Článek
Měl to být nejkrásnější den jejího života, na který bude až do smrti vzpomínat. První část se nepovedla, ta druhá bezesporu ano. Vlastní veselka se pro Ilonu změnila v hroznou noční můru. Od inkriminovaného dne utekly už dva roky, přesto se z toho stále nevzpamatovala. Je bez partnera, mužům prostě nevěří. S ohledem na to, čím si prošla, se jí asi ani nelze divit. Přitom to dlouho vypadalo naprosto báječně, byla zamilovaná až po uši a těšila se, co přinese budoucnost. Ani v nejhorším snu si však nepředstavovala, jak to může dopadnout.
Cítila se s ním jako princezna
Po boku Antonína strávila téměř pět krásných let. Věřila, že je to ten pravý, že budou mít děti a zestárnou spolu. Potkali se v době, kdy měli oba partnery. Přesto velmi brzy zjistili, že k sobě chovají jisté sympatie. „Byl to takový chlap ze staré školy. Sice mu v tehdy bylo šestadvacet, ale choval se jako Oldřich Nový ve starých filmech. Mě to hrozně imponovalo, připadala jsem si důležitá, chtěná a později i milovaná.“ Nutno říct, že Ilona v době, kdy se seznámila se svým budoucím manželem, chodila s mladším partnerem, který měl jiné zájmy, než plánování společné budoucnost.
Rozchod plánovala bez ohledu na Antonína, jejich setkání to vlastně jen uspíšilo. On to měl podobně. S bývalou partnerkou se odcizili, když začala studovat v zahraničí. Vídali se málo, jejich vztah zkrátka neměl budoucnost. „Myslím, že jsme se potkali ve vhodné době. Naše vztahy víceméně vyšuměly, mohli jsme se věnovat jeden druhému.“ Začali spolu chodit a mladá žena si velmi brzy dokázala představit, že s tímto mužem založí rodinu. Nejprve ale chtěli poznat svět, užívat si jeden druhého a všechno, co život přináší.
Dokonalost zmizela během chvíle
Po roce spolu začali bydlet, další zhruba tři roky pracovali, aby vydělané peníze investovali do cestování, dobrého jídla a dalších koníčků, které je spojovaly. Když ji pak Antonín požádal o ruku, byla na vrcholu blaha. Začali plánovat veselku a šetřit peníze nejen na svatbu, ale také na budoucnost. „Věděli jsme, že chceme děti, minimálně dvě. A oba jsme zodpovědní, takže jsme chtěli mít nějakou finanční rezervu. Měli jsme ale dobré práce, nebyl to problém.“ Zkrátka vše vypadalo ideálně. Oba si také rozuměli s rodiči svého partnera. Budoucí tchyně Adély se v mladé ženě vzhlédla, měla ji moc ráda.
Právě přátelství těchto dvou ale paradoxně nakonec mohlo za to, že se Adéla s Antonínem rozešli. Navíc způsobem, který si většina lidí raději ani nepředstavuje. Ten víkend si bude pamatovat navždy. „Veselku jsme naplánovali na léto, na prázdniny. Zamluvili jsme jeden areál na celý víkend. Obřad měl být v neděli. Hosté se sjížděli už v pátek. A v sobotu jsem si večer sedla s Tamarou, to byla moje tchyně. Nepila jsem, ale ona až moc. Bohužel začala mluvit a byla až příliš upřímná,“ smutně zavzpomínala Adéla.
Dozvěděla se pravdu
Stačily dvě hodiny, které členům dvou rodin změnily život. „Klopila do sebe jedno víno za druhým, pak si dala několik panáků. Měla dost. Najednou se na mě koukla a s tím, že mi to musí říct, jinak se sebou nevydrží. Nechápala jsem, co tím myslí.“ Během následujících minut se Adéla dozvěděla tajemství svého miláčka, se kterým se nedokázala smířit. Tedy hlavně s tím, že jí to neřekl sám. „Byl v sektě. Ne v nějaké malé, ale opravdu v regulérní sektě, která vymývá lidem mozky. Nesnášela jsem tyhle lidi. Věděl to od začátku, nikdy bych si s ním nezačínala, kdyby mi to řekl. On to dobře věděl.“
S odstupem času si Adéla uvědomuje, že zpanikařila, možná měla jednat víc s nadhledem. Buď jak buď, sebrala se, odběhla do svého pokoje, sbalila si věci a odjela. „Utekla jsem z vlastní svatby, chápete to? Hledali mě, chtěli volat i policii. Až další den ráno jsem kamarádce napsala zprávu, že se nevrátím, ať všechno zruší. Tím skončil můj sen, všechno bylo pryč.“ Ze svatby tedy sešlo. Adéla by dnes neutekla, vše by řekla veřejně, omluvila a hostům věci vysvětlila. Čas ale už vrátit nedokáže.
