Článek
Více než dva tisíce let byla Ílias považována především za literární dílo. Hrdinové jako Achilles, Hektor, Odysseus nebo král Priamos se stali součástí evropské kultury, ale jen málokdo věřil, že by jejich příběhy mohly vycházet ze skutečných událostí. Trója byla pro většinu učenců stejně smyšleným místem jako Atlantida. Situace se změnila až ve druhé polovině 19. století, kdy se objevil muž, který byl ochoten vsadit celé své jmění na jedinou myšlenku, a to, že Homér nelhal.
Heinrich Schliemann patří dodnes mezi nejrozporuplnější osobnosti archeologie. Pro jedny je géniem, který objevil jedno z nejslavnějších měst starověku, pro druhé bezohledným amatérem, jenž při hledání pokladu zničil nenahraditelné historické památky. Pravda leží někde mezi těmito dvěma pohledy. Bez něj bychom dnes o Tróji pravděpodobně věděli mnohem méně, zároveň však jeho postupy připravily archeology o informace, které už nikdy nepůjde získat zpět.
Homérův epos jako historická stopa
Když Homér kolem 8. století př. n. l. sepsal Ílias, popisoval události, které se měly odehrát přibližně o čtyři až pět století dříve. Epos vznikl na základě ústní tradice předávané z generace na generaci, během níž se skutečné události promísily s mýty a legendami. Proto většina historiků dlouho předpokládala, že Trója nikdy neexistovala. V antickém světě se sice ukazovalo místo, kde město údajně stálo, ale chyběly jakékoli důkazy. Renesanční i novověcí učenci považovali Homéra za básníka, nikoliv historika.
Trója byla důležitým náboženským centrem v řeckých a římských dobách. Tato svatyně byla postavena v 8. století př. n. l.
Jenže některé detaily v Íliadě byly překvapivě přesné. Popis krajiny, blízkost moře, řek i strategická poloha odpovídaly severozápadní Anatolii poblíž Dardanel. Tudy vedla jedna z nejdůležitějších obchodních cest mezi Egejským a Černým mořem. Pokud zde skutečně existovalo mocné město, mělo všechny předpoklady stát se předmětem sporů mezi tehdejšími velmocemi.
Muž, který věřil Homérovi
Heinrich Schliemann se narodil roku 1822 v Německu. Už jako dítě poslouchal vyprávění svého otce o trójské válce a rozhodl se, že jednoho dne legendární město najde. Ať už je tento příběh pravdivý či nikoliv, jisté je, že Homérovými eposy byl fascinován celý život. Nejdříve se věnoval obchodu. Díky podnikání v Rusku, Kalifornii i dalších zemích získal obrovské bohatství. Na rozdíl od většiny archeologů své doby tak nebyl závislý na mecenáších ani univerzitách. Výzkum mohl financovat z vlastních prostředků a rozhodoval zcela samostatně.
Jeho největší předností byla neochvějná víra, že Homérovy texty obsahují skutečné historické informace. V době, kdy odborníci podobnou myšlenku odmítali, působilo jeho přesvědčení téměř bláznivě. Dlouho se tvrdilo, že Schliemann Tróju objevil úplně sám. Moderní výzkum ale ukázal, že rozhodující zásluhu měl britský diplomat a amatérský archeolog Frank Calvert.
Calvert vlastnil část pahorku Hisarlık v dnešním Turecku a už v 60. letech 19. století byl přesvědčen, že právě zde leží Trója. Prováděl menší vykopávky, ale neměl dostatek financí na rozsáhlejší výzkum. Když se seznámil se Schliemannem, předal mu své poznatky i výsledky dosavadních průzkumů. Německý archeolog měl peníze, odvahu i schopnost získat pozornost médií. Nakonec se stal slavným především on, zatímco Calvert zůstal téměř zapomenut. Je zřejmé, že bez Calvertových poznatků by Schliemann pravděpodobně nikdy nezačal kopat na správném místě.
Vchod do starověkého města Trója
První vykopávky změnily archeologii
V roce 1870 začaly první velké vykopávky na pahorku Hisarlık. Schliemann byl přesvědčen, že Homérova Trója leží úplně dole, a proto nechal do kopce vyhloubit obrovský příkop široký desítky metrů. Zde se projevil jeho nedostatek odborných zkušeností. Moderní archeologie postupuje po jednotlivých vrstvách velmi opatrně. Schliemann však velkou část mladších vrstev jednoduše odstranil, protože je považoval za bezcenné. Ve skutečnosti tím nenávratně zničil významnou část historie naleziště.
Přesto se ukázalo, že pod povrchem skutečně leží pozůstatky velkého starověkého města. Největším překvapením bylo zjištění, že Hisarlık neukrývá jediné město, ale celou sérii sídel vystavěných jedno na druhém. Archeologové dnes rozlišují deset hlavních vrstev označovaných Trója I až Trója X. Nejstarší vznikla už kolem roku 3000 př. n. l., zatímco nejmladší pochází z římského období. Každé město bylo po požáru, zemětřesení nebo válce zničeno a na jeho troskách vyrostlo nové. Tato skutečnost vysvětluje, proč bylo tak obtížné určit, která Trója je tou Homérovou.
Priamův poklad nebyl Priamův
V roce 1873 oznámil Schliemann senzační objev. Našel rozsáhlý soubor zlatých šperků, pohárů, čelenek, nádob a dalších cenností. Prohlásil, že jde o poklad legendárního krále Priama. Příběh okamžitě obletěl svět. Schliemann dokonce tvrdil, že jeho manželka Sofie poklad vynesla z naleziště ukrytý pod šálem. Pozdější historici však zjistili, že část tohoto dramatického příběhu byla nejspíš smyšlená. Ještě větší omyl pak představovalo samotné stáří pokladu.
