Článek
Manželka Roberta Jaškówa (56), sympatická Petra, se také částečně pohybuje ve světě showbyznysu, má zkušenosti z divadelního prostředí a dnes se věnuje především koučinku a osobnímu rozvoji. Právě díky tomu má pochopení pro nepravidelný rytmus herecké práce, který se často mění podle projektů.
Děti k umění nevede
Seznámili se poměrně nenápadně v divadle, kde ona pracovala jako nápověda a on zkoušel. Postupně z toho vznikl vztah, který trvá už dlouhé roky. Působí jako sehraný pár. Společně vychovávají syny Jana a Jakuba a nejmladší dceru Marianu. „Děti máme tři a jsou skvělý. Máme nejmladší Marianku a dva o kousek starší kluky. Začínají být pěkně drzí. Jdou pomaličku do puberty,“ usmíval se. Zajímavé je, že oba kluci jsou v podstatě jeho kopií, dcera zase vyrostla v krásnou mladou slečnu.
Zatímco Mariana má blízko k tanci, oba synové jsou spíš uzavřenější a pozornost příliš nevyhledávají. A rodiče je do ničeho netlačí. „Své děti k umění záměrně nevedu a nenabádám. Oni sami to nevyhledávají,“ přiznal herec. Robert Jašków každopádně zůstává zajímavým paradoxem: na obrazovce často nepříjemný, v soukromí spíš klidný a ukotvený.
Robert Jašków se nedávno pochlubil syny a krásnou dcerou
Záporáci jako herecká výzva
Kdykoliv se ve filmu nebo seriálu objeví postava, která má divákům trochu zvednout tlak, je dost pravděpodobné, že ji hraje právě Robert Jašków. Není to náhoda. Jeho výraz, hlas i schopnost vystavět napětí z něj dělají ideálního představitele komplikovaných, často nejednoznačných charakterů. A i když hraje „ty špatné“, rozhodně nepůsobí ploše, spíš naopak.
Diváci si ho dlouhodobě spojují například s postavou doktora Máry ze seriálu Ordinace v růžové zahradě, kde působí už řadu let. Vedle televize ale zůstává pevně ukotvený hlavně na divadle. Ve Švandově divadle patří k oporám souboru už více než dvě dekády a pravidelně se objevuje i na dalších scénách, třeba v Divadle Kalich. Právě divadlo je pro něj podle všeho pořád základ, ke kterému se vrací.
Nálepka „záporáka“ se s ním táhne už od filmu Smrt pedofila, kde ztvárnil výrazně kontroverzní postavu učitele. Od té doby mu podobné role přicházejí často a on se jim nebrání. Naopak, nijak ho to neštve. „Vůbec, já mám ty své záporáky rád. Ale ve skutečnosti jsem těch kladných postav zahrál možná víc než těch záporných,“ vysvětloval.
Zajímavé je, že jeho vlastní povaha má k těmto postavám poměrně daleko. Působí spíš klidně, civilně a bez potřeby na sebe za každou cenu upozorňovat. Možná i proto jeho záporné postavy fungují, nejsou přehrané, ale uvěřitelné.
Od medicíny k DAMU
Herectví přitom nebylo jeho první volbou. Původně koketoval s myšlenkou studovat medicínu. Nakonec ale zvítězila praktičtější úvaha (a mimo jiné i nechuť k latině), a tak zamířil na DAMU. Paradoxně si pak „lékařský sen“ částečně splnil alespoň na obrazovce.
Pracovní tempo má dlouhodobě vysoké, a tak si vědomě hledá způsoby, jak vypnout. Jedním z nich je práce se dřevem. Ve své dílně tráví čas výrobou různých věcí, od drobností po větší projekty. Je to pro něj protipól k herectví, kde je hlava v permanenci. „Dřevo je jeden z mých nejlepších kamarádů, proto s ním rád pracuji. Je to živý materiál, živá příroda, což mě strašně nabíjí,“ tvrdil herec. Vedle toho samozřejmě hraje prim rodina. A právě ta je v jeho životě stabilním bodem.
Zdroje: prozeny.cz, vlasta.cz, dotyk.cz, zeny.iprima.cz, extra.cz
