Článek
Kdyby uměl střílet očima, Jan by byl jako řešeto už během prvního setkání se svým budoucím tchánem. V té době mezi nimi ještě nebylo nic osobního. Ovšem otec jeho lásky měl jasnou představu o tom, jak by měla jeho holčička žít. A hlavně s kým. Takže když si přivedla pohledného, ale nijak finančně zajištěného Honzu, byl oheň na střeše. Vztahy mezi dvěma muži se tak ocitly na bodu mrazu a během následujících let se to k lepšímu nezměnilo. Spíš naopak. Pak ale stačil jeden okamžik, aby se běh dějin jedné rodiny otočil vzhůru nohama.
Vždycky se pohádali
Honza měl jedno velké štěstí, tím byla jeho partnerka Klára. Nikdy nepodlehla tlaku svého otce, nakonec i matky, která dělala to, co chtěl její manžel. Uměla se rodičům postavit i za cenu toho, že budou nějakou dobu „na kordy“. A že takových momentů bylo! „Hodně jsem si na ní cenil, že se na věci dokázala podívat s nadhledem. Viděla, že mi její táta křivdí. Už proto, že člověk přeci není špatný, když nemá na kontě miliony. Navíc, dnes mám takovou práci, že svoji rodinu zajistím bez problémů,“ uvažoval sympatický Jan. Vždycky ho mrzelo, jak na tom s tchánem jsou. Ale nijak se z toho nehroutil.
Nejhorší byly chvíle, když se scházela celá rodina. Když měli oba muži trávit čas v jedné místnosti, většinou z toho byla pohroma. „Postupem času jsme se naučili jeden druhé vystát alespoň na pár minut. Povídat jsme si ale nemohli o ničem. Z principu měl na vše opačný názor, argumenty nepomáhaly.“ Postupem času se s tím rodina nějak naučila fungovat. A Honza s Klárou omezili návštěvy na minimum. Byť to mladou ženu mrzelo, hlavně s mámou měla vždy dobrá vztah.
Všechno viděl jako na dlani
Někdy ale zasáhne osud způsobem, který leccos vyřeší. Po půl roce se Honza s Klárou chystali k jejím rodičům. Rychlý obě, káva a pryč, tak to bylo v plánu. Jenže plány jsou jedna věc, realita úplně jiná. Honza se šel vždy, když byl na návštěvě z rodičů své manželky, projít po okolí. „Měli tam krásně. A navíc jsem nechtěl být v době s tím pánem. Takže jsem vyrazil a měl rozmyšleno, že to půl hodinky jsem zpět. Chtěl jsem se také podívat, jestli nerostou houby. Takže jsem šel i mimo cesty.“ Když se vracel, doslova vylezl z houští a nestačil se divit.
Jako na dlani měl před sebou tchána a sousedku. Stáli k němu oba bokem, objímali se. ani jeden ho neviděli, než se Honza přiblížil jen na pár metrů. „Přistihl jsem je přímo při tom, líbali se, něco si šuškali. Nahlas jsem pozdravil a nahodil úsměv. Věděl jsem, že od té chvíle mám tchána v hrsti.“ Bylo to přesně tak. Tchán začal cosi koktat, pak ale uznal, že výmluvy nemají cenu. Doběhl Honzu, který se loudal domů a začal do něj všemožně „hučet“. Pro mladého muže to byl krásný pocit. Chlap, který ho roky nenáviděl, před ním teď skoro lezl po kolenou. Prosil, aby to neříkal jeho manželce, sliboval, že udělá cokoli.
Dal mu dvě podmínky
Honza váhal. Bude muset v podstatě lhát kvůli někomu, o kom ví, že kdyby to bylo naopak, neváhal by ho potopit. Nakonec se ale rozhodl, že dá tchánovi šanci. „Sdělil jsem mu, že nic nepovím, ale mám dvě podmínky. Za prvé to se sousedkou hned ukončí. A za druhé náš vztah bude normální, už žádná nenávist a hádky. Oboje okamžitě přijal.“ Tehdy se tak konal první oběd, kdy si oba muži mohli normálně promluvit o všem možné. Nikdy nechápal, co se děje. Ani jeden to ale nevysvětloval. Odbyli to tím, že to tak prostě je.
Kupodivu také zjistili, že když si necházejí klacky pod nohy, mohou spolu bez problémů vycházet. A mají také témata na diskusi. „Vlastně to byl v pohodě chlap. Zajímal se o mou práci, konečně jsem mu mohl vysvětlit, že jeho holčička se opravdu nemá špatně. Věřím, že to pochopil.“
Zdroj: autorský článek