Moderní datování ukázalo, že pochází z období kolem roku 2500 př. n. l., tedy přibližně o tisíc let dříve, než měla proběhnout trójská válka. Schliemann tedy objevil mimořádně významný poklad, nikoliv však majetek krále Priama.
Která Trója byla Homérovou?
Po Schliemannovi pokračovali ve výzkumu Wilhelm Dörpfeld a později americký archeolog Carl Blegen. Dospěli k závěru, že nejpravděpodobnějšími kandidáty jsou Trója VI a Trója VIIa. Trója VI byla bohatým opevněným městem s mohutnými kamennými hradbami vysokými několik metrů. Její obranný systém přesně odpovídá Homérovu popisu nedobytné pevnosti. Zdá se však, že byla zničena silným zemětřesením.
Na jejích troskách vznikla Trója VIIa, která vykazuje známky násilného dobytí. Archeologové zde našli stopy požárů, zbraní, lidských kosterních pozůstatků i zásobních nádob naznačujících, že obyvatelé očekávali dlouhé obléhání. Proto je dnes Trója VIIa považována za nejpravděpodobnější historický základ Homérova vyprávění.
Heinrich Schliemann je dnes vnímán jako poměrně rozporuplná osobnost
Významný průlom přineslo i rozluštění chetitských klínopisných tabulek. V textech se opakovaně objevuje město Wilusa, které většina odborníků ztotožňuje právě s Trójou. Objevuje se také země Ahhijawa, kterou historici spojují s mykénskými Řeky. Chetitské dokumenty popisují diplomatické spory, povstání i vojenské střety v oblasti severozápadní Anatolie. Nezmiňují sice Achillea ani trojského koně, potvrzují však, že zde skutečně existovalo významné město, o které soupeřily mocnosti pozdní doby bronzové. To je jeden z nejsilnějších argumentů, že Homér čerpal ze skutečných historických událostí.
Opravdu existoval trojský kůň?
Nejslavnější epizoda celé války zůstává zároveň nejspornější. Archeologové nenašli jediný důkaz, že by Řekové použili obřího dřevěného koně. Mnozí historici se domnívají, že jde o symbol nebo metaforu. Podle jedné teorie mohl kůň představovat obléhací stroj. Jiní badatelé upozorňují, že kůň byl symbolem boha Poseidóna, který byl zároveň považován za boha zemětřesení. Pokud Tróju VI skutečně zničilo zemětřesení, mohl být příběh o koni poetickým vysvětlením této katastrofy. Další hypotéza předpokládá, že šlo o lest, při níž se malá skupina vojáků dostala do města jiným způsobem a legenda se během staletí postupně rozrostla. Žádnou z těchto teorií však nelze definitivně potvrdit.
Ať je to jakkoli, pohled na Schliemanna se za posledních sto let výrazně změnil. Dříve byl oslavován téměř jako neomylný génius. Dnes je evidentní, že některé své objevy přikrášloval, nepřesně je datoval a někdy si přivlastňoval zásluhy jiných badatelů. Na druhou stranu nelze přehlédnout, že právě jeho práce přesvědčila svět, že Homérovy eposy mají reálný historický základ. Vyvolala obrovský zájem veřejnosti o archeologii a odstartovala výzkum, který pokračuje dodnes. Bez Schliemanna by možná Trója zůstala jen legendou v učebnicích literatury.
Mýtus, který dostal skutečné základy
Dnešní archeologové už nehledají Achilleův hrob ani zbytky trojského koně. Jejich cílem je pochopit skutečné město, které stálo na strategické obchodní křižovatce mezi Evropou a Asií. Zdá se téměř jisté, že Trója existovala. Byla bohatým a opevněným centrem, které hrálo významnou roli v mezinárodním obchodu pozdní doby bronzové. Stejně pravděpodobné je, že se stala dějištěm jednoho nebo několika ozbrojených konfliktů, které se po staletích proměnily v nejslavnější válečný epos starověku.
Schliemann tedy nedokázal, že Achilles skutečně bojoval pod hradbami Tróje ani že Odysseus vymyslel lest s dřevěným koněm. Dokázal ale něco možná ještě důležitějšího – že za jednou z největších legend lidských dějin stál skutečný svět z masa, kamene a bronzu. Právě díky tomu dnes historici pohlížejí na Homéra nejen jako na básníka, ale také jako na autora, který ve svém díle uchoval ozvěnu událostí starých více než tři tisíce let.
Časová osa vzniku a objevu města Trója
- cca 3000 př. n. l. – vzniká první osídlení na pahorku Hisarlık.
- cca 1250–1180 př. n. l. – období, do něhož je nejčastěji kladena možná trójská válka.
- 8. století př. n. l. – Homér skládá epos Ílias.
- 1865 – Frank Calvert zahajuje průzkum lokality Hisarlık.
- 1870 – Heinrich Schliemann zahajuje vykopávky.
- 1873 – objev tzv. Priamova pokladu.
- 1893–1894 – Wilhelm Dörpfeld zpřesňuje chronologii jednotlivých vrstev Tróje.
- 1932–1938 – Carl Blegen provádí nové vykopávky a identifikuje Tróju VIIa jako nejpravděpodobnější Homérovu Tróju.
- 1988–2005 – rozsáhlý mezinárodní výzkum pod vedením Manfreda Korfmanna odhaluje, že Trója byla výrazně větším městem, než se dříve předpokládalo.
- 1998 – Trója je zapsána na seznam světového dědictví UNESCO.
Zdroje: autorský článek s využitím
