Článek
Když se řekne Patrik Stoklasa, většině lidí se vybaví usměvavý kluk s přirozeným projevem a energií, která na pódiu působila nenuceně. Pocházel z Holýšova na západě Čech a už od dětství bylo jasné, že klasická cesta ho úplně nenaplňuje. Vedle studia na střední škole ve Stodě se proto rozhodl rozvíjet to, co mu šlo nejvíc, a to hudbu.
SuperStar jako odrazový můstek
Na pražské konzervatoři studoval populární zpěv pod vedením Lídy Nopové, která vedla celou řadu výrazných osobností české hudební scény. Stoklasa ale nebyl „jen“ zpěvák. Hrál na několik nástrojů – od flétny přes klarinet až po housle – a právě tahle všestrannost z něj dělala typ interpreta, který se neztratí ani mimo hlavní proud. Ještě před televizní slávou na sebe upozornil v soutěži Zlíntalent, kde získal ocenění novinářů. Nebyl to sice masový úspěch, ale naznačil, že má potenciál oslovit širší publikum.
Širší veřejnost si ho začala spojovat až s první řadou Česko hledá SuperStar. V době, kdy reality show v Česku teprve nabíraly dech, působil Stoklasa přirozeně, ne jako „rychlokvaška“, která se vzala odnikud. Možná i proto si získal sympatie diváků.
Do finále sice nedošel, když soutěž opustil dobrovolně, ale zpětně to nepůsobí jako prohra. Spíš jako moment, kdy si uvědomil, že nechce být jen „produktem“ televizního formátu. SuperStar mu každopádně otevřela dveře k dalším projektům a kontaktům.
Divadlo jako druhý domov
Po zkušenosti s televizí se víc ponořil do herectví. Působil například v Divadle Semafor nebo v muzikálovém Divadle Broadway. Právě tam mohl naplno využít kombinaci zpěvu a herectví, která mu byla vlastní.
Na jevišti nepůsobil jako někdo, kdo si potřebuje něco dokazovat. Spíš jako člověk, který si je jistý tím, co dělá, a to je u mladých interpretů poměrně vzácné. Kolegové na něj vzpomínají jako na někoho, kdo byl profesionální, ale zároveň lidský a bez hvězdných manýrů.
Osudná noc, která všechno změnila
19. října 2004 se Stoklasa vracel z vystoupení v Olomouci zpět do Prahy. V autě seděl mimo jiné i zpěvák Karel Černoch. Cesta, která měla být rutinní, skončila vážnou dopravní nehodou. Zpěvák utrpěl těžká zranění a byl převezen do Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně. Prognózy byly hned od začátku velmi nepříznivé, lékaři mluvili o minimální šanci na přežití a vysokém riziku trvalých následků. O několik dní později se rodina rozhodla pro nejtěžší možné řešení. 23. října 2004 byl odpojen od přístrojů. Bylo mu pouhých 22 let.
Právě Karel Černoch, který zemřel o tři roky později na rakovinu, si smrt mladého muže vyčítal, byť se na ní nijak nepodílel ani ji nezavinil. „Říkal, že kdyby seděl na jiném místě, tak Patrik, mladý kluk, mohl žít. Uvnitř sebe to hodně řešil, pral se s tím, a myslím, že to nastartovalo tu jeho nemoc. Nejsem lékař, ale co jsem se bavil s odborníky, připouštějí, že takový stres mohl být zásadním faktorem,“ vysvětloval Černochův syn Marek.
Navždy spojen se Semaforem
Na jeho pohřeb dorazila řada osobností české kulturní scény. Pro mnohé to nebylo jen rozloučení s kolegou, ale i s někým, kdo mohl výrazně ovlivnit další vývoj české muzikálové a popové scény. „Byl to kluk, který měl respekt u odborníků, což se v jeho věku podaří málokomu. Uznávali ho a ctili - a zároveň ho milovalo publikum. Vždy sklízel ten největší potlesk na otevřené scéně,“ vzpomínal spoluautor Rebelů Zdeněk Zelenka.
Principál Semaforu Jiří Suchý tehdy řekl, že jeho jméno zůstane s divadlem spojené natrvalo. „Nepobyl mezi námi dlouho a osud se k němu zachoval velmi nevlídně,“ uvedl Suchý. Dnes by Patriku Stoklasovi bylo přes čtyřicet. Pravděpodobně by měl za sebou stabilní kariéru, možná vlastní projekty, možná úplně jinou životní cestu. To už se bohužel nikdy nedozvíme.
Zdroje: idnes.cz, zeny.iprima.cz, vlasta.cz, blesk.cz, irozhlas.cz
