Článek
Rodinné vztahy nikdy nebyly věcí, na kterou by si Ilona potrpěla. Brala to tak, že se svými rodiči a rodiči svého partnera chce vycházet, ovšem nejdůležitější pro ni vždycky bylo, co se děje u ní doma. Brala to tak, že i kdyby byla se všemi lidmi na světě na kordy, tak svoji rodinu chce mít v pořádku. Přesto ji nikdy nenapadlo, jak nepříjemně se situace s jejími nejbližšími vyvine. Jejich tchyně v podstatě může za to, že i do té doby fungující manželství momentálně balancuje nad propastí a je jen otázka času, kdy se do ní nenávratně zřítí.
S tchyní nejprve neměla problém
Když Ilona potkala Marka, byli oba nezadaní. Ne, že by šlo vyloženě o lásku na první pohled, byli si však od začátku velice sympatičtí. Začali se scházet, randili, užívali si společných chvil. Nikam se nehnali. „Ty začátky jsou nejkrásnější, nechtěli jsme o ně přijít. I s rodiči toho druhého jsme se seznámili vlastně až po téměř roce, co jsme byli spolu. V té době už to bylo vážné, takže jsme uznali za vhodné ten krok udělat,“ vzpomínala sympatická plavovláska. S tchánem ani tchyní neměla problém. Působili na ni jako fajn lidi, na druhou stranu si nijak nepřála, aby se s nimi stýkala víc, než bylo nutné. Tedy rodinné oslavy, nebo když někdo potřebuje pomoct.
Nějaká kafíčka, telefonování si apod., to nebylo nic pro ni. Soustředila se na svůj vztah, na budování vlastní rodiny. „Nebylo to tak, že bych lidi kolem sebe neměla ráda. Nikdo pro mě ale nebyl ta důležitý, jako manžel a později zejména dcera.“ Právě malá Simonka, která se narodila necelé dva roky po svatbě Ilony a Marka, dělala mladé ženě obrovskou radost. Ale samozřejmě přišly i starosti, na které však byli oba manželé připraveni. Miminko bylo plánované, dobře věděli, do čeho jdou.
Dorazila bez ohlášení
Když Ilona přivedla Simonku z porodnice, začal kolotoč, který oba dva partnery vyčerpával. Holčička nebyla klidné miminko, navíc trpěla na bolení bříška. „Celé noci jsem s ní dělala dřepy, aby usnula. Často jsem byla opravdu hodně vyčerpaná. Ale Marek fungoval bezvadně. I když chodil do práce, tak pomáhal, jak jen pomohl. Takže to bylo složité, ale zvládali jsme,“ uvedla Ilona. Přesto se ale stalo to, že jednoho dne u nich před bytem zazvonila manželova maminka. Dorazila bez pozvání, dokonce i bez ohlášení. S vítězoslavným úsměvem hlásila, že jim jde pomoct.
Nutno říct, že Ilona byla v první fázi ráda. Mohla si na pár hodin lehnout, alespoň částečně dospat dny a noci, kdy byla na nohou. „Tchyně se nastěhovala do pokoje pro hosty. Lépe řečeno do budoucího pokojíčku dcery. Ta ale byla s námi v ložnici v postýlce, takže to nebyl problém. Myslela jsem, že zůstane dva, tři dny, pak zase pojede domů. Jsou to ale tři měsíce a ona se nehodlá hnout.“ Ilona jí několikrát říkala, že může odjet domů, že už všechno zvládá. Tchyně o tom ale nechtěla ani slyšet. Tvrdila, že její syn má svých starostí dost, takže to musí být ona, kdo ho zastoupí u miminka.
Uvažuje o odchodu
Ilona přiznává, že si prochází peklem. Tchyně je schopna se v noci zjevit v jejich ložnici, nakupovat věci, o které nikdo nestojí, zvykat svoji vnučku na stravu, kterou její rodiče rozhodně nepreferují atd. „Mám pocit, že jsem ve zlém snu. Manžel ale nechce zasáhnout. Nevím, buď se mámy bojí, nebo je mu to prostě pohodlné. Ale já už nemohu. Chci svoji domácnost, svůj život, své soukromí.“ Nevypadá to však, že by se mělo něco změnit.
Mladá žena už ale reálně uvažuje o tom, že vezme dceru a odstěhuje se. „Přemýšlím nad tím. Nevím, Marek je super chlap i táta, nechci mu tohle udělat. Ale nemohu dál. Jsem teď hlavně psychicky vyčerpaná a může za to tchyně. Bojím se o naše manželství. Teď je to kdo s koho, buď já, nebo tchyně,“ přiznala zoufalá matka a manželka. Jestli se pro radikální krok nakonec rozhodne, zatím není jasné. Zřejmě by to byl zároveň konec jejího manželství.
Zdroj: autorský článek
