Článek
Láska má mnoho podob. Někdy ale ani ta největší nedokáže překonat překážky, které vznikly už v dávné minulosti. Zkrátka ne každý se dokáže vypořádat s informacemi o svých blízkých tak, aby je dokázal hodit za hlavu. Pro Iva se den jeho plánované svatby stal do té doby nejhorším v životě. Všechno, co si maloval na růžovo, se najednou zhroutilo jako domeček z karet. Stačilo k tomu pár vět a nebývalá upřímnost maminky jeho drahé polovičky. Nikdy si nedokázal představit, že by utekl z vlastní veselky. Přesto to udělal.
Věřil, že spolu budou navěky
Rozhodně se nedá říct, že by Ivo pohlednou Markétu přestal milovat. Vlastně ji miloval od prvního setkání. Poprvé ji spatřil ve frontě na jednom úřadě. Dal se s ní do řeči, oba se tehdy nudili a čekali několik hodin. Uteklo jim to rychle. „Bál jsem se jí říct o telefonní číslo. Nakonec jsem si dodal odvahy těsně před tím, než ji zavolali k přepážce. Dala mi ho s tak krásným úsměvem, na který se snad ani nedá zapomenout,“ vzpomínal sympatický chlapík. Tedy si řekl, jak krásné by bylo, kdyby se tahle holka jednou stala jeho ženou.
Uběhlo několik let a chybělo opravdu velmi málo k tomu, aby se vzali. Do té doby překonali řadu překážek včetně úmrtí jejího otce, ztráty jeho zaměstnání a nakonec i smrti jeho milované babičky. Nic je nedokázalo rozdělit. „Věřil jsem, že jsme si souzeni, že spolu zůstaneme opravdu navěky, jak se říká. Jenže když je člověk nejvíc šťastný, přijde něco, co ho srazí zpátky na zem. Jakoby někdo nechtěl, abychom létali s hlavou v oblacích.“ Ivo a Markéta naplánovali malou svatbu, pozvali jen rodinné příslušníky a pár nejbližších přátel. Nic to neměnilo na tom, že se na velký den oba moc těšili.
Pravda byla hodně ošklivá
Když si ráno v den obřadu šel zaběhat, cestou zpět potkal svoji tchyni. Říkal jí tak už několik měsíců. Byli spolu vždycky v pohodě. „Vypadala hodně zle. Nevyspalá, ubrečená. Napřed jsem chtěl dělat, že ji nevidím. Nechtěl jsem, aby byla v rozpacích. Ale viděla mě a sama na mě zamávala. Tak jsem k ní šel. Dodnes si vyčítám, že jsem tehdy nezůstal v posteli a musel si dát svých pět kilometrů.“ Koukala na něj takovým způsobem, že mu hned došlo, že je něco hodně špatně. Nejprve si myslel, že jde o jejího manžela. Možná hádka, možná rozchod, těžko říct. Byl ale vedle, jak se měl brzy dozvědět.
Maminka jeho vyvolené mu svěřila, že celou noc nespala a přemýšlela o tom, zda má říct to, co ji tíží, nebo mlčet. Nakonec se rozhodla jít s pravdou ven. Dobře si totiž uvědomovala, že její dcera svému nastávajícímu zamlčela jednu, z jejího pohledu velmi podstatnou věc. „Začala mi vyprávět o tom, jak byla Markéta závislá na alkoholu. Co všechno dělala a s kým. Byl to příběh jako z nějakého dramatu, v Hollywoodu by podle toho možná natočili kasovní trhák. Dělalo se mi víc a víc zle. Fyzicky i psychicky. Nakonec jsem se pozvracel,“ přiznal smutně Ivo.
Svatbu zrušil, nemohl jinak
I když se ho snažila povzbudit slovy, že to bylo dávno a že dnes je její dcera jiný člověk, nepomohlo to. Jen ta představa byla pro Iva strašná. „Dozvěděl jsem se třeba to, že spala s muži jen proto, aby měla na panáka. Nebo za láhev vodky. To jsem nemohl akceptovat. Už tuplem ne, že jsem se to nedozvěděl od ní.“ Ivo měl před sebou tmu. Ví jen z náznaků, jak se dostal pro své věci, jak sedl do auta a odjíždí. Dnes ví, že riskoval život nejen svůj, ale i dalších účastníků silničního provozu. Chtěl ale rychle pryč od všeho a od všech.
Nevěděl, kam jede. Asi za hodinu zastavil a napsal svým rodičům zprávu, že je v pořádku, ale ať všem řeknou, že se svatba ruší. Pak si vypnul telefon. „Možná jsem takto jednat nemusel. Ale stejně bych si ji nevzal, tak to asi bylo jedno. Nikdy už jsem ji nechtěl vidět.“
