Článek
Když se řekne Les Charlots, většina francouzských diváků si vybaví především komedie ze 70. let. Původně ale tahle parta vůbec nevznikla kvůli filmu. Byla to hudební skupina.
V době své největší slávy tvořili skupinu Gérard Rinaldi, Jean Sarrus, Gérard Filipelli, Jean-Guy Fechner a původně také Luis Rego. Do filmů se společně pustili na začátku 70. let a velkou roli v jejich kariéře sehrál režisér Claude Zidi. Ještě před Blázny ze stadiónu spolu natočili například komedii Les Bidasses en folie. Ta se ve Francii stala velkým hitem – do kin na ni přišlo více než 7,4 milionu diváků.
Les Charlots přitom nikdy nebyli klasickým hereckým souborem. Jejich humor vyrůstal z hudebních vystoupení a hlavně z fyzické komiky. Pád, útěk, zmatek nebo naprosto špatně provedený sportovní výkon pro ně často znamenal víc než dlouhý dialog. A přesně na tom jsou postavení i Blázni ze stadiónu.
Pátý člen už chyběl
Původní sestava Les Charlots byla pětičlenná. Luis Rego ale skupinu před vznikem filmu opustil a v Bláznech ze stadiónu už se proto objevila pouze čtveřice. Gérard Rinaldi, Jean Sarrus, Gérard Filipelli a Jean-Guy Fechner tak dostali za úkol utáhnout celý film prakticky sami. Režisér Claude Zidi přitom jejich charakteristický styl nijak zásadně neměnil. Naopak ho využil naplno.
Příběh je jednoduchý. V Gravesonu se připravuje slavnost spojená s průchodem olympijské pochodně a čtveřice mladíků se do celé akce připlete. Z dobrého úmyslu se samozřejmě velmi rychle stane pořádný průšvih.
Olympijské symboly jako velký problém
Olympijská tematika je ve filmu vlastně samostatnou kapitolou. Blázni ze stadiónu totiž nepoužívají skutečné olympijské hry jako historickou událost. Claude Zidi vytvořil jejich vlastní, fiktivní olympijský svět. Film pracuje s pochodní, sportovními disciplínami, ceremoniály, medailemi i atmosférou velké sportovní události, ale všechno je posunuté do komediální roviny. Odborná studie o zobrazování olympijských her ve filmu jej přímo uvádí mezi snímky, které pracují s imaginárními olympijskými hrami.
Proto se kolem filmu objevuje i zajímavá historka o olympijských symbolech. Tvůrci neměli licenci na používání skutečných symbolů, proto se uchýlili k podvodu. Místo klasických kruhů pracoují s vlastními parodickými symboly. I samotná práce filmu s fiktivní olympiádou a především parodie celého olympijského prostředí nevychází z reality, byť se tak snaží tvářit. Na druhou stranu jde místy o parodii velice povedenou.
Pochodeň přinese katastrofu
Jedním z hlavních motivů je olympijská pochodeň. Místo aby její příchod proběhl důstojně, stane se samozřejmě další záminkou ke zmatku. Organizátoři připravují velkou slavnost, jenže do celé věci vstoupí čtveřice Les Charlots. Výsledkem je přesný opak toho, co by člověk od slavnostního olympijského ceremoniálu čekal.
Film si tak nedělá legraci pouze ze sportovců. Terčem jsou také oficiality, ceremoniály a všechno to slavnostní pozlátko, které kolem velkých sportovních akcí vzniká. A to je podle mě jedna z věcí, která filmu pomáhá i dnes. Humor není postavený pouze na tom, že někdo spadne. Les Charlots si berou na mušku celý svět kolem sportovních hvězd.
Když se na film člověk dívá dnes, jedna věc je okamžitě patrná. Ta atmosféra jižní Francie není vytvořená ve studiu. Velká část filmu vznikala v Gravesonu v Provence. Sportovní scény se natáčely také v Avignonu, včetně tamního stadionu, a štáb zavítal rovněž do Barbentane a okolí. Avignonský stadion, který byl otevřen v roce 1969, tak jen několik let po svém vzniku posloužil jako filmová lokace. Díky tomu film nepůsobí jako studiová komedie. Postavy běhají skutečnými ulicemi, mezi skutečnými domy a v prostředí, které má samo o sobě výrazný charakter.
Humor je hlavně o pádech, běhání a chaosu
Blázni ze stadiónu rozhodně nejsou film, u kterého by člověk čekal komplikovaný scénář. Claude Zidi dobře věděl, co od Les Charlots funguje. Nechal je běhat, padat, převlékat se, plést se do sportovních disciplín a dělat věci, které by normální člověk raději vůbec nezkoušel.
Fyzická komika je hlavním motorem filmu. Čtyři hrdinové se dostávají z jedné situace do druhé a téměř pokaždé ji ještě zhorší. Dnes může některý humor působit jednoduše, jenže v roce 1972 to přesně odpovídalo tomu, proč byli Les Charlots tak populární.
Jedním z vedlejších herců je Jacques Seiler, který hraje trenéra národního týmu. Pro fanoušky Les Charlots nejde o náhodné obsazení. Seiler totiž hrál už v předchozích Les Bidasses en folie seržanta Belleca. Ve sportovní komedii se jeho postava opět chová jako někdo, kdo se snaží čtveřici dostat do latě. Jde o jeden z drobných odkazů na předchozí film. Jenže s Les Charlots je těžké něco „dostat do latě“ na dlouho.
Ve Francii to byl obrovský hit
Do francouzských kin film přišel 22. září 1972 a rozhodně nezapadl. Celková francouzská návštěvnost dosáhla 5 744 270 diváků. Pro Clauda Zidiho šlo o další velký úspěch krátce po Les Bidasses en folie. Film se dostal také do zahraničí. V Indii byl uváděn pod názvem Crazy Boys of the Games a byl tam velice úspěšný.
Úspěch Bláznů ze stadiónu samozřejmě neznamenal konec Les Charlots. Naopak. V sedmdesátých letech následovala celá řada dalších filmů. Jenže jejich největší éra jednou skončila. Nutno však říct, že na ně lze jen těžko zapomenout.
Zajímavé je, že Blázni ze stadiónu se ještě v novém tisíciletí dočkali dalšího života. Ve Francii vyšli v roce 2018 na DVD v kolekci filmů Les Charlots. A po delším čekání, které souviselo mimo jiné s otázkami práv, následovalo 25. června 2025 vydání na Blu-ray/DVD.
Zdroje:
https://www.lequipe.fr/Cyclisme-sur-route/Article/Les-nanars-du-sport-1-3-les-fous-du-stade-l-histoire-de-la-rencontre-des-charlots-avec-les-jo/1278399
https://www.vtelce.cz/blazni-ze-stadionu-podvod-se-symboly-tajnosti-primo-na-place-a-utek-herce-tesne-pred-prvni-klapkou/
https://cool.iprima.cz/novinky/osobiti-inteligentni-a-vtipni-blazni-ze-stadionu
https://www.allocine.fr/film/fichefilm_gen_cfilm=47994.html
https://jeanregardedesfilms.blogspot.com/2018/12/les-fous-du-stade-claude-zidi-1972.html
