí snad každý týden a pokaždé v jiném městě“. To vše Božidara věrně snášela a na časté dotazy, jak to lze vydržet a jak to je vlastně s manželovými nevěrami, odpovídala s diplomatickým nadhledem: „Samozřejmě, chce to hodně úsilí, manželství je obtížné zaměstnání. A zejména v naší branži je to problém. Hodně však závisí na vašem rozhodnutí. Přestože by mohl člověk každé pondělí začínat nový život, když má jednou rodinu, nesmí vymýšlet. My jsme si oba přežili velmi mnoho vztahů – těch fiktivních. Takže po divadle, televizi, filmu, kde jsme všude prožívali zamilování a manželství, nepodléhal náš vztah tolika stereotypům,“ uvedla poměrně prostý důvod, proč zůstávala v manželství.
Filmem dlouho opovrhovala
Méně dramatická byla její kariéra. Už od mládí patřila k největším talentům své generace, o čemž svědčí i to, že hned po škole nastoupila do činohry Slovenského národního divadla. Čekala na ni i řada krásných filmových rolí, ale právě k filmu neměla dlouho zrovna kladný vztah. Nakonec ale tuto bariéru prolomila. Díky tomu je její neopakovatelné herectví zachováno v řadě televizních inscenací a filmů, které se dodnes těší diváckému zájmu, například Mladé víno nebo nezapomenutelná Božská Ema.
Božidara Turzonovová je hereckou legendou v tom nejlepším slova smyslu nejen pro milovníky divadla a filmu, ale i pro všechny kolegy, kteří o ní vždycky mluví s láskou a obdivem. Jeden z nich se o ní kdysi vyjádřil, že patří k herečkám, které zahrají dokonale i telefonní seznam, což je svého druhu skutečná poklona. Mnozí připomínají také její osobitý břitký humor, který by leckdo u takové dámy ani nečekal. I ona na ně nemůže zapomenout, protože tvrdí, že si ani tak nepamatuje ty četné role, které ztvárnila, ale spíše lidi, s kterými pracovala a podle nich má své zážitky zařazeny. Bohaté zkušenosti předávala herečka i mladým adeptům herectví a na mnohé své studenty může být právem hrdá – jsou mezi nimi ostatně jména známá i v Česku, třeba Szidi Tobias nebo Táňa Pauhofová.
