Článek
Hektická doma, během které se hodila každá pomoc. Kdo někdy stavěl dům, tak ví, co všechno to obnáší. Tím spíš v době, kdy se ceny za materiál či energie mohou zvednou prakticky ze dne na den. Proto se Ivě a jejímu manželovi náramně hodilo, když jim jeho maminka nabídla, že jim dá poměrně velkou finanční částku. Konkrétně šlo o 450 tisíc korun, za které dle svých slov nic nechce. Prý jí udělá radost, když je budou investovat do svého bydlení. Vypadalo to až moc krásně, o čemž se partneři brzy přesvědčili.
Peníze byly krásným gestem, ale…
Nejprve se zdálo, že žádný háček v nezištném daru tchyně není, Iva byla maximálně spokojená. „Měly jsme takový vztah, který se dal označit vzájemným ignorováním. Ne, že bychom se nesnášely. Ale také jsme si nepadaly kolem krku,“ vysvětlovala sympatická plavovláska s tím, že díky gestům s penězi v jejích očích tchyně stoupla hodně vysoko. I když Iva přiznává, že v ní hlodal červíček pochybností a sama sebe se ptala, co za tím asi je, nakonec pochybnosti hodila za hlavu. Samozřejmě i proto, že financovat stavbu domu nebyla žádná legrace.
Dar tchyně znamenal, že si manželé mohlo dovolit nižší hypotéku. Což se vždycky hodí. Když se manželova maminka chodila na stavbu často koukat, Iva to nijak neřešila. „Říkala jsem si, že je prostě zvědavá, to bylo v pořádku. Když byl domů konečně hotový, stejně jsem neřešila nic jiného, než milion věcí se zařizováním. Ani mi tak nepřišlo, že tchyně je u nás stále častěji.“ To ale byla spíš taková „palebná příprava“, to nejhorší z pohledu Ivy mělo teprve přijít.
Oznámila, že si místo v domě zaplatila
Jednoho dnes se totiž maminka manžela Ivy objevila před dome, přivezl ji taxík. A řidič začal z kufru vozu vyndávat kufr, tašky a další věci. „Tak mě tu máte, děti,“ prohlásila ta dáma a usmívala se od ucha k uchu. Aniž by komukoli cokoli řekla, případně se domluvila, tak se zkrátka rozhodla, že se k synovi a jeho partnerce nastěhuje. „Polil mě studený pot. Taxikář viděl naše výrazy a ptal se, jestli to je takhle v pořádku. Tchyně mu odpověděla, že samozřejmě ano.“ Když auto odjelo, Iva se konečně zmohla na první slova.
Samozřejmě chtěla vědět, co to má znamenat a jak si to tchyně představuje. „Pamatuji si, jak zvážněla. A s ledovým klidem oznámila, že si své místo přeci zaplatila, tak ať ji laskavě ubytujeme. Dodala, že si klidně nechá na vlastní náklady vybudovat vlastní vhod, aby nás tedy neobtěžovala. Chtělo se mi brečet.“ Ani syn „odvážné“ dámy nic nezmohl. Manželé zjistili, že pustila byt, takže vlastně v tu chvíli neměla kde bydlet.
Pokud by ji odmítli, zůstane na ulici, měla to prostě výborně vymyšlené. Uplynulo už několik měsíců, tchyně v domě stále bydlí a nezdá se, že by na tom chtěla něco měnit. „Jsme z toho zoufalí. Ale nevíme, co dělat. Vyhodit ji nemůžeme, když sama nechce odejít. Nikoho jiného nemá. Vypadá to, že na nás políčila past, ze které se jen tak nedostaneme,“ doplnil Iva.
Zdroj: autorský článek
