Článek
Syn Bolka Polívky byl jako kluk malý a tlustý. V dětském kolektivu se to neodpouští, spolužáci ho týrali fyzicky i psychicky. „Zažil jsem velkou šikanu. Ještě jsem byl malý a tlustý. Nechápal jsem, co se děje. Děcka jsou zlá a krutá. Psychicky i fyzicky mě ostatní týrali,“ přiznal Jan Polívka v podcastu (ne!)ZÁVISLÁ. Všechno bylo samozřejmě umocněno tím, že pochází ze slavné rodiny, což o něm téměř každý věděl. V jeho případě se tak jasně ukázalo, že pocházet ze slavné rodiny může přinášet celou řadu nepříjemností.
Láska k divadlu naštěstí zůstala
Bolek Polívka má Honzu se svojí poslední manželkou Marcelou Polívkovou (za svobodna Černou). Vzali se v roce 2020 a mají ještě syny Františka Antonína a dceru Marianu. Vlastně až s paní Marcelou tak Bolek Polívka porušil své předsevzetí, že pro každého svého potomka „zařídí“ jednu maminku. Dceru Kamilu má se Stanislavou Polívkovou, dceru Annu s bývalou milenkou Karla Gotta, herečkou Evelynou Steimarovou a syna Vladimíra s francouzskou kráskou Chantal Poullain.
Zatímco z Anny a Vladimíra jsou dnes skvělí herci, Jan Boleslav měl na tuto profesi dlouho „alergii“. Což se mu samozřejmě nelze divit, vždyť částečně byl šikanovaný právě proto, že jeho otec je slavný herec. Děti na něj neustále křičeli hlášky z filmu, ve kterých Bolek Polívka hrál. „K herectví jsem si vytvořil takovou nenávist,“ přiznal dvacetiletý mladý muž. Tento pocit ale naštěstí nepřekonal jeho lásku k divadlu. Studuje na JAMU fyzické a autorské divadlo. Cesta však byla kostrbatá. Dlouho to vypadalo, že bude úplně mimo obor, který by měl cokoli společného s jeho rodinou. „Chtěl jsem si dokázat, že dokážu dělat něco jiného. Asi to bylo moje ego.“
Sport mu hodně pomohl
Na druhou stranu je pravda, že Jan slavil úspěchy jako velice nadějný basketbalista. A tatínek na něj byl právem hrdý. „Jenda s Tygry Brno byli mistry republiky. Mám z něj radost,“ dmul se před časem pýchou legendární herec. Mimochodem, byl to právě sport, díky kterému se Honza vymanil ze šikany. „Měl jsem štěstí, že jsem začal dělat sport velmi brzy a našel jsem si svou partu v basketu, což je pro kluka důležité. Tloušťka zmizela, výška se přidala, takže se to začalo měnit, ten sociální stav. Už si na mě netroufli,“ vysvětloval.
To, že se nakonec rozhodl pro divadlo a vidinu profesionálního sportu pověsil na hřebík, z čehož byl nejprve zoufalý. „Obíhal jsem vysoké školy na dny otevřených dveří, pokukoval jsem po kondičním trenérovi, filozofii, jazyky…,“ vypočítával, co všechno se mu honilo hlavou. Dnes je rád, že naváže na rodinnou tradici. A co si budeme povídat, vítá to i Bolek Polívka. Byť se jeho syn setkává i s tím, že mu slavný tatínek vyšlapává cestičku. „Vždycky bude někdo, kdo si bude myslet, že mám protekci. Ale já to chci dělat do té doby, kdy budu cítit, že tam ta láska je.“
Svého otce nezapře
Jan Boleslav k divadlu dle svých slov dozrál. „Snažím se to vnímat, že je to moje cesta, moje láska, kterou mi nikdo nevštípí, nikdo mě to nenaučí,“ zamýšlel se nad svou vlastní definicí toho, co dělá. Stejně jako téměř všechny děti Bolka Polívky je i Jan svému otci hodně podobný. Rysy hereckého barda jsou v jeho tváři jasně patrné. Naštěstí dnes už kvůli tomu, že je Polívka, žádná šikana nehrozí.
Mimochodem, Jan je také velmi talentovaný výtvarník. Věnuje se malování a svá díla vystavuje v rámci nejrůznějších vernisáží. „Ze svých dětí jsem nadšený, někdy mi to až vhání slzy do očí,“ přiznal před časem Bolek Polívka.
Zdroje: extra.cz, aplausin.cz, blesk.cz, dotyk.cz, super.cz
